Treking > Treky, turistika > Dombaj (Západní Kavkaz), vysokohorská turistika a nejhezčí vrcholy na Dombaji
Dombaj (Západní Kavkaz), vysokohorská turistika a nejhezčí vrcholy na DombajiReportáž psaná na Kavkaze (2)12.9.2007 | Otakar Brandos
Po loňské úspěšné cestě na Kavkaz jsme v cestách pokračovali i v letošním roce, tentokráte naše kroky směřovaly do další a určitě i nejkrásnější oblasti na pomezí Centrálního a Západního Kavkazu – Dombaje. Pokračovali jsme tak ve shromažďování materiálů pro turistický a horolezecký průvodce, který jsme již vydali. Počasí naštěstí přálo, takže materiálu a fotografií je spousta o jejichž část se tak s vámi mohu nyní podělit. Jako již tradičně míříme na Kavkaz vlakem. Z Užhorodu přes Kyjev, ve kterém přestupujeme do dalšího vlaku mířícího až do Pjatigorska. Během tří dnů se tak přesouváme z Ostravy až do hor, do turistického centra Dombaj. Cesta ubíhá v poklidu, ani nestíhám přečíst časopisy, které jsme u nás nakoupili na cestu. Ukrajinské i ruské pivo jsou stále výborné, takže v "oblbujícím" parnu panujícím ve vlaku v jejich společnosti cesta plyne rychle.
Na 320 stranách tohoto horolezeckého a trekového bedekru
naleznete popisy těch nejatraktivnějších turistických, trekových a horolezeckých túr Západního Kavkazu
a Centrálního Kavkazu, který má velehorský ráz. Vedle popisů túr a velkého množství praktických informací naleznete v knize velké množství fotografií (220), nákresy výstupových cest, ale také výřezy map popisovaných oblastí v měřítku 1:100.000… « Ve stanicích jsou opět typické ruské "bábušky", u kterých lze koupit vareniky a další pochutiny, takže ani hlady cestou nezhyneme. Na hranicích půlhodinové a hodinové prostoje jsou v pohodě, "pojezd iďot po grafiku". Ani ruští celníci si vlak, oproti autobusům, které na hranicích mnohdy tráví ne zcela dobrovolně dlouhou řadu hodin, nedovolí zdržet déle a celní prohlídka ubíhá rychle. Cože? Čečenci?!Ruští celníci, ale nejen oni, i obyčejní Rusové, mají s naší národnosti trochu problémy. Ale to není problém nejen Ruska, ale prakticky celého světa. Na zpáteční cestě, kdy jeden z celníků byl vysílačkou popoháněn svými kolegy ze sousedního vagónu a nakonec vyskakoval z již rozjíždějícího se vlaku odpověděl, že má ve svém vagónu velkou skupinu "inostrancov" (cizinců). "Jakých?", zněla vzápětí otázka ve vysílačce. "Češi", odpovídá rychle službu konající ruský celník, načež se z vysílačky ozývá další dotaz: "Naši ili normalnyje?". Prostě Čečna je kousek a většina Rusů asi nemá s Čečenci nejlepší zkušenosti (platí to samozřejmě i obráceně). Po upřesnění, že jsme "Čechoslováci" je vše okamžitě jasné… Úplatky a "bdělý občan"Z Pjatigorska jsme do Dombaje pokračovali přes Čerkessk a Karačajevsk, kde vyřizujeme registraci na OVIRu a povolení ke vstupu do pohraniční zóny, maršrutkou. Cestou, jak čas ubíhal a vypitého piva přibývalo bylo třeba zastavit. Šofér, kterému to spínalo trochu pomaleji zastavil až po několikeré urgenci. Nikoliv někde v přírodě, ale v jakési ospalé vesnici. No, záchody tady sice měli, ale smrděly až na druhou stranu silnice, takže jsme zamířili na druhou stranu do trávy. To, že je o kousek dále nějaký pomník, nikdo moc neregistroval. Ale registroval to jeden bdělý a uvědomělý občan, bývalý uvědomělý udavač ruské KGB. Když viděl, že s "poplatkem" za hanobení a údajné veřejné obnažování moc neuspěje, přivolal mobilem na pomoc "strážce zákona". Nu což, bylo to levné, chtěli "pouhých" 2 000 rublů. Ovšem dostal mě se svou průpovídkou, že oni, kdyby k nám náhodou přijeli, by si u nás něco takového nedovolili. No, v 68., když zcela náhodou přijeli, přestože je nikdo nezval, snad kromě pár lumpů v čele s nějakým Miloušem, u nás posr… a pochc… nejen okolí nějakého pomníku, ale doslova celou republiku. A navíc u nás máme alespoň trochu slušnější záchody, ze kterých výkaly nestékají až na chodník… Alplágr hrůzyAlplágr Alibek je v rekonstrukci, navíc cesta k němu není nejkvalitnější, takže nakonec maršrutka (taxík) končí v Dombaji před bránami alplágru Dombaj. Pár alplágrů jsem již při svých cestách na Kavkaze navštívil, ale tento zcela určitě ze všech "nejlepší". Hned mu dáváme jméno alplágr "Hrůza". Kluci se sice ubytovávají nejprve ve stanech, později v červotočem a houbou prolezlé boudě, která se krčí za hnojištěm a boudami vlevo, já však s Gábinou jdu raději hledat něco alespoň trochu lepšího. Chata v komplexu "Solněčnaja dolina" tento požadavek více než splňuje. Sprcha s teplou vodou (někdy až moc), záchody, to vše jsou věci, kterými alplágr "Hrůza" nedisponoval… Ani ta blbá latrína v "Hrůze" nebyla, musel vystačit "lopuchový prales"… Šašlyky mají, pivo a vodku také, takže jdeme večer trochu zapít cestu. Kamarád doktor si ale neprozřetelně nevzal baterku, takže málem netrefil do stanu. Alespoň tmu tak měli v alplágru kvalitní a pořádně hustou. Trochu nepříjemným překvapením jsou ceny, které jsou stejné ne-li vyšší jako u nás, o levném Rusku se nám tak již může jenom zdát. Tuří jezeroKonečně nadešel den D a my vyrážíme do hor. Cílem jsou Pik Razdelnyj, Džalovčat a případně další vrcholy v okolí. Počasí sice moc dobře nevypadá, ale věříme, že bude lépe. Po cestě se zastavujeme na symbolickém hřbitově, kde jsou jména desítek obětí okolních hor. To proto, aby někomu zbytečně moc neotrnulo. Přes alplágr Alibek, kde si dáváme šašlyk a pivko pokračujeme do doliny Alibek. První i druhá kontrola pohraniční hlídkou proběhla v pořádku, takže se rychle dostáváme kolem ledovce Alibek na tábořiště k Tuřímu jezeru. Už je tady pár ruských stanů, nikdo ale neleze. Počasí není nejlepší a začíná pršet. To nám to pěkně začíná. Jdeme proto brzy spát a doufáme, že ráno bude lépe a budeme moci vyrazit na Džalovčat. Ráno však bubnují kapky deště na tropiko, vyrazit se nedá. Ani Rusové se nikam nehrnou. Jen jedna naše skupina "bivakuje" v polosedě na jakémsi nehostinném kamenitém plácku pod Dvojjazyčným ledovcem. Kolem poledne sice na chvíli vykoukne sluníčko, takže můžeme vyrazit na obhlídku Tuřího jezera a Alibeckého ledovce, avšak po dvou hodinách začíná opět pršet. Počasí připomíná skotské střiky. Hodinu prší, pak je hodinu poměrně slušně, pak opět prší a tak stále dokola. Výstup k Dvojjazyčnému ledovci a na Džalovetské sedlo tudíž není žádnou romantickou procházkou. Dalšího dne je počasí – opět stejné. Proto před polednem balíme a sestupujeme do Dombaje pro zásoby piva a na šašlyk. Balí to i sousedi – Rusové. V druhé části sestupu se ale počasí mění a začíná zprvu nesměle, ale později stále intenzivněji prosvítat sluníčko. Zastavujeme v alplágru Alibek na kus řeči s V. A. Šipilovem, jedním z autorů kvalitního horolezeckého průvodce po Dombaji a pak již sestupujeme až do Dombaje. Čučchurské vodopádyDalšího dne vyrážíme do východní části Dombaje, k Čučchurským vodopádům a jedna ze skupin na Dombaj (4 047 m), nejvyšší vrchol této horské skupiny. Počasí je nyní naopak až moc pěkné, teploty se šplhají ke třicítce, což s těžkými bágly není nic příjemného. Za podstoupenou námahu jsme však odměněni neobyčejně krásnou scenérii okolních vrcholů a rozlehlých alpínských luk. Vodopády, dravé horské říčky, bělostně se třpytící ledovce a štíhlé, směle modelované jehly vrcholů Belalakaja a Pik Ine jsou nám průvodci na této cestě. Opět pohraniční kontrola a pak již jen louky, louky a opět louky s neobyčejně vysokou trávou, ve které se doslova ztrácíme. Konečně jsme pod Čučchurskými vodopády, kolem kterých se proplétá spousta cest a cestiček, které sem prošlapali turisté. Vyznat se v jejich změti však není příliš snadné, navíc svah, který zespod vypadal zcela nevinně, je neobyčejně prudký a rozbahněný, takže výstup kolem vodopádů nás doslova odrovnal. Všichni jsme rádi, že jsme již konečně nad prahem doliny, kde stavíme náš tábor, který připomíná orlí hnízdo. Opravdu, pohled odsud jsou fantastické a stany se promítají na protilehlé svahy. Skvělé. Až na to počasí, protože se pořádně ochladilo a opět začíná poprchávat… Počasí se naštěstí brzy umoudřuje, již v noci, kdy jsem byl fotit fantastickou hvězdnou oblohu, bylo podstatně lépe a nad ránem, za svítání, bylo již zcela jasno. Jasné bylo také to, že výstup do Čučchurského sedla zvládneme v pohodě. Sedlo bylo sice dále a výše, než jak se zespod jevilo, ale rozhledy z něj byly těžko opakovatelné. Pohled do doliny pod Kluchorským průsmykem, kterým vede Suchumská vojenská cesta, a na okolní zaledněné štíty se nedá popsat, to se musí vidět. KrugazorPo poměrně náročných dnech a také proto, že si někteří přivodili různé střevní potíže, zařazujeme den odpočinku. Po vzoru stovek ruských návštěvníků vyrážíme lanovkou na Krugazor. Odsud máme Dombaj, vrcholy zvedající se v Hlavním kavkazském hřebeni, doslova jako na dlani. Zleva defilují Malý Dombaj (3 800 m) a Dombaj (4 047 m), Ptyš (3 520 m), Džuguturlučat (3 921 m), Pik Ine (3 455 m), Sofrudžu (3 782 m) a Zub Sofrudžu (3 600 m), Belalakaja (3 861 m), Džalovčat (3 870 m) a spousta dalších vrcholů. Protože počasí je fantastické, obloha doslova "plechová" a rozhledy fantastické, pokračujeme k vrcholu hory Musa - Ačitara (3 012 m). Zprvu sedačkovou lanovkou, dále pak po svých. Konečně se objevuje zasněžená homole, která přečnívá všechny okolní. Ano, opět se nám otevírá pohled na Elbrus (5 642 m). Vidíme až do Karačajevska, do skupiny Uzunkol, půlku Kavkazu máme pod sebou doslova jako na dlani. Sofrudžu a BelalakajaAby našich zážitků nebylo málo, vydali jsme se na další několikadenní túru. Tentokráte k vrcholu Sofrudžu a na Malou Belalakaju. Nutno říci, že neexistuje snadná cesta k vrcholu. Nějakou tu zkušenost s pohybem po skále (ve spodní části) a po ledovci (v části horní) to vyžaduje. Mačky, cepín, lano jsou samozřejmé součástí výbavy. Večer před výstupem přicházejí do našeho tábora kozorožci. Je vidět, že jsou na turisty zvyklí, vůbec se nebojí a pasou se v bezprostřední blízkosti stanů. Skvělé. Skvělé byly i záběry pořízené z bezprostřední vzdálenosti. Dalšího dne, za svítání vyrážíme na Sofrudžu. Fantastický východ Slunce a ukázková inverze nás zastihují pod čelem ledovce. Navazujeme se pokračujeme dále. První trhlina, pak druhá, třetí. Jednu bylo málem nutno přeskakovat, naštěstí nacházím o kousek dále dostatečně pevný sněhový most. U další trhliny dosahující šířky přes pět metrů a hloubky přes 70 metrů se všem tají dech. Naštěstí se její tmavá zející jáma dá obejít po úzkém ledovcovém mostě. Síť trhlin dále houstne, navíc procházíme úsekem s nebezpečím pádu kamenů. Těch se na ledovci skutečně povaluje spousta. Poslední strmý výšvih nám dal pořádně zabrat, u některých se již pomalu začíná projevovat velká nadmořská výška. Navíc se málem zamotáváme do sítě obrovských trhlin a kaveren. Tudy to rozhodně nepůjde, ty obrovské jámy překonat nejde. Kousek se vracíme a pokračujeme více vpravo. Sice je tady také hustá síť trhlin, ale sníh tady naštěstí odtál, takže nehrozí nebezpečí propadnutí do trhliny. Při pohybu po holém ledu je přece jen vidět po čem šlapu. Jsme na podvrcholovém sněhovém platu a konečně míříme po hřebínku k nejvyššímu vrcholu, na němž jsme o deset minut později. Výš už to nejde. Počasí je stále vynikající, vidíme všechny dombajské vrcholy, v dáli dokonce i vrchol Elbrusu. Pohledy do Gruzie však začíná kalit valící se oblačnost z tepla, která signalizuje možnost odpoledních bouřek. Proto na vrcholu zbytečně nezevlujeme a po půlhodince sestupujeme nazpátek do tábora. A udělali jsme dobře, protože bezprostředně po příchodu ke stanům začínají živly doslova běsnit. Hodinová průtrž mračen s bouřkou, kroupy a tak silné poryvy větru, že jsme museli držet stany, ať tyto nápory přežijí. Zobrazit místo Dombaj, Západní Kavkaz na větší mapě NávratPo skončení turistického programu si dáváme poslední den odpočinku, utrácíme poslední ruble a balíme se na zpáteční cestu. Ve smluveném čase, v pátek ráno, přijíždejí k bráně alplágru "Hrůza" maršrutky a my se přesouváme nazpět do Pjatigorska. Odsud pak vlakem do Kyjeva, kde máme dvě hodiny na přestup a do Užhorodu. Za hranicemi již na nás čeká přistavený autobus, takže v neděli odpoledne jsme již doma. Bohatší o spoustu nových nevšedních zážitků a s předsevzetím, že na Kavkaz pojedeme znovu. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Reportáž psaná na Kavkaze I, Bezengi a Prielbrusí, Centrální Kavkaz+ Elbrus je choďák? Výstup na Elbrus + Centrální a Západní Kavkaz, horolezecký a turistický průvodce |
|