Túra na Oslea Mare (1 945 m), nejvyšší horu Muntii Vâlcan (čti vulkan)
v Rumunsku byla "jen" jakousi náhradou za túru v Retezatu
k ledovcovým jezerům
a na Peleagu. Na Retezatu i v dalších vyšších pohořích totiž v předchozích dnech
vydatně nasněžilo, jak to již koncem května nebo i v červnu v Jižních
Karpatech bývá. A po krásných jarních toulkách v Apuseni se mně již do sněhu
vůbec, ale vůbec nechtělo.
Po letmé návštěvě města Petrošani (Petroşani ), které má asi 37 000 obyvatel,
tedy něco jako naše Česká Lípa a nebo Třebíč, míříme proti proudy dravé horské
řeky Jiul de Vest jihozápadním směrem. Přes městečka a obce Vulcan, Lupeni, Uricani
a Campu lui Neag. V závěru se cesta zužuje a klikatí hlubokým a úzkým kaňonem, který
končí zhruba v místech, kde asfaltová cesta přechází v šotolinu.
Následuje široká lesní cesta, po které by to autem jistě také šlo, je ale lépe
jej odstavit na odstavné ploše hned za koncem asfaltky a pokračovat pěšky. Kolem
pastvin do lesa a pak dále lesem s ohromnými buky do Pasul (sedla) Jiul Cerna (1 330 m).
Ani nevím proč, ale tato část mi silně připomněla jednu lokalitu v italských
Apeninách pod Monte Corvo na Gran Sassu.
Podle chytrých knih se právě nacházíme na hranicích Retezatu (Malého Retezatu) a pohoří
Vâlcan. V české turistické literatuře se obvykle pohoří píše ve tvaru Vilcan, někde také
Vulcan. S přepisem rumunských názvů do češtiny platí staré pořekadlo o psech a vsích… Navíc
to psaní těch různých "otravných" camfourků a ocásků je komplikované…
Hřebenové partie pohoří Vâlcan, Vilcan jsou ještě pod mraky, ale nejvyšší hora
pohoří Oslea Mare (1 935 m) se tvrdošíjně halí do mraků. Přesto vyrážím k vrcholu.
Možná k nelibosti parťáků, kteří zůstávají dole nad horní hranici lesa a asi by dali
přednost teple nějaké útulné hospůdky. No co už. Dali se na vojnu, tak musí… trpět.
Risknu to, třeba se oblačnost zvedne a umožní nějaké výhledy i z vrcholu.
Po dobře patrné pěšině ve strmé travnaté stráni rychle nabírám výšku. Stezka se
vyhýbá vrcholu Sarba (1 743 m), který podchází a míří přímo do sedla Saua lui Suliti
(1 703 m). Přechází na druhou stranu hřebene pohoří, který je dlouhý necelých 60
kilometrů. Nejčastěji se v rumunské literatuře objevuje údaj 54 kilometrů.
Užívám si omezených výhledů k západu k pohořím Godeanu a Mehedinti, leč Oslea Mare
je stále v mracích. Po levici se v mracích schovávají i vrcholky Malého Retezatu
a Retezatu. Přiznám se bez mučení - do toho mlíka se mně vůbec nechce. Ale přece to
neotočím, když k vrcholu zbývá pouhých 242 výškových metrů. To přece nevzdám! Po
nádherném ostrém a lučnatém hřebeni mířím vzhůru k cíli vzdálenému vzdušnou čarou
jen asi 1,3 km.
Tato část pohoří je z vápenců, byť celkově v tomto hřebeni převažují žuly. Ale
v okolí nejvyšší hory jsou vápence, které dodávají této části pohoří úžasný ráz.
Po pravici, tedy k jihu, spadají travnaté svahy mimořádně prudce. Až mě z toho
jímá závrať. Na chvíli se dokonce otevřou výhledy na níže ležící hřebeny. Dole na
hřebeni, na zelených a šťavnatých pastvinách, se spokojeně pasou koně. Zcela volně,
svobodně. Tak jak to v rumunských Karpatech bývá zvykem.
Už, už by tady měl být vrchol. Jenže z mlhy se vynoří další "hrb" a vrchol nikde.
