Sluneční vítr je proud nabitých částic ze Slunce

Proud elektronů, protonů a alfa částic

Za sluneční vítr považujeme nepřetržitý proud částic unikajících ze Slunce. Sluneční vítr představuje proud především elektronů, protonů a alfa částic, tedy elektricky nabitých částic. Průměrná rychlost slunečního větru, který neustále vane od Slunce všemi směry a prostupuje celou Sluneční soustavou, činí asi 400 km/s. Sluneční vítr je možné chápat jako trvalou expanzi sluneční koróny do meziplanetárního prostoru.

Za objevitele slunečního větru je považován E. Parker, který jeho existenci jako nepřetržitého proudu nabitých částic odvodil až v roce 1958. Avšak již anglický astronom R. Carrington si již v roce 1859 všiml souvislosti mezi slunečními erupcemi a poruchami magnetického pole Země. Souvislost sluneční aktivity a polárních září zjistil na počátku 20. století K. Birkeland.

Sluneční vítr má v úrovni oběžné dráhy planety Země rychlost 250 až 750 km/s. Hustota protonů slunečního větru u Země činí v průměru 3 - 20 na cm³, přičemž se skokově zvyšuje během slunečních erupcí.

Čtěte také: Sluneční erupce: Co je to sluneční erupce a CME, jaký mají vliv na Zemi?

Sluneční vítr má dvě složky - pomalé a rychlé proudy. Zatímco pomalé proudy vznikající v rovníkových oblastech Slunce v oblastech zvýšené aktivity (obvykle nad slunečními skvrnami) dosahují rychlosti okolo 400 km/s, tak rychlé proudy dosahují rychlosti až 800 km / s.

Rychlé proudy obvykle vznikají v polárních oblastech Slunce nad koronálními dírami s otevřenými magnetickými siločárami. Zároveň platí, že rychlé proudy mají nižší hustotu než proudy pomalé. Přesný mechanismus generování proudů slunečního větru věda dosud neodkryla.

Pohyb slunečního větru v meziplanetárním prostoru je silně ovlivněn magnetickými poli. Především v okolí planet se silnými magnetickými poli jako je Země, Jupiter a Saturn. Při vniknutí nabitých částic do magnetosféry planety putují tyto podél siločar k magnetickým pólům planety.

Po průniku těchto elektricky nabitých částic do atmosféry dochází k ionizaci molekul plynů a ke vzniku polární záře. Na Zemi vedle polárních září mohou tyto nabité částice zapříčinit výpadky na vn přenosových soustavách a nebo poruchy telekomunikačních sítí.

Ve vzdálenosti okolo 80 až 90 au se rychlost slunečního větru skokově mění. Na tzv. heliopauze z nadzvukové rychlosti klesá na podzvukovou a dochází ke zvýšení koncentrace elektricky nabitých částic. Jedná se v podstatě o rázovou vlnu, která vzniká interakcí proudů slunečního větru s proudem mezihvězdných částic.

Cesta SNP: Devín - Dukla - Nová Sedlica (11)

Ráno vstávam spolu so slnkom. Rozlepujem oči a prvé čo uzriem je asi 30 slimákov nalezených medzi obe vrstvy…

Corno Grande neboli Velký roh, túra na nejvyšší horu v Apeninách…

Hora Corno Grande (2 912 m, v některých mapách 2 914 m) je nejvyšší horou celých Apenin. Corno Grande…

Góry Bialskie: Neznámé sudetské pohoří v sedle kola

Jezdit na dovolenou na přelomu května a června je skvělé. Počasí přiměřené, v horách ani živáčka. Dokonce…

Starohorské vrchy křížem krážem, dvoudenní túra po…

Starohorské vrchy jako soused mnohem známější Velké Fatry resp. Nízkých Tater stojí tak trochu…

Další související články: