Jeseníky před letním slunovratem (2) přes Malou jezernou a Břidličnou horu
Malá jezerná, Františkova myslivna, Jelení studánka, Břidličná hora a Ztracené kameny
Je půl osmé ráno, když se Michalku snažím vytáhnout ze spacáku. Spala dvanáct hodin, opravdu dobrý výkon. Sice protestuje, ale nakonec přece jen vylézá a obléká se. Balíme saky paky a vyrážíme na další část naší dvoudenní túry po dolech a hřebenech Hrubého Jeseníku, který je z 80 % pokryt lesy.
Je úplně jasno, nádherně azurová obloha. Slunce hřeje již takhle po ránu. Kontrolujeme,
zda-li jsme ve srubu pod
Dlouhými stráněmi (1 180 m) něco nenechali,
balím plechovky po "takéturistech", kteří tady byli před námi a "zapomněli" si své odpadky odnést.
Po cestě míříme vzhůru k závoře pod horní nádrží PVE (1 260 m). Po levici máme Praděd, za zády pak
hory Vozka (1 377 m) a Keprník
(1 423 m) v podcelku Keprnická hornatina.
Františkova myslivna
U závory opouštíme asfaltku a po lesní cestě míříme k Vřesníku (1 342 m) a na rozcestí U Okenní štoly (1 265 m). Tady bychom se napojili na červenou turistickou značku, kdybychom chtěli nazpět na Dlouhé stráně. Jelikož jsme tam byli již včera, pokračujeme na rozcestí Malá jezerná (1 265 m), ke kterému jsme včerejšího odpoledne přicházeli od Vyhlídky nad Vodopádem Merty. Dnes se vydáváme ale vlevo směr Velká jezerná.
FotogalerieProsluněným smrkovým lesem s hustými podrosty borůvčí míříme k rašeliništi na hřebeni mezi Malou jezernou (1 271 m) a Velkou jezernou (1 248 m). Suchopýry teprve rozkvétají, lesní jahody kvetou a borůvky jsou sotva zelené. No a bývalý povalový chodník nadále chátrá, nenašla se pilná ruka, která by jej obnovila. Škoda. Jen motorkáři, soudě podle vyjetých kolejí, tady mají napilno a ničí krajinu a ničí…
V oblasti Velké jezerné koukáme po kamzících, které jsem tady asi dvakrát potkal a fotil. Dnes ale máme smůlu. Po široké lesní cestě s průhledy na Praděd (1 492 m) míříme k Františkově myslivně. Mám tento úsek rád, ty úžasné výhledy k hlavnímu hřebeni. Míša vzpomíná na "vařené borůvky", když jsme tudy šli spolu prvně. Také to bylo kolem letního slunovratu, bylo hrozně horko a zralé borůvky byly v tom parnu opravdu doslova vařené…
U Hubertky a Františkovy myslivny se na nás opět usměje sluníčko, takže si užíváme nerušených leteckých pohledů k Pradědu přes Přírodní rezervaci Bučina pod Františkovou myslivnou. Tato přírodní rezervace má výměru 25,49 ha a výškové rozpětí 231 metrů (955 - 1 186 m). Důvodem vyhlášení rezervace je ochrana zbytků původního bukového lesa se smrkem a javorem.
Jelení hřbet a Jelení studánka
Přes rozcestí U Františkovy myslivny (1 185 m) míříme k hřebeni. Po zelené turistické značce. Výškové metry rychle přibývají a za chvíli jsme na "naší" vyhlídce na úbočí Velkého Máje (1 386 m). Kousek pod vydatným pramenem a zbytky šop z neúspěšného pokusu o chov dobytka v prošlých věcích. Shazujeme bágly a užíváme si fantastických výhledů do jižních dolin Hrubého Jeseníku, na protější Vřesník, Dlouhé stráně i Mravenečník, na oblé vršky Hanušovické vrchoviny i k Šumperku. Navíc je nejvyšší čas na snídani. Pár kilometrů jsme již ušli a dostáváme hlad.
