Bradlové pásmo tvoří množství bradel obvykle mezozoického stáří (jurské a spodněkřídové). Toto pásmo se ale začalo vyvíjet již v prvohorách. Díky subdukci a jurskému riftingu však o vývoji bradlového pásma od prvohor až po trias nemají geologové téměř žádné informace.
Bradlové pásmo se táhne v délce asi 550 km, přičemž jeho šířka nepřekročí 21 km! Mezozoické vrstvy bradlového pásma, které ještě před paleogénem byly součástí Vnitřních Karpat, se utvářely (sedimentovaly) v samostatné a dílčí oblasti karpatské geosynklinály v tzv. pienidní geosynklinále.
Bradlové pásmo má složitou kernou stavbu. D. Andrusov (1959) a E. Scheibner (1964) rozlišují v bradlovém pásmu řadu sérií. Jsou to série czorstyňská (subpieninská), kysucká, pieninská, považská (klapská), haligovecká, exotická, manínská a přechodná. Novější publikace uvádějí pouze šest jednotek. Jsou to czorsztynská jednotka, dále kysucká a pruská (také niedzická) jednotka, klapská a oravská jednotka a nakonec manínska jednotka. Ovšem v různých publikacích nalezneme i další odlišná členění…
Bradlové pásmo se vyznačuje přítomností odolných vápencových či dolomitových skal, které vystupují z méně odolných vrstev slínitých či flyšových vrstev.
Sled triasových vrstev bradlového pásma je značně neúplný. Spodní trias je tvořen valouny a bazickými vyvřelinami. Střední trias pienidních sérií je vyvinut pouze lokálně. Světle šedé dolomity se objevují v střednětriasových vrstvách na Pováží. Vrstvy tmavých břidlic jsou pak dislokovány v oblasti Podbranče v Myjavské pahorkatině a v oblasti Červenokamenských bradel v Bílých Karpatech.
Jurské vrstvy bradlového pásma se objevují především v pieninské oblasti, v menším zastoupení pak i na Oravě a v Pováží. Jurské vrstvy jsou představovány tmavošedými vápenci a slíny, slinitými břidlicemi a vápenci. Období křídy je v bradlovém pásmu představováno několika sedimentačními cykly, které byly přerušovány transgresí (mořskými záplavami).
Čtěte také: Na Trzy Korony (982 m) za výhledy, Pieniny
V křídových vrstvách bradlového pásma se objevují světle nebo tmavošedé vápence a slíny, ve středních vrstvách pak vápence s břidlicemi a ve svrchních vrstvách slíny a slínité břidlice. Opět platí, že v jednotlivých sériích bradlového pásma je vývoj křídy odlišný a často zachován jen útržkovitě.
Použitá literatura
- J. Dvořák, B. Růžička - Geologická minulost Země, úvod do historické geologie a paleontologie, SNTL 1966
- J. Hók, Š. Kahan, R. Aubrecht, Geológia Slovenska. Univerzita Komenského, Bratislava 2001
- M. Maheľ, Geologická stavba československých Karpát. Paleoalpínske jednotky 1. Veda 1986
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.