Trek přes chaty pod Ostrým vrchom a Inovcom - Karpattrek

Chaty pod Ostrým vrchom a Inovcom, Považský Karpattrek (5)

Sluníčko nesměle ťuká na okýnko ve vikýři boudy pod Ostrým vrchem, jejíž půda mi poskytla skromné přístřeší této deštivé noci. A sakra, půl deváté. To jsem tedy pořádně zaspal… Nevadí, stejně mám dnes před sebou jen pár kilometrů při přechodu ze Strážovských vrchů na Považský Inovec.

Opět balím batoh (po kolikáté již?) a vyrážím směr Chata pod Ostrým vrchem. Obcházím pod strmými úbočími vrchů Ostrý vrch (767 m) a Veľké Kačky (649 m). Sluníčko celkem hřeje, přesto stále fouká nepříjemně studený vítr. Z luk se otevírají pěkné výhledy k západu na hřeben Bílých Karpat.

Chata pod Ostrým vrchom

Brzy se objevují první chaty a v zápětí i stará turistická Chata pod Ostrým vrchom. Dnes ji společnost dělá nová drevenica Soblahov. Byl jsem včera sice nalomen, zda-li se nejít podívat až sem a pokusit se tady přespat. Jak ale záhy zjišťuji, udělal jsem dobře že jsem spal v boudě pod Ostrým vrchem. Chata pod Ostrým vrchom (482 m) postavená v roce 1942 dnes slouží jen jako bufet a dřevěnice Soblahov je zavřená…

Čtěte také: Předchozí část článku Považský Karpattrek (4)

Chata ale má otevřeno. Pivo a kofola je k máni u sympatického a sdílného chataře, takže usedám do závětří před chatou. Sluníčko příjemně hřeje, takže si pěkně v klídku můžu vychutnat kofolu i pěnivý mok. Sice jen z plechovky, ale po čtyřech dnech chutná i tak skvěle. Přeji chatě brzké rekonstrukce a to, aby se opět stala vyhledávaným cílem po noclehu toužících turistů.

Mám dnes spoustu času. Čeká mě jen 12 kilometrů a necelý kilák převýšení. Bivak mám rezervován na Chatě pod Inovcom. Přece jen teplá sprcha a čistá postel nejsou tak úplně k zahození. Navíc mám tady domluveno setkání s největším slovenským trekerem Mirem…

Směr Považský Inovec

Po příjemném relaxu je potřeba pokročit dále. I v nejjihozápadnějším koutě Strážovských vrchů beru zavděk červeně značenou turistickou trasou. Kratší stoupání hustým lesem mě vyvádí na otevřené louky. Jižnímu obzoru vévodí vrch Čiernachov (694 m), jenž mi trochu připomíná rozpláclé vulkanické kužely Českého středohoří.

V lese potkávám velké stádo laní, které vyplašil hluk motorů. Nějací "chlapáci" si vyjeli na projížďku ve svých terénních ořích. Ta mototuristika je ozaj vrcholný šport, člověk se ani nezapotí, ani nezadýchá… Cesta se vlní bukovým lesem jako zmije na rozpáleném asfaltu. Přes vrch Macková (681 m) se přehoupnu na jižní stráň, která se svažuje do údolí Turnianskeho potoka k Mníchove Lehotě.

Nádražíčko je stále stejné, za poslední léta se tady opravdu nic nezměnilo. Přecházím přes cestu E 572. Mám sice malý tik zavítat na oběd do motorestu Radar, který je hned po levici, nakonec to ale nechám opravdu až na chatu. Co kdyby největší slovenský treker již čekal na můj příchod…

Chata pod Inovcom

Buky již krásně nasadily světle zelené listy. Znáte ty úžasné barvy, když se zjara čerstvě zazelená bukový les. Ty úžasné barvy lze obdivovat jen pár dní v roce. Snad i proto mi ty pohledy nemohou nikdy zevšednět. Ukusuji první metry z posledního pohoří Považského Karpattreku. Pohoří, které jsem si zamiloval již při své první návštěvě.

Po červené turistické značce celkem svižně nabírám výšku. Nikde ale nespěchám, času mám opravdu habaděj. Přesto jsem za chvíli na kótě Humience (609 m) i Javorie (729 m), které leží v táhlém zalesněném hřebeni ohraničujícím od západu Krásnou dolinu. O kus výše mě překvapují rozsáhlé paseky.

Pily těžařů se s vervou zakously do lesů Považského Inovce a obnažily rozsáhlé plochy horských strání. Tu spoušť nemůže vynahradit ani odkrytý výhled na Javorníky, Bílé Karpaty či Strážovské vrchy. Dokonce ne ani pohled na Trenčín a nad městem se hrdě tyčící Trenčiansky hrad… Doufám, že se vytěžené plochy nebudou dále rozšiřovat a Považský Inovec nedopadne jako Volovské vrchy či Stolické vrchy ve Slovenském rudohoří.

Po hřebeni, na kterém nepříjemně profukuje ledový severák, mířím stále výš. Listí z buků jako mávnutím kouzelného proutku zmizelo, jen v bylinném patře kvete neuvěřitelné množství dymnivek dutých (Corydalis cava), které kvetou právě brzy na jaře (od března do května). Její květy jsou růžové, někdy bílé či fialové až červené. A především jsou opojně vonící. Jejich omamná vůně prostupuje doslova celý les.

Snad ta opojná vůně a nebo vidina krás hlavního Považského Inovce mě přivádí do sedla Jarabský vrch (834 m), ze kterého je to na chatu opravdu kousek. Sice po zpevněné cestě, ale těch pár metrů asfaltu jistě nikoho neporazí.

Ještě nejsou ani dvě hodiny a již mou maličkost i velký batoh pohltily útroby Chaty pod Inovcom (790 m). Dávám si po dlouhé době teplý oběd a pěnivý mok, který je snad nejlepším iontovým nápojem. Kamarád Ivan Zajíček, jenž byl velkým příznivcem hor i pěnivého moku, by měl určitě radost. Pokud nesedí někde nahoře na obláčku a také se mlsně neoblizuje…

Ovšem kamarád, největší slovenský treker nikde. Sice mě dole prozváněl, ale zdechla mi baterka mobilu. Nyní z nabíječky volám nazpět, kde že se zapomněl. Nenásledují ani obvyklé výhovorky, protože na druhé straně to nikdo nezvedá. Nakonec Miro Nedalosamiprísť zase až tolik nepřekvapil, víceméně jsem to očekával… To mi ovšem náladu zkalit nemůže, neboť mě zítra čeká přechod hlavního hřebene Považského Inovce s předpokládaným bivakem až na Marhátu.

Kilometráž páté etapy Považského Karpattreku

• Pokračování článku

Další související články: