Lišejníky (Lichenes) jsou mimořádně odolné organismy, které
osídlují i ty nejvíce nehostinné polohy na souši. S lišejníky se tak můžeme setkat
nejen na mrazivých pláních Arktidy či Antarktidy, nalezneme je i vysoko v horách,
kde teploty klesají i v létě hluboko pod bod mrazu. Mnohé lišejníky, které se řadí
k rostlinám nižším (Thallobionta) odolávají i teplotám okolo -60 °C, rády ale rostou
i na teplejších slunných místech.
Lišejníky představují poměrně složitý organismus, kde pospolu žijí ve výhodné
symbióze houby a řasy nebo sinice. Houby (mykobionta) tvořící přes 90 % hmoty
lišejníku chrání řasy (fotobionta) před vysycháním a usnadňují jim příjem vody,
anorganických látek a oxidu uhličitého. Naopak řasy poskytují houbě organické
látky vzniklé fotosyntézou.
Tělo lišejníku (stélka) se skládá z houby (obvykle
z jednoho jedince) a z velkého množství řas a nebo sinic (fotosyntetických mikroorganismů) v tenké vrstvě pod korovou
vrstvou na povrchu houby. Mohou to být i milióny jedinců. Podle tvaru stélky (thallus),
vnějšího vzhledu se lišejníky dělí na korovité, lupenité, vláknité a nebo keříčkovité.
Lišejníky rovněž zaujímají poměrně širokou paletu barev - od bílé a žluté, přes oranžovou,
červenou až po hnědou.
Mykobionta lišejníků tvoří obvykle vřeckovýtrusné houby (Ascomycota), jen
vzácně stopkovýtrusné houby (Basidiomycota). Fytobionta tvoří nejčastěji
jednobuněčné a nebo vláknité zelené řasy (Chlorophyta), jen asi u necelých
10 % druhů lišejníků sinice. U jednoho mykobionta se může kombinovat i více druhů
fotobiontů, což může ovlivňovat celkovou strukturu i vývoj jedinců, což dělá "neplechu"
v taxonomii, kde nepanuje shoda. Lišejníky bývají drobného vzrůstu, objevují se ale
i druhy dorůstající délky i několika desítek centimetrů. Například lišejníky rodu
provazovka (Usnea).
Symbiotickou povahu lišejníků, tzv. lichenismus, prvně popsal Simon Schwendener
v roce 1867. Avšak téměř století trvalo, než vědecká obec tuto skutečnost přijala
bez výhrad. Dodnes bylo popsáno asi 17 000 druhů lišejníků, každoročně jsou ale
popisovány nové a nové druhy. Česká jména byla tvořena často již v 19. století mnohdy
neodpovídají dnešnímu zařazení v systému hub.
Lišejníky kolonizují snad všechny povrchy. Objevují se na skalách (saxikolní),
na kmenech a větvích stromů (epifyty) a nebo na půdě (terestrické). Rostou i na
písku a dalších substrátech. Některé se objevují dokonce i ve vodě. Právem lze
lišejníky označit jako pionýrské, tedy průkopnické rostliny. Podobně jako
mechy. Mechanickým působením
a chemickými produkty metabolismu mohou lišejníky rozrušovat povrch podkladu, na
kterém rostou. Ten se postupně drolí a obohacen o rozkládající se těla lišejníků
vzniká bohatší substrát, na kterém se mohou uchytit některé druhy cévnatých rostlin.
Lišejníky dokáží velice dobře hospodařit s vodou. Podobně jako mechy. Přijímají
jak kapalnou vodu, tak vodu v podobě vodních par. Vodu hromadí v dřeni uvnitř stélky,
která je tvořena hustým pletivem z houbových vláken. Snesou ale i úplné vysušení.
V takovém případě přecházejí do jakéhosi metabolického spánku (inhibice), kdy rostlina
přeruší a nebo výrazně utlumí látkovou výměnu. Stejný jev mohou u lišejníků spustit
ale například i kovy a některé další látky. Lišejníky jsou tak dobrým indikátorem
čistoty prostředí.
