Violka vonná (Viola odorata). Atlas rostlin

Okrouhle srdčité, zašpičatělé listy vyrůstají v husté přízemní růžici s řapíky až 5 cm dlouhými. Na okrajích jsou listy jemně vroubkované, zpravidla lysé a nebo jemně ochlupené. Palisty jsou vejčitě kopinaté, krátce třásnité. Květy s pěti korunními plátky jsou tmavě fialové, mohou být ale také růžové, světle fialové a nebo zřídka i bílé. Dolní plátek je zřetelně větší a protažený v 5 až 7 mm dlouhou ostruhu. Květy jsou vonné, za což vděčí tato violka svému druhovému jménu. Plodem violky je tobolka.

Violka vonná je zaměnitelná s violkou křovištní (Viola suavis) nebo s violkou bílou (Viola alba) v případě její bílé formy. Tato rostlina u nás není patrně původní. Jedná se, podle řady autorů, o rostlinu zplanělou, jejíž původní domovina se nachází v krajích kolem Středozemního moře. Od jižních Alp až po Kavkaz a nebo na severu Afriky. U nás rostlinka dává přednost nižším polohám (do 800 m n. m.) a teplým lokalitám. Často ji nacházíme na zahradách, v listnatých lesích i na křovinatých stráních. Přednost dává vlhčím půdám s dostatkem živin.

Violka vonná kvete od března do května. Koncem léta se ale objevují druhé, zcela nenápadné květy s nenápadnou korunou a zcela zavřenými kališními lístky. Tyčinky mají malé prašníky přitisknuté k blizně. Tyto kleistogamické květy se opylují vlastním pylem. Jejich plodem jsou tobolky s klíčivými semeny.

I violka vonná (fialka) našla své místo v lidovém lékařství. Obsahuje kyselinu salicylovou, glykosidy, alkaloidy a hořké látky. Droga se ve formě čajů využívá pro usnadnění vykašlávání či ke zmírnění revmatických obtíží.