Neznámý Quinburk (957 m). Zřícenina strážního hradu, tajemného hradu
v Jeseníkách, leží zcela stranou turistických
cest. Quinburk je přístupný jen turistickým fajnšmekrům, kteří se nebojí používat mapu
a vlastní hlavu. Jasně, dnes je nahrazují "chytré" mobily s gps navigací. Ale není to tak
trochu vopruz nechat se slepě vést a neužít si trochu toho hledání? Objevování pro sebe
sama?
Hrad Quinburk, respektive téměř neznatelné stopy, které se po něm dochovaly do dnešních
časů, se nachází nějakých 7 km od Vrbna pod Pradědem a na "dohled" samoty Drakov v hlubokém
údolí Černé Opavy. Ta je, máte-li auto, nejvhodnější nástupním místem k hradu Quinburk.
O hradu Quinburk neexistují žádné známé písemné prameny. Pravděpodobně se jednalo o strážní
hrad, který byl vystavěn někdy ve 13. století k ochraně hranic vratislavského biskupství. Hrad
byl rozlohou nevelký, asi jen 45 metrů a maximálně 15 metrů široký. Jeho nepravidelný půdorys
byl umně přizpůsoben zdejšímu skalnímu a těžko přístupnému terénu. Svému účelu přestal sloužit
poměrně záhy, pravděpodobně zanikl již někdy ve 14. století.
Quinburk byl vystavěn z lámaného kamene, které byl již spojován maltou. Mocnost hradeb
mohla dosahovat až 2,5 m, maximálně 2,85 m. Po jejich zašlé slávě mnoho stop nezůstalo.
Našel jsem zde jen nepatrné zídkuy, které neznalý návštěvník snadno přehlédne. Velká část
hradu, stejně jako předhradí s důležitou cisternou, byly ale postaveny ze dřeva. Z těchto
částí však nezbylo, pochopitelně, ani zbla…
Přístup k hradu Quinburk, který byl díky své poloze v nadmořské výšce okolo 869 metrů
nejvýše postaveným hradem v dnešním Slezsku, chránil 8 metrů široký příkop, jehož pozůstatky
jsou v terénu patrné dodnes. Jeho jádrem byl obytný palác a další stavby na ploše maximálně
20 × 12 metrů. Ty chránila strážní věž na jedné ze skal, jejíž rozměry byly asi 5,5 × 6metrů
a měla (snad) až tři podlaží. Pro svou polohu na Sokolích skalách je Quinburk někdy zván t
aké jako Hrad Sokolí.
Rozkaz zněl jasně. Nikoliv že nesmí projít muž s koženou brašnou,
ale naopak že my projít musíme. A s hezky naditými batohy. Kde? Přes slovensko-polskou
hranici. A nejen tam, nýbrž i zpět. A hezky pěšky. Kdy? Na konci října
…
Ráno se cítím svěží, po včerejší krizi ani památky. Chůzi jen trochu
znepříjemňuje puchýř. Sestupuji do Sidonie ve Vlárském průsmyku. Pro tuto osadu jsou
charakteristické dlouhé řady starých, původně sklářských
…
Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT vybavený přístrojem SPHERE
zjistili, že planetka Hygiea by mohla být klasifikována jako trpasličí planeta. Hygiea
je čtvrtým největším objektem hlavního pásu planetek
…
Budím se kolem jedné. Venku je světla jako ve dne. No, Měsíc je
asi den po úplňku. Abych stativ nenesl zbytečně, jdu udělat pár nočních fotek útulny
Tajch. No nočních. Ono to ve výsledku vypadá stejně jako ve dne, tak
…
Dnešní výlet začínám v Dolním Žlebu, který je místní částí Děčína.
Přesněji na zdejší železniční stanici. Ta leží na levém břehu Labe a je nejníže položenou
stanicí v Česku. Vyrážím po zeleně značené trase směrem ke státním hranicím
…
Další den, po návratu z túry na poloninu Krásna, lelkujeme celé
dopoledne po Usť Čorné (dříve Königsfeld neboli Královo Pole). Přece jen (dříve
převážně dřevorubeckou) osadu zakládali němečtí osadníci. Po snídani jdeme
…
16.10.2019 / Ubytování
Útulňa Tajch, otevřená lovecká chata v Nízkých Tatrách
Jako dítě jsem snil o výstupu na čtveřici jesenických sopek. Velkou
měrou se k tomu přispěly poutavé hodiny přírodopisu s Panem učitelem Bednářem na základní
škole. Nicméně to nakonec dopadlo tak, že se k tomuto výle
…
Sedím spolu s kamarádem Lubošem a jeho ženou v zapadlém hostelu
v El Chaupi, pod Iliniza Norte. Je pátek 14.6.2019. Snídám jogurt a popíjím kávu
od Vasila. Je to týden od neúspěšného pokusu na Chimborazo
…
Ano, v létě je u nás tepleji než před nějakými 30 lety. To nikdo
nepopírá. Diskutabilní je ovšem příčina takovýchto změn. Klimaalarmisté v tom mají
jasno: za vše může člověk a především produkce oxidu
…