V mlze se vzdálenost odhaduje opravdu těžko. Nakonec ale dorazím na vršek, na kterém
je rezavá tabule. Tu však již silně ohlodal zub času. Nápisy jsou přes rez nečitelné.
Mlha ještě zhoustla a začal foukat ledový vítr, takže si jen v duchu představím, jaké
by to bylo se usadit do trávy o kochat se dalekými výhledy a zrakem klouzat po nekonečných
hřebenech Jižních Karpat. Jenže zůstane jen u snění, nehostinný vrchol rychle opouštím.
Pokračuji krátce k východu, severovýchodu po hřebeni. Nebylo by špatné pokračovat
východním směrem alespoň ke kótě 1 899 m, ale nebudu zkoušet trpělivost těch dole.
Navíc v tom nevlídném počasí schází ta správná motivace. Po úzké pěšině proto podcházím
nejvyšší horu Oslea Mare po severním úbočí a vracím se na hřeben, po kterém jsem stoupal
vzhůru. Vracím se po trase výstupu. I přesto byla tato 13kilometrová procházka s převýšením
asi 750 metrů podnětná a umožnila mně (nám) nahlédnout do dalšího kouzelného rumunského
pohoří.
Hybridní bundu Titan Pass Double Wall (přesněji pod opravdu
dlouhým a nezapamatovatelným názvem Titan Pass™ Omni-Heat™ Infinity Double Wall™
Insulated Hybrid Jacket) dodává na trh firma Colum
…
Okolí Malše a Vyššího Brodu. Pěkná krajina na pomezí Šumavy
a Novohradských hor. Krajina poloopustěná s pastvinami a se zaniklými vesnicemi.
Zavítal jsme sem už několikrát. Tentokrát jsem vyrazil sám. Bo
…
Primordiální černé díry (PBH, primordial black holes) jsou,
alespoň doposavad, hypotetické objekty, které by dokázaly elegantně vyřešit
problém tzv. temné hmoty ve vesmíru. Ta má nebaryonickou povahu a
…
Člověk míní a manželky mění a tak se jediným slušným termínem
pro konečné vyřešení tajenky s poslední neznámou stává polovina října, kdy počasí
na Šumavě je ještě turisticky vlídné. Termín bohužel koliduje s akcemi
…
Severní Plzeňsko, povodí Úterského potoka a Střely, Berounka.
To byla místa kam jsem dříve často jezdil. Krajina se zvláštním kouzlem, smrkové
lesy, břidlicové skály, opuštěná krajina. To byly věci, které mě
…
Polské Karpaty představují pás pohoří a dalších geomorfologických
celků v jihovýchodní části země. Na polské Karpaty připadlo z celkové rozlohy Karpat
asi 10 % a asi 6,5 % z celkové rozlohy dnešního Polska
…
V noci padalo docela hodně hvězd, ani jsem pomalu nevěděl, co si
ještě přát. Možná jasné ráno a hezký východ Slunce. A ráno jasné skutečně bylo.
Hluboko v údolích se válela mlha, obloha však slibovala hezký a sluneč
…
Toulavé planety jsou obtížně zachytitelné objekty o hmotnosti
srovnatelné s planetami Sluneční soustavy, které však neobíhají kolem žádné hvězdy,
ale osamoceně putují mezihvězdným prostorem. Až dosud jich
…
Neuběhl týden a jesenické hřebeny mám opět na dosah. Na došlap?
Tentokráte vyrážím na asi 50kilometrový (s převýšením 1 700 metrů) dvoudenní okruh
z parkoviště v Ostružné, kterou jsem minulý týden pouze
…
Pomocí interferometru VLTI Evropské jižní observatoře astronomové
pořídili nejhlubší a nejostřejší záběry okolí superhmotné černé díry v centru naší
Galaxie, jaké jsou dnes k dispozici. Nové snímky přibližují střed
…
Jižní hranice převážně rovinatého Polska je lemována širokým
pásem hor. Při hranicích s Českou republikou se táhnou hory Českého masívu náležející
do Krkonošsko-jesenické subprovincie zvané také Sudety (provincie
…