Po snídani dorážíme poslední výškové metry na hřeben. Cestou spáchám rychlou hygienu u výše zmíněného pramene. Vítají nás vonící a ve větru se vlnící louky na rozcestí Nad Malým kotlem (1 335 m) na hlavním hřebeni Jeseníků. Jsme přímo nad Malou kotlinou, kterou tady v poslední době ledové vyhloubil malý svahový ledovec. Tehdy byly jesenické hřebeny nehostinnou kamenitou pustinou bičovanou prudkými větry a lijáky se sněhovými bouřemi.
Bylo to před pouhými 14 tisíci lety. Za těch pár tisíciletí se krajina Jeseníků neobyčejně proměnila. Vznikly zde poměrně bohaté půdy, horské hřebeny pokryly smilkové louky a úbočí husté lesy. V geologických dějinách planety Země je to nepatrný okamžik, pouhé mrknutí oka…
Míříme k jihu. Po levici dohlédneme daleko do hloubi Nízkého Jeseníku. Zřetelně vidíme sopky Velký a Malý Roudný i vodní nádrž Slezská Harta. Obcházíme vrchol Jeleního hřbetu (1 367 m) a již jsme na důvěrně známé Jelení studánce (1 311 m). Omrkneme malou kamennou útulnu pod pramenem. Míša dělá zápis do "vrcholové" knížky, já jdu doplnit zásoby vody z vydatného pramene. Chladivá a chutná voda ještě přijde vhod.
Břidličná hora, Pecny a Ztracené kameny
Protože je ale na Jelení studánce docela rušno, příliš se zde nezdržujeme a pokračujeme dále. Brzy opouštíme turistickou značku a zamíříme si to k vrcholu Břidličné hory (1 358 m). Je to fantastický vrch, taková ledovcová dílna s mohutnými kamennými moři, která se pomalu sesouvají do údolí a jednoho dne objeví na návsi ve Vernířovicích. To bude ale v době, kdy se tyhle končiny možná dočkají další doby ledové. Bál bych se ne oteplení o pár stupňů, bál bych se spíše nové doby ledové…
Na vrcholu děláme další pauzu. Máme dostatek času a chceme si užít dalších úžasných výhledů. A poohlédnout si i po kamzících, kterým se v minulosti v Jeseníkách dařilo. To do doby, než o ně projevili zájem ochranáři co by o nepůvodní živočišný druh… Po hotovém masakru zůstala z jesenické populace kamzíka pouhá desetina. Narazit tak v Jeseníkách na tyto mimořádně odolné horské otužilce je dnes mnohem těžší.
Na Mravenečníku pozorujeme "autobus", jak nahlas přemýšlí Michalka. No spíše to vidím na "paraglajd", autobus by se tam asi fakt nedostal. Po chvíli se ukazuje, že jde opravdu o nějakého nadšence bezmotorového létání. Termika mu ale dnes moc nepřeje.
Asi po hodině se vydáváme na závěrečný úsek cesty. Krátce se zastavujeme na skalkách na vrcholu Pecny (1 330 m). Loučíme se pohledy s hřebeny Orlických hor i s Pradědem, Dlouhými stráněmi a Mravenečníkem. Pak již přes kótu Pec (1 311 m) sestupujeme na Ztracené kameny (1 250 m), ohromnou masu kamení. Z vrcholových skalek pozdravíme Rabštejn se skalkami. Tento nejvýše položený hrad na Moravě bude brzy naším cílem také. Při jedné z příštích výprav do těchto končin.
O výškových 150 metrů níže, na rozcestí Pod Ztracenými kameny (1 100 m), se kruh uzavírá. Napojujeme se na naše včerejší kroky. Míša si chce chvíli oddechnout, nohy začínají bolet. Je i tak moc šikovná, mám z ní velkou radost. Zvládla celý asi 40kiloimetrový okruh dobře, pouze jednou vážněji brblala a zuřila. Na ženskou vskutku obdivuhodný výkon (nebrblat).
Poslední dva kilometry již jdeme pohodovým tempem. Přes rozcestí Nad Skřítkem (890 m) jen projdeme a již jsme u motorestu Skřítek (867 m), kde se naše putování uzavírá. Nyní jen přezout, naložit bágly a zdlábnout nanuky, které Míša mezitím koupila v motorestu. Nakonec si odměnu za svůj výkon opravdu zasloužila.
- Předchozí (1.) část článku
- Orientační trasa na turistické mapě
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
