Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Cookies  Ceník inzerce 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 18.9.2022 , svátek má
Treking > Vodácká turistika > Ivalojoki - vodácký průvodce

Ivalojoki - vodácký průvodce

The Gold river aneb Zlatá řeka (1)

15.9.2022 | Bohumil Háj
Tábor

Řeka Ivalojoki se rodí hluboko nebo spíše vysoko v náhorních pláních Národního parku Lemmenjoki, přes 350 km severně za polárním kruhem, ve finském Laponsku. Protéká, až k městu Ivalo, divokou laponskou tundrou. Na středním toku řeky byla v minulosti objevena ložiska zlata a setkáme se tady s památkami na těžbu zlata a zlatokopeckého osídlení. Dolní tok řeky se pak vine již osídlenou krajinou a ústí do rozlehlého a velmi členitého jezera Inarijärvi.

Všechny řeky jižně se stáčí na jihovýchod a tečou na jih, do Botnického zálivu / Baltu. Ivalojoki je první řekou, pramenící na rozvodí, jejíž tok se stáčí na severovýchod, za jezerem Inari protéká soustavou dalších jezer a pod jiným názvem ve fjordu u Kirkenes ústí do Barentsova moře.

Řeka nabízí vodákům mnoho rozdílných variant toku, krásnou laponskou přírodu a spoustu zážitků. Můžeme ji rozčlenit na pět úseků odlišných přírodními podmínkami, historií, majetkovými poměry a dopravní přístupností.

1. úsek od pramene řeky k Ivalon Matti začíná hluboko v Národním parku Lemmenjoki vyplutím na hladinu jezea Korsajärvi a soutokem potoka Korsaoja a říčky Avisuorajoki. Je vhodný pro splouvání v brzkém létě, kdy je hladina vysoká. Úsek od začátku plavby na jezeře, po most u Ivalon Matti, je odhadem dlouhý asi 50 km. Celý úsek, i přístup k jezeru je v divočině. Jediné zázemí nabízí otevřený srub Korsatupa.

2. úsek: Ivalon Matti - Kuttura je lokalizován mezi dvěma silnicemi, kterými je řeka přístupná. Tyto první dva úseky řeky jsou liduprázdné, vhodné pro milovníky divočiny. Tok řeky je mírný. Mimo osadu Ivalon Matti (jeden dům na louce u silnice a několik chat v lese), nejsou podél trasy žádná sídla.

3. úsek řeky: Kuttura - Lappispola. Tento úsek je proslulý svojí krásou. Řeka, sevřená místy mezi skalními srázy, protéká kaňonovitou krajinou s historií těžby zlata i se stávajícími prospektorskými aktivitami. Tuto oblast zobrazuje film Lapin kullan kimallus od Ake Lindmana. Protože se v tomto úseku nacházejí kamenité peřeje, uplatníme již získané vodácké zkušenosti. Na dolní části úseku již řeku nesvírají skalnaté srázy, ale vine se v zákrutech mezi strmými štěrkovými srázy na vnějších a štěrkovými plážemi na vnitřních březích oblouků.

Tyto první tři úseky Ivalojoki jsme proplouvali divočinou NP Lemmenjoki a Hammastunturi. Odtud se dostáváme do osídlené krajiny. Zde končí státní půda Národních parků a břehy i okolní krajina je již mnohde v soukromém vlastnictví.

4. úsek Lappispola - Ivalo je naprosto odlišný. Po překonání tří úvodních peřejí se široký tok řeky zklidní a pokojně protéká lesy a krajinou s chatami a osadami. V ohybech meandrů se rozprostírají neuvěřitelně krásné, široké písečné pláže.

5. úsek Ivalo - jezero Inarijärvi je rovněž pomalý a klidný. Ve srovnání s předešlým úsekem tady řeka protéká mezi pobřežními březovými lesy s domy a osadami. Většina okolí řeky je v soukromém vlastnictví a nenabízí žádná místa k táboření. Je nutno dojet na jezero Inari, kde je necelé dva kilometry severně od ústí severního ramene delty Ivalojoki, naproti osadě Veskoniemi, na ostrově Palosaari, tábořiště.