Lišejníky zpravidla rostou téměř celoročně, jejich růst je velice pomalý. Jak
uvádí Wikipedie, povyroste např. lišejník zeměpisný (Rhizocarpon geographicum)
jen o 0,06 až 1 mm a dutohlávka sobí o 2,5 mm. Některé druhy lupenitých a keříčkovitých
lišejníků mohou za rok povyrůst až o 15 mm. Stáří rostlin může dosahovat až 4 000 let,
patří tak mezi ty nejvíce dlouhověké organismy na Zemi.
Saxikolní druhy, které známe např. z našich hor, se dožívají běžně 200 až 400 let.
Rozmnožování lišejníků probíhá především vegetativně tzv. izidiemi a sorediemi.
Izidie jsou výrůstky stélky, které se po odloupnutí a přemístění vyvíjejí samostatně
jako nová rostlina. Soredie představují jakýsi prášek vznikající na sorálech lišejníku.
Tedy místech, kde stélka lišejníku není přikryta kůrou. Soredie jsou drobné, zpravidla
pod 1 mm. Někdy také dochází k pohlavnímu rozmnožování samotné houby.
Dne 25. prosince 2021 se kosmický teleskop Jamese Webba (James
Webb Space Telescope) konečně dočkal svého vypuštění. Po řadě odkladů se dosud
nejsložitější vědecký systém vydal na špičce rakety Ariane 5
…
Dnešní růst hladiny o 2 až 3 mm za rok je v médiích hlavního
proudu vydáván za zcela bezprecedentní. Za katastrofu v důsledku globálního
oteplování, globální změny, kterou má mít na svědomí člověk svou průmyslo
…
Nové, lehké hodinky Suunto 5 Peak zajišťují dokonce až 113
hodin provozu baterie, ovládání hudby z úrovně zápěstí, rozšířené funkce navigace
v terénu, a to vše za příznivou cenu. Zjistěte více a začněte své
…
Zámek Jaroměřice nad Rokytnou je opravdovou barokní perlou
nejen Jevišovické pahorkatiny, ale celého kraje Vysočina. Zámek v Jaroměřicích
nad Rokytnou patří k největším stavbám svého druhu u nás. Pos
…
Túra na Oslea Mare (1 945 m), nejvyšší horu Muntii Vâlcan
(čti vulkan) v Rumunsku byla "jen" jakousi náhradou za túru v Retezatu k ledovcovým
jezerům a na Peleagu. Na Retezatu i v dalších vyšších pohořích totiž v
…
Když si pročítám podmínky okolních zemí, které musí lyžování
chtivý návštěvník při příjezdu splnit, tak mně jde z toho hlava kolem. Segregace
zdravých lidí dosáhla vrcholu (snad), podmínky pro výjezd jsou
…
Vrch Trosky (488 m) se stejnojmenným hradem Trosky představuje
neodmyslitelnou dominantu Českého ráje. Dominantu, která se nad okolní pískovcovou
tabulí vypíná již asi 17 miliónů let. Trosky totiž představují pozůs
…
Hybridní bundu Titan Pass Double Wall (přesněji pod opravdu
dlouhým a nezapamatovatelným názvem Titan Pass™ Omni-Heat™ Infinity Double Wall™
Insulated Hybrid Jacket) dodává na trh firma Colum
…
Okolí Malše a Vyššího Brodu. Pěkná krajina na pomezí Šumavy
a Novohradských hor. Krajina poloopustěná s pastvinami a se zaniklými vesnicemi.
Zavítal jsme sem už několikrát. Tentokrát jsem vyrazil sám. Bo
…
Primordiální černé díry (PBH, primordial black holes) jsou,
alespoň doposavad, hypotetické objekty, které by dokázaly elegantně vyřešit
problém tzv. temné hmoty ve vesmíru. Ta má nebaryonickou povahu a
…