Datum zahájení stavby hradu Šášov už asi navždy zůstane zapomenut. První
známá písemná zmínka o hradu Šášov pochází z roku 1253, kdy je Šášoský hrad uváděn jako
Castrum de Susol v majetku rodu de Vancha (Vančaj).
Hrad Šášov byl centrem Šúšolského panství a společně s hradem
Reviště na protějším břehu řeky Hron střežil přístup k Banské Štiavnici, významnému
bánskému městu. Později se hrad stává královským majetkem. Řadou donací se pak na hradě
střídají různé urozené rody.
Přestože první z majitelů hradu Šášov byl ostřihomským arcibiskupem, pozdější
páni hradu nebyli církvi příliš nakloněni. Pokud mohli, plenili a rabovali církevní
majetky. Obzvláště ty, které patřily nedalekému klášteru v Hronském Beňadíku.
Asi nejvíce se na plenění majetku kláštera podíleli Baška z Kostolan a Petr
z Branče.
Klid nastal až po změně kastelánů. V roce 1390 král Zikmund daroval hrad Šášov
rodu pánů z Jelšavy. Ti jsou vystřídání pány ze Štítníka, záhy se však Šášov stává
opět královským majetkem. V roce 1424 daruje Zikmund Šášovský hrad své manželce Barboře.
V roce 1441 se stává pánem hradu Petr Koller. Za Matyáše Korvína se pánem hradu
stává Ladislav Upori, jenž dostal za úkol vyhnat husitská vojska. Místo toho se však
Upori spojuje s vojsky Jana Jiskry z Brandýsa proti králi. Po uklidnění
politické situace v Uhrách začíná na Šášově čilý stavební ruch. Hrad je dále
opevňován a rozšiřován. Rozšiřování hradu Šášov má přímou souvislost s rozvojem
bánské činnosti v blízké Banské Štiavnici. Do dispozice hradu přibývá severní
palác a další prvky, na dolním nádvoří je do skály vytesána druhá cisterna.
Po smrti Matyáše Korvína získává Šášovské hradní panství arcibiskup Urban Dóczi,
což se ale nelíbili opatovi z Hronského Baňadíka. Opat dokonce protestoval u
krále. Mnoho platné mu to však nebylo, neboť rod Dóczi sídlil na hradě až do
roku 1648, kdy hrad přechází opět do královských rukou. V roce 1650 získává
hrad rod Lippay.
Lippayové si ale Šášova příliš dlouho neužili. Brzy je pod hradbami velice rušno.
Pod hradem se objevují povstalecká vojska Imricha Thökölyho, která se Šášova rychle
zmocňují. V Horních Uhrách tak pokračuje dlouhá série stavovských povstání. Od
roku 1677, kdy byl Šášov vypleněn Thökölyho vosjky, je hrad uváděn jako pustý.
Dnes je hrad, tyčící se na strmém skalním bradle v rozvalinách. Silně chátrá a zarůstá
dřevinami. Zdivo Šášova je silně rozrušené, pohyb tady tak může být poměrně
riskantní. Málo vyšlapané stezky však ukazují, že hradní vrch příliš mnoho
návštěvníků neuvítá. A to i přesto, že se z něj otevírají nádherné rozhledy do
okolní krajiny.
Nejvýše položený gotický palác tvoří základ horního hradu. Protože úzké skalní bradlo
neposkytovalo příliš mnoho prostoru, jsou budovy i dvory hradu skutečně úzké.
Na horním nádvoři jsou patrné zbytky hradní cisterny, která byla jediným
zdrojem vody. Hradní studnu byste tady hledali zbytečně. Přístup k paláci a
dalším hradním budovám byl chráněn silnou věží a okrouhlou baštou.
Na hradě Šášov
probíhaly časté přestavby a opevňovací práce, takže se tady střídá řada stavebních
slohů. V minulosti byl hrad ještě zesílen o předsunuté opevnění v podobě malé
bašty a dalšího předsunutého opevnění ve tvaru pětiúhelníku. Tu však dnes v
terénu nenaleznete.
V době největší slávy dosáhl hrad Šášov poměrně velkým rozměrů. Jeho maximální šířka
sice činila pouhých 16 metrů, avšak délka hradu činila úctyhodných 75 metrů.