Lze navázat plavbou po jezeře Inari, charakteristickém členitým pobřežím, plným poloostrovů a ostrovů. Na některých z nich jsou oficiální tábořiště a otevřené chaty. Většina ostrovů poskytuje kromě úchvatných scenérií i mnoho možností k táboření, mnohde jsou znatelná ohniště po minulých tábornících. Klidnou jezerní vodou lze doplout až do města Inari.

Vybavení a bezpečnost

  • Mějte sebou vlastní potraviny, budete cestovat divočinou. Je vhodné mít zásoby pro jistotu na pobyt o nějaký den navíc proti plánu.
  • Na trase cesty divočinou nelze koupit žádné vybavení.
  • Chraňte svůj mobil a zápalky ve vodotěsném obalu a v zavazadle. Mějte sebou dostatečné teplé, větru a vodě odolné oblečení, zejména teplou čepici a rukavice. Zabalte všechny důležité věci do vodotěsného obalu (PE barel, gumový lodní pytel), a mějte je přivázané k lodi. Pokud byste se "cvakli" = vyklopili, můžete přijít o všechny neupevněné věci. Vodáckou zásadou je zejména nepouštět z ruky pádlo. Kromě toho jsme ve Skandinávii, kde často prší, počítejte s tím.
  • Nepouštějte se na cestu bez mapy a kompasu (GPS), popř. tohoto průvodce.
  • Při splouvání řeky, zejména v obtížnějších peřejích, dbejte na bezpečnost (plovací vesta, přilba, nůž v pouzdře na opasku a po ruce házecí pytlík).
  • Mějte sebou sekeru, malou ruční pilu (alespoň jednu na výpravu), lano, upevňovací pomůcky, náhradní pádlo. Nehledě na další potřeby k pobytu a táboření v divočině.
  • Voda v řece je studená jak na počátku léta, tak napodzim. Buďte opatrní na vyklopení do vody. Ani skutečnost, že jste dobrý plavec, vás neuchrání před podchlazením. Počítejte s tím, že při projíždění proudů v peřejích větší vlny celkem spolehlivě šplouchnou do lodi. Je dobré mít nepromokavý oblek nebo návlek "špricku", zakrývající vnitřek lodi a kanoistu (zejména háčka) až po pás. Popřípadě neoprenový oblek, rukavice a botičky. Nebo být smířeni s tím, že se namočíte. V teplém létě to asi nebude problém, ale při chladném počasí to bude nepříjemné.
  • Mějte sebou molitanovou houbu na vysoušení vody v lodi.
  • Boty potřebujete takové, aby vám pevně držely na noze i v proudu, tzv. "boty do vody", neoprenové potápěčské botičky, tenisky s neoprenovými ponožkami, apod. Např. Crocsy nebo žabky jsou naprosto nevhodné, uplavou vám při první příležitosti a zůstanete v kamenitém řečišti bosí.
  • Při vylodění na břeh (na přenocování) vytáhněte lodě a pevně je přivažte dostatečně daleko od vody, aby vám při náhlém vzestupu hladiny neuplavaly.
  • Nezapomeňte na lékárničku první pomoci.
  • Informujte vaše přátele o vašem cestovním plánu.
  • Seznamte se s "rules", pravidly pobytu v Národním parku, pobytu na tábořištích, v chatách a dodržujte je. Místní jsou na jejich dodržování docela citliví, sami je pečlivě ctí. Buďte vlídní, vstřícní a ochotní pomoci, při setkání v divočině je to norma.

Hlavní sezóna

  • Led na řece taje na začátku května. Tání následuje období vysoké vody. Proud je vysoký a silný během května a června. Na začátku června bývá v řece ještě hodně vody a počasí může být chladné. Poté, během července, se průtok sníží na úroveň, která zůstane do konce léta.
  • Nejlepší kanoistická sezóna je od 15. června do konce srpna.
  • Na podzim je prakticky deadline pro sjíždění polovina září. Potom se voda rychle ochladí. Už na přelomu srpna do září, "ruska time" mohou být v noci mrazíky.
  • Komáři se vyskytují obvykle mezi 25. červnem a 15. červencem. Při kempování v přírodě se vyhýbejte bažinám a křovinám, kde se navečer zase vyrojí muchničky. Nezbývá, než se i při teplém večeru kompletně obléct. Pomáhá klobouk s moskytiérou, naproti tomu repelenty muchničkám vůbec nevadí.
  • Červenec a srpen jsou hlavní vodáckou sezónou. I tak v tuto dobu sjíždí řeku jen několik kanoistů, můžete ale potkat místní rybáře.

Obtížnost

Splutí řeky Ivalojoki není vodácky náročné, proto je vhodné i pro začátečníky. Nicméně, prosíme, respektujte vodácké zásady, respektujte tok řeky, výšku hladiny, změny a aktuální podmínky během sezóny. Buďte rozvážní a opatrní, pomoc je v divočině fakt daleko za horami.

Telefonní signál je občas na kopcích nad řekou a v dosahu vysílače v Kuttuře. Potom, od předměstí Ivala a na jezeře Inari, je plný signál všude.

Na řece Ivalojoki nejsou žádná jezera regulující průtok vody a proto vydatnější déšť rychle a nenadále mění výšku hladiny!!!

Na začátku léta je výška hladiny dostatečná ale v pozdějších suchých obdobích léta můžou mít široké a mělké úseky s rychle tekoucí vodou, s kamenitým nebo štěrkovým dnem, méně vody a je nutné hledat splavnou cestu mezi mělčinami a balvany. Tehdy mohou lodě drhnout o dno řeky. Ale kameny v řečišti Ivalojoki jsou oblé, bez ostrých hran a jsou porostlé řasami. Proto by ani pevná kanoe neměla mít problémy. Nicméně gumová loď je bezpečnější alternativou, protože lépe zvládá sklouznutí po kamenech a i při případném zalití se nepotopí.

Voda v řece je sice tmavá (rašelinová), ale čistá, dobře průhledná (čitelná). Jenom v peřejkách, kde je voda rozčeřená proudem a vlnami, nejsou balvany vždycky dobře vidět a je velmi pravděpodobné, že se podaří na některý najet.

V popisu trasy a vodního toku řeky se vyskytují dva druhy peřejí:

A) široké, mělké úseky s rychle proudící vodou, s kamenitým, či štěrkovým dnem, ve kterých se může loď za nižšího stavu vody dostávat do nepříjemných kontaktů se dnem. Nazývejme je "peřejky".

B) peřeje, v orginálním popisu nazývané "Rapids", tedy "plnotučné, ostré" peřeje. Ponechme jim název "peřeje".

Mapa

Popis jednotlivých peřejí je obecný. Velmi záleží na momentálním stavu hladiny. Stačí deseticentimetrový nárůst výšky hladiny po celonoční bouřce s vydatným deštěm a sjízdnost peřejí se může naprosto změnit. Většinou k lepšímu. Sice bude silnější proud, velké vlny, větší adrenalin, ale podstatně menší nebezpečí uvíznutí na balvanu uprostřed proudu.

1. úsek od zrodu řeky k Ivalon Matti

Asi 4 km za osadou Pulju, silnice 956, vlevo kopec Puljutunturi, je u silnice rozšířené místo na odstavení vozidel. Z tohoto místa vychází od silnice pěšina, vedoucí SV směrem asi 4 km. Zde pěšina končí a dál putujeme dalších 8 km nízkými keřovitými březovými lesy k jezeru Korsajärvi.

Po překonání plochého kopce Vietkavaara překročíme bezejmenný potok, vytékající z bažin Kierivuoma a směřující do malého jezera Korsalompolo. Bezprostředně za potokem je sobí pastevecký plot a u jeho průchodu volně přístupný srub Korsatupa se saunou. Ideální a jediné zázemí k přenocování.

