Planetární mlhovina Helix je k záření buzena ultrafialovým zářením velice horké centrální hvězdy, bílého trpaslíka, s povrchovou teplotou asi 120 000 až 130 000 K. Zdánlivá jasnost tohoto bílého trpaslíka, jenž je pozůstatkem hvězdy podobné našemu Slunci, která dospěla do konečného stádia svého života, činí asi 13,3m.
Čtěte také: Hen 2-437, ledově modrá křídla planetární mlhoviny
Mlhovinu Helix, známou pod katalogovým číslem NGC 7293 nebo Caldwell 63, objevil v roce 1824 německý hvězdář Karl Ludwig Harding, objevitel planetky Juno, třetí objevené planetky hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem. Mlhovina Helix hodně připomíná prstencovou mlhovinu Činka (M 27) v souhvězdí Lyry.
Vnitřní průměr prstence planetární mlhoviny Helix je asi dva světelné roky, celkový průměr činí asi čtyři světelné roky. Na fotografii observatoře ESO na La Silla v Chile je mlhovina zachycena ve viditelné i infračervené části spektra.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.