Abcházie - doprava, peníze a bezpečnost a další zajímavosti, které je před cestou dobré znát

Rady pro zájemce o cestu do Abcházie: doprava, peníze, bezpečnost

Tyto řádky vznikly na základě mých zkušeností z cesty po Abcházii, kterou jsem absolvoval v červenci 2016. Protože jsem při plánování své cesty měl k dispozici jen minimum prakticky použitelných informací, tak jsem se rozhodl sepsat několik málo rad a postřehů, které mi připadají důležité. Budu rád, pokud někomu z vás pomůžou a usnadní vám tak cestu do této zajímavé kavkazské země.

Doprava

Při přesunech podél pobřeží jsem osobně dával přednost cestování v meziměstských autobusech a maršrutkách. Je to rychlé a levné (hlavně v porovnání s taxi).

Čtěte také: Abcházie, (ne)známá země pod Kavkazem

Směrem do hor je nejlepší cestovat stopem. Řidiči jsou většinou místní lidé (buď žijí ve vesnicích v okolí anebo jedou na víkend do hor). Proto znají všechna zajímavá místa a mohou vám poradit, co stojí za to navštívit, kde nakoupit, nabrat vodu apod. Mohou vás i pohostit nebo vám nabídnout nocleh.

Internet a mobilní telefon

Pokud jsem byl v Suchumi, tak jsem s oblibou používal bezplatnou wi-fi v restauracích.

Určitě si kupte sim kartu některého z místních mobilních operátorů (třeba Aquafon). Stojí pětník a usnadní vám kontakt s místními lidmi (a v případě nouze i kontakt se záchranáři nebo policií). Při jejich koupi budete muset předložit váš cestovní pas.

Peníze

V Abcházii se platí rubly. Doručuji si nakoupit ruble doma v Čechách, dostanete výhodnější kurz než ten, který vám nabídnou třeba ve Sberbance v Soči.

Treky v horách, mapy a průvodce

Před každým trekem se zaregistrujte na dispečinku Ministerstva pro mimořádné situace (kontakty jsou na fotografii níže). Vždy uveďte následující věci:

• podrobnou trasu vaší cesty (odkud a kam půjdete, průchozí body, zamýšlené místa pro bivakování)
• podrobnosti o vaší skupině (jména, příjmení a čísla pasů všech členů skupiny, kdo bude vedoucí, kontaktní mobilní telefon - minimálně na vedoucího)
• domluvte se, že po dokončení treku na dispečink sami zavoláte a nahlásíte bezproblémové ukončení treku

Asi největším problémem je, jak se v horách orientovat. Mapy, pokud se vám vůbec nějaké podaří sehnat, budou nejspíše staré (ještě z dob Sovětského svazu) a tím pádem i neaktuální. Já jsem se podle jedné takové orientoval a tam, kde podle mapy měla být sjízdná lesní cesta, jsem našel silnými stromy zarostlou a místy sesuvy zahrazenou, takřka neznatelnou pěšinku.

Určitě si sebou neberte mapy gruzínské, jednak jsou také staré a pak mezi obyvateli Abcházie dodnes přetrvává silná animozita vůči Gruzii, takže vám taková mapa v gruzínštině může přinést jen komplikace. Pokud máte známé či kamarády v Rusku, tak se můžete pokusit získat turistické mapy Abcházie přes ně anebo můžete použít GPS přijímač.

Podařilo se mi koupit si velice podrobného a poutavě napsaného turistického průvodce v ruštině o Abcházii ("Orangeвый гид" по Абхазии"). Vřele doporučuji. Tady je jinak odkaz na stánky jeho vydavatelství: https://eksmo.ru/book/abkhaziya.

Pitnou vodu můžete získávat ze studánek (místní jim říkají "родни́к" nebo "исто́чник"), ale vždy si držte alespoň minimální rezervu (může se stát, že studánka se kterou počítáte, bude zrovna vyschlá). Doporučuji si sebou vzít filtr na filtraci vody (mě se osvědčil nanovláknový značky Sawyer), který vám pomůže překlenout chvíle, kdy vám dojde i rezerva a jediné, co je široko daleko k dispozici, je pět centimetrů hluboká louže uprostřed lesní cesty.

Jídlo si snadno koupíte. Ve větších městech je hodně obchodů, které velikostí a sortimentem připomínají naše (vlastně vietnamské) večerky. Pokud vás místní lidé pozvou k sobě, tak budete mít příležitost ochutnat lavaš, adžiku, mamalygu, šašlik, domácí sýry a spoustu dalších dobrot. Do hor se mi skvěle osvědčily ruské instantní kaše z ovesných vloček, např. Herkul.

S výjimkou přírodních rezervací, kde je divoké stanování zakázané, můžete spát v podstatě kdekoliv, kde najdete pro vás vhodné místo. Luxusní je přespání v některé pastevecké chatrči (tzv. "балага́н"), obzvláště pokud se vám podaří si rozdělat oheň.

Nemá smysl si brát vařič, který používáte doma, protože do něj ani v Rusku a ani v Abcházii nekoupíte náplň (plnou plynovou náplň si s sebou nemůžete vzít, protože patří mezi položky explicitně zakázané pro leteckou přepravu). Nicméně v Rusku se nechají koupit plynové turistické vařiče i s náhradními náplněmi. Já jsem si s pomocí známých koupil vařič vyrobený v Severní Koreji. Vzhledově sice připomínal malý ruční plamenomet, ale byl bezpečný, snadno se rozebíral, měl vlastní piezoelektrický zapalovač, vodu ohřál bleskově a fungoval velice spolehlivě.

Bezpečnost

Pro mě bylo zdaleka největším překvapením to, že zejména ve střední a jižní části Abcházie jsou velice přemnožení medvědi. Je to dáno tím, že po skončení občanské války, byly celé a do té doby silně osídlené oblasti opuštěny a medvědi v nich pro sebe našli ideální podmínky (přemíra potravy - zvykli si hodovat na ovocných stromech v opuštěných a dnes zcela zarostlých zahradách, klid - protože lidé odešli).

Klidně může stát, že v roští dvacet metrů od domu, ve kterém jste předchozí noc spali, najdete mezi stopami krav a koní i stopy medvěda (o kterém, ale místní prohlásí, že to bylo jen malé, asi devadesátikilové medvídě). Ale stejně tak dobře můžete najít i stopy po medvědech, které jsou opravdu velké a jejich fotografie si s uznáním prohlédnou i místní.

Abych předešel případnému osobnímu setkání s medvědem, po kterém jsem nijak netoužil, tak jsem schválně v lese dělal velký hluk (třeba jsem se občas prostě zastavil a větví tloukl do kmenu stromu). Jen připomínám, že medvěd běhá a plave rychleji než člověk, stejně tak i obratněji šplhá po stromech. Výše popsané vezměte do úvahy a zvolte si vhodnou adaptační strategii. Místní vyrážejí do lesa nebo do hor vždy ozbrojení a i přesto mají ze setkání s medvědy respekt.

Pozor na alkohol! Jasně, zní to hrozně mravokárně a asi jste se zrovna začali smát, nicméně vím, o čem mluvím. Před cestou si můžete klidně stokrát narvat do hlavy místopis, reálie, co všechno smíte a můžete nebo naopak nesmíte a nemůžete. Jenže potom stačí, abyste se ocitli ve společnosti nesmírně srdečných lidí, kteří se s vámi dělí takřka o vše, co mají, uprostřed čarokrásných horských hřebenů, ve vesnici, která vlastně ani oficiálně neexistuje a vy si spolu připijete. Jak jinak než pravou abchazskou vodkou. A nejen jednou. Jeden přípitek střídá druhý…

No a potom na všechno, co jste se naučili, zapomenete. Jediné, co chcete je vyfotit vaše nové přátele a nejlépe i s tím velkým kavkazským psem, na kterého volají Buran. Bohužel Buran se courá ze záběru do záběru, takže se rozhodnete mu domluvit, vždyť to přeci se zvířaty a psy zvládáte levou zadní. Co už nejste schopni postřehnout je to, že Buranovi pokousali psi z údolí, kam běhává za fenami, zadní běh.

Kombinace vašeho povelu "Sedni!", doplněná zatlačením na jeho zadek a vydechnutím mocného oblaku vodky do mordy nebohého Burana způsobí, že vás milý Buran rafne. Rychle a důrazně. Sice vás hned pustí a zkroušeně se odplouží, nicméně vy už máte prokousnutou paži a silně krvácíte. Můžu vás ujistit, že myšlenka na platnost vašeho očkování proti vzteklině se vám dostaví velice rychle. Já jsem naštěstí měl kliku, takže mi zůstaly jen jizvy. Tohle je můj zážitek. Ten váš už tak dobře skončit nemusí.

Vzhledem k současné geopolitické situaci v širším regionu jsou v Abcházii trvale dislokovány různé útvary armády Ruské federace. I proto jsou některé oblasti přístupné pouze s propustkou. Zapomeňte na to, že by se ji vám podařilo získat a nesnažte se do takových oblastí (např. horní, příhraniční části Kodorské soutěsky) cestovat. Stejně tak, jako kdekoliv jinde neprojevujte zájem o vojenské instalace jakéhokoliv druhu. Další z věcí, kterou byste měli vědět, že nocování a noční přesuny v blízkosti abchazsko-ruské hranice jsou zakázané.

Krátká, nicméně krutá občanská válka, která v Abcházii proběhla na začátku devadesátých let, je stále společensky velmi citlivé téma. Takřka všichni dnešní abchazští padesátníci v ní bojovali. Taktnost v případné diskusi na toto téma je nutná. Je to zvláštní, ale až díky mému pobytu v liduprázdných oblastech Abcházie, které byly před občanskou válkou hustě osídleny, jsem si uvědomil, jak velkou a radikální změnu prošlo české pohraničí po nuceném vysídlení sudetských Němců.

Nechci v žádném případě vyvolávat nějaké historické nebo politické paralely, ale měl jsem z tohoto poznání velmi tísnivý pocit. Ono je to přeci jen zvláštní, když vám vaši průvodce se směsí nostalgie a hrdosti vyprávějí, že na tom samém místě, kde je dnes divoký les, sklidili v roce 1988 padesát tun toho nejlepšího abchazského tabáku…

Nemělo by vás překvapit, že místní lidé jsou ozbrojení. V horách je úplně běžné, že lidé mají zbraně doma a do lesa bez nich nechodí. Buď budou mít Kalašnikov (samopal) nebo SKS (samonabíjecí vojenská puška). Je možné, že vám je budou chtít ukázat. Pokud se zbraněmi neumíte zacházet nebo jste už něco vypili, tak buďte opatrní. V podhůří a na pobřeží jsem odpozoroval, že chlapi u sebe nosí kuchyňské nože s dlouhou čepelí, které ale umí dovedně skrýt u pasu. V Suchumi se mi také jednou stalo, že na ulici kousek ode mne, vytáhnul jeden chlápek pistoli (evidentně příslušník silových struktur) a začal s ní něco vehementně vysvětlovat druhému. Podobné věci prostě patří k místnímu "horkokrevnému kavkazskému" koloritu.

V každých horách je velmi proměnlivé počasí, ani ty abchazské nejsou výjimkou. Berte na zřetel, že bouřky a s nimi spojené deště jsou silné, takže se horské potůčky a říčku mohou velice rychle rozvodnit. Pokud si tedy zvolíte takovou trasu, během které je budete muset opakovaně brodit, tak dávejte pozor, abyste v případě jejich náhlého rozvodnění nezůstali odříznutí.

Bydlení

Při přenocování ve větších městech (třeba v Suchumi při vyřizování víza) se jednoznačně vyplatí hledat si bydlení u místních lidí ("в ча́стном се́кторе"). Někdy to sice může být trochu skromné (na naše zhýčkané evropské poměry), ale vždy čisté a levnější než ve velkých hotelech, kde je jeden pokoj jako druhý. Navíc s možností poznat své hostitele. Stačí použít mapy na yandex.ru (nebo na google.com).

Zajímavosti

V Abcházii máte možnost se setkat s lidmi nejrůznějších národností a vyznání. Mimo Abchazců zde potkáte i Rusy, Armény, Řeky, Čerkessy, Gruzínce a další. Já jsem měl to štěstí, že jsem se setkal i se zástupci tzv. adygy, což jsou potomci Abchazců vyznávajících sunnitský islám, kteří z Abcházie odešli do Turecka a Sýrie v letech, kdy carská ruská armáda dobývala Kavkaz. Když jsem psal i o různých vírách, tak jsem měl na mysli, že v Abcházii spolu v míru žijí křesťané, muslimové i židovská diaspora.

Abchazské hory mi hodně připomínaly francouzské Alpy (třeba vegetací nebo krasovými oblastmi), s tím rozdílem, že mimo zpevněné cesty, na kterých se dnes odehrává většina masové turistiky, potkáte jen minimum lidí (o dalších turistech ani nemluvě). Infrastruktura pro vysokohorskou turistiku je v samém zárodku a to spíše ještě jen na severu (v Ricinské přírodní rezervaci), jinak neexistuje.

Masová turistika je o tom, že si můžete v jedné z nespočetných budek na pobřeží koupit exkurzi (za ceny od cca 800 do 1 500 rublů) na různá turisticky exponovaná místa a nechat se odvézt tam i zpět terénními "uazíky". V naprosté většině takhle cestují ruští dovolenkáři, kteří nechtějí ztrácet čas.

V červenci vyhánějí místní pastevci svá stáda na horské pastviny plné rozkvetlých horských květin. Můžete toho využít. Pastevci vám poradí cestu (můžete jít i v jejich stopách), nechají vás u sebe přespat a dají vám najíst.

Kromě pastevců v horách naleznete i včelaře. Pokud budete mít zájem, tak vás rádi nechají pomáhat při stáčení medu. Horský med je řídký, ale moc dobrý.

Vyhlášené zimostrázové lesy po celé Abcházii chřadnou kvůli masivnímu napadení škůdcem, kterým jsou housenky motýlka zavíječe zimostrázového (Cydalima perspectalis). Napadení se projevuje zhnědnutím až zčervenáním napadených stromů. Mě vždy jen naštvalo, když jsem se skrze takové napadené zimostrázové houští prodíral, protože jsem z něj vyšel obalený pavučinami a malými housenkami (housenky mají nepříjemnou vlastnost, že jsou křehké, takže se raději nechají rozmáznout než sundat).

Suchumské pivo je lehké, pitné a dobře zahání žízeň. Prý s jeho výrobou pomáhal český sládek.

P.S.: Pokud se někdo z vás bude náhodou potulovat u Amtkelu, tak se, prosím, zastavte u Řeků v Georgijevce a vyřiďte tam moje srdečné pozdravení.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.