Stále ještě po souši doneseme věci asi kilometr severovýchodně k jezeru. Tady začíná naše vodácké putování vyplutím na hladinu 3,5 km dlouhého a úzkého jezera Korsajärvi, položeného SV směrem. Nad pravým JV břehem, se vypíná holé temeno kopce Korsatunturi.

Mapa Mapa

Od výtoku potoka Korsaoja z jezera, za 1,5 km, se protáhneme pod sobím plotem a za dalších cca 500 m se dostáváme na soutok s poměrně vydatnou říčkou Avisuorajoki. Doposud jsme se prodírali potokem, místy mezi kameny a větvemi. Tímto soutokem začíná Ivalojoki. Řeka s každým přítokem nabírá na průtoku.

Po 2 km projíždíme asi kilometrový úsek mělkého kamenitého řečiště s balvany a ostrůvky Kattilakoski. Za nižšího stavu vody můžou být kamenité úseky docela dobrodružné, ale většinou se tady tok vine otevřeným údolím. Bažinaté okolí řeky střídají i úseky pevného, kamenitého břehu s čistým borovým lesem.

Po asi 8 km se řeka zklidní do tišin, zakončených bazénem klidné vody Ivalolommol. Úseky klidné vody následují v pestrém sledu peřejky se svižně tekoucí vodou. Proud se dymanicky proplétá mezi kamennitými ostrůvky, aby se opět zklidnil v rozlivech klidné vody, lemovaných bažinatými břehy s množstvím přitékajících potůčků. Ostrý zákrut k SV, zakončený v 90° zlomu k JV ostrůvkem po levé straně, je předzvěst soutoku s Naskamajoki za 2 kilometry.

Mapa

Pravostranný přítok říčky Naskamajoki (na soutoku štěrková mělčina/ostrov na levé straně. Vpravo, asi 50 m od břehu, malý srub). Asi 1 km od soutoku projíždíme úsek mělké vody s vyčnívajícími balvany Kovakorva, následující tišinou Kovakorvanniva, zakončenou na levé straně toku štěrkovým ostrůvkem. Od jeho horní hrany vychází na levém břehu pěšina k osadě Lisma, vzdálené asi 2 km severovýchodně. 100 m za ostrůvkem je nad pravým břehem, 50 m za bažinou, vhodné místo k táboření. Vede sem od JV lesní cesta od osady Pokka (27 km). Cesta je od osady dlouho zpevněná, ale posléze je z ní hlinitá lesní cesta, sjízdná spíše pro těžkou terénní techniku.

Další přístup k řece je možný cestou z osady Lisma podél říčky Lismajoki, k jejímu soutoku s Ivalojoki, za další 2 km. Pěšina ústí na zarostlou loučku u přítoku a za ní se otevírá bazén tišiny Lismansuuniva a dlouhý úsek klidné vody Lismansuvanto.

Mapa

Po 10 km jízdy nás čeká peřejka Helkikoski. 500m za ní řeka obtéká dvěma proudy ostrov Helkikoskensaari a po kilometru následuje peřejka Susannakoski. Odtud je k silničnímu mostu u Ivalon Matti 4,5 km.

Asi kilometr před mostem, za podlouhlým ostrovem, zarostlým vrbičkami, jsou na vyvýšeném pravém břehu chaty, ke kterým vede od silnice lesní cesta.

2. úsek Ivalon Matti - Kuttura

Přístup k řece je přímo u mostu, na pravém břehu. Na širší krajnici je možno odstavit auto, vyložit věci, připravit lodě k vyplutí, ... Nad zářezem silnice, na vyvýšeném břehu je malý palouček s ohništěm, kde lze tábořit.

U řeky

Na této trase nejsou vybudována žádna oficiální tábořiště. Musíte se o místu svého táboření rozhodnout sami, nicméně několik vhodných míst je dále popsáno.

Vyjíždíme do mírného proudu od mostu. Po ujetí 4 km klidnou vodou se řeka obloukem vrací blízko k silnici a osadě Ivalon Matti. Tady, na levém břehu, pod chatami, je malý kousek travnatého břehu a mezi břízkami pěkné místo na táboření.

Ujedeme další asi 1 km, na úrovni rákosové mělčiny/ ostrůvku Kotisuvanto je přechod bývalé koňské stezky (nyní pro sněžné skútry) a bývalé pole a farma Matti Eira po pravé straně. Název Ivalon Matti pochází od finského osadníka Matti Eira, který v polovině 19. století založil farmu na poloostrově Ivalovaara, obtékaném ze tří stran řekou. Až v r. 1960 byla postavena silnice 955, vedoucí po druhém, levém břehu, kde se nad řekou nachází několik chat a u loučky u silnice dům s kůlnou a ohradami pro soby.

Pojmenování "osada" je zde trochu nadnesené. Asi 1 km SV za osadou prochází na úrovni ostrůvku v řece, brodem Kotisuvanto, a dále přímo přes farmu, stará koňská stezka, která byla vybudována z Kittilä, přes vesnici Pokankylä, do centra Inari. Farma Matti Eira není od řeky moc dobře vidět, přestože se nachází velmi blízko řeky, na pravém břehu. Kamenný plot kolem původního pole je v oblasti Inari výjimečný. Zemědělství v těchto neúrodných, drsných přírodních podmínkách nebylo příliš efektivní a Eirova rodina to časem vzdala.

Mapa

Za 200 m je nad pravým břehem chata a na její úrovni vjíždíme do 600 m dlouhého, mělkého, širokého úseku s rychle proudící vodou Alaniva. Alaniva sestává ze čtyř krátkých peřejek. Zde se poprvé setkáme s pocitem splouvání divoké vody. Ovšem pojem "divoká voda" je příliš silný. Trochu nepříjemné může být kamenité řečiště za nízkého stavu vody.

Za Alanivou vplujeme do bazénu klidné vody Paltsasuvanto, který končí pěti krátkými mělčinami a peřejkami Sormusniva, Sormuskorva. Vjíždíme do tišin Hirvijärämä a Sormussuvanto, kde řeka vytváří bazény s klidnou vodou a s mělčinami na březích, které můžeme vhodně využít k odpočinku, přiražení ke břehu a vylodění. Tady původní průvodce doporučuje utáboření. My jsme tu žádné vhodné místo nenašli. Je tu ale možnost u štěrkového výběžku u pravostranného přítoku potoka nabrat čistou vodu.

Mapa

V následujícím úseku je řeka a její břehy okouzlující. Svižně proudící voda protéká širokými mělkými kamenitými úseky, aby se v zápětí rozlila do bazénů a tišin s klidnou vodou. Ubývající kilometry si pod přívalem zážitků ani neuvědomíte. Řeka se tu stáčí v esovitých obloucích k severozápadu a následně k severovýchodu, jak protéká mezi lesnatými kopci. Po opuštění tišin Hirvijärämä, následuje série peřejek s rychle tekoucí vodou.

Ve spodní části peřejek je v řečišti ostrov, kde hlubší voda proudí zprava. Za nimi přijedeme na klidnou vodu Tolpasuvanto. Zde míjíme pastevecký sobí plot, viditelný v břízkách na obou březích řeky. Potom následuje bezejmenná kamenitá peřej, která nás za nižšího stavu vody dost překvapila a potrápila (uváznutí na balvanu uprostřed proudu, zalití lodi). Na pravém břehu za ní, u tišinky klidné vody je místo k táboření.

Za pozvolným ohybem doleva připlouváme k pravostrannému přítoku Iso Sormusoja. 1,5 km za přítokem se řeka stáčí pozvolným obloukem k východu a v místě, kde se začíná stáčet k severu přitéká zprava malý potůček, na pravém břehu je pevný břeh s břízkami, za kterými se otvírá světlina rašeliniště. Zde je pěkné místo k táboření, na řadu dalších kilometrů poslední.

Několik kilometrů se střídají úseky klidné vody s kamenitými, mělkými úseky, kde řeka proudí svižně. Řeka se v táhlých obloucích stáčí severozápadně kolem podlouhlého kopce Honkavaara, tyčícího se nad pravým břehem. Na soutoku s řekou Repojoki se řeka stáčí severovýchodně a vtéká do peřeje Kärräkoski.

Mapa

Ani ne za dva kilometry se kolem severního hřbetu Honkavaara řeka skoro v pravém úhlu stáčí k jihovýchodu. V rovném úseku řeky výrazný skalnatý, řídce zalesněný vrchol kopce Hirvipäät ční nad krajinou přímo před námi. Řeka obtéká dlouhými, širokými, svižně tekoucími peřejkami Karvaniva příkrý kopec Yrjönvaara, který za pobřežním porostem břízek jenom tušíme a opět se ostře stáčí k severovýchodu do úzkého, skalními stěnami sevřeného údolí.

V závěru úseku klidné vody připlouváme k levostrannému přítoku Karvajoki. Odtud následuje velmi pěkný a trochu náročnější úsek plavby. Příkré svahy, skalní bloky a stěny a borový les vytváří úchvatnou scenérii. Nyní rychle tekoucí proud přes mělčiny vtéká do kaskády peřejí Järnäkoski, Kivikoski, a Jäkäläkoski.

Tyto peřeje jsou poměrně lehké, ale následující peřej Saarikoski už trochu prověří naše vodácké zkušenosti. Hlavní proud teče pravou stranou řečiště a na spodním konci peřeje zahne ostře doleva, do mezery ve skalním hřbítku, který stojí jako bariéra šikmo přes řečiště. Pod pravou stranou skalního hřbítku je za peřejí pěkná tišina, výborný fotopoint.

Mapa

Za peřejí Saarikoski, za úsekem klidné vody teče řeka svižně mělčinami Suljuniva a za tišinou Mukkasuvanto k balvanité peřeji Mukkakoski.

V původním průvodci tu doporučují táboření, ale nenašli jsme tady žádné vhodné místo. Zřejmě to někdo plánoval jenom prstem po mapě. Břehy jsou v celé délce následující tišiny bažinaté, rašelinné, zarostlé březovými houštinami a za nimi poměrně strmé svahy s borovým lesem.

Mukkakoski je poslední peřej na této části trasy. Za peřejí Mukkakoski a rychle proudícím mělkým kamenitým úsekem Harriniva se otevírá 3,6 km dlouhá tišina Hirvisuvanto. Za dvěma mírnými ohyby je na konci tišiny třetí, zvláštní. Jak se blížíme, připadá nám, že tady řeka končí širokou, jen mírně borůvčím a vrbičkami zarostlou planinou.

Samozřejmě, je to jenom klam, protože řeka zde v šířce asi 300 m překonává nízký terénní stupeň, na kterém uskočí vpravo. Tato nečekaná změna toku zřejmě souvisí s vertikálním zlomem v podkladové skále. Na tomto stupni je řetězec malých ostrůvků zarostlých vrbičkami. Voda protéká mezi ostrůvky a pod nimi dál pokračuje původním směrem k jihovýchodu. Projíždí se až posledním úzkým průlivem mezi ostrůvky, kde teče pěkný proudový jazyk.

V zálivu nad ostrůvky se dá pěkně vylodit a plochá, trochu hrbolatá a kamenitá pláž nabízí pěkné místo k táboření. Vlevo, za vrbičkami, v březovém lese a za bažinou, je několik chat.

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Reklama
Velký Roudný Úplňky Chata Horalka Strečno Jeseníky, ubytování Soumrak Luční bouda Velká Fatra, ubytování Choustník Helfenburk Venušiny misky Hukvaldy Elbrus Afélium Zverovka Chalupská slať Krkonoše, ubytování Spacáky Vysoký vodopád Mont Blanc Pluto Vosecká bouda Cvilín Chata Šerlich Bouda Jelenka Karlštejn Pluto Jarní prázdniny Liška Matterhorn Hrad Lichnice Sirotčí hrádek Higgsův boson Opruzeniny Cumulonimbus Pohorky
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie E-shop Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist