Polohová (potenciální) energie
Polohová energie tělesa v silovém poli, jednotka a vzorec
Potenciální energie je energie, kterou má těleso v důsledku své polohy.
Např. v silovém poli. Proto je potenciální energie nazývána také jako polohová energie.
Potenciální energii může mít např. těleso v gravitačním poli, nabitá částice
v elektrostatickém poli aj. V takovýchto případech pak hovoříme o potenciální
energii tíhové či potenciální energii elektrostatické.
Mírou potenciální energie je práce, kterou by muselo těleso vykonat při přechodu z dané
polohy do nekonečna, kde by se potenciální energie rovnala nule Ep = 0. Např.
když v zemském gravitačním poli zvedneme rovnoměrným pohybem těleso o hmotnost m do výšky
h nad povrch Země, vykonáme mechanickou práci
A = g . h
a potenciální energie bude činit
Ep = m . g . h
Těleso v uvažovaném případě získalo potenciální energii tíhovou. V tomto idealizovaném
případě předpokládáme, že s výškou se nemění g (gravitační zrychlení) a že na povrchu Země
(h = 0) je Ep = 0.
Zákon zachování mechanické energie
Podívejme se, jak se mění kinetická a potenciální energie např. během volného pádu.
Odpor vzduchu přitom zanedbáme. Ve výšce h v čase t0 je Ep maximální
a kinetická energie nulová. Při dopadu
na Zem se v čase t1 situace změní. Polohová energie tělesa bude nulová a naopak kinetická
energie maximální.
Podle zákona zachování mechanické energie latí, že při všech mechanických dějích
probíhajících v izolované soustavě těles se mění potenciální energie na energii kinetickou
a naopak, přičemž jejich součet je stálý. S přeměnou Ek na Ep či
Ep na Ek je spojena mechanická práce.
Další související články:
+ Tesla, jednotka magnetické indukce
+ Weber, jednotka magnetického indukčního toku
+ Hubbleova konstanta, jedna z nejdůležitějších konstant v kosmologii
+ Hubbleův zákon, zákon všeobecné expanze vesmíru
+ Rychlost světla, nejvyšší rychlost šíření informace ve vesmíru
+ Světelný rok, nejpoužívanější jednotka vzdálenosti ve vesmíru
+ Planckova konstanta, univerzální fyzikální konstanta
+ Elektronvolt, jednotka energie používaná v jaderné fyzice a fyzice částic
+ Astronomická jednotka, jednotka pro měření vzdáleností ve Sluneční soustavě
+ Parsek, základní jednotka vzdálenosti ve vesmíru
+ Solární konstanta. Konstanta, která je proměnná - hodnota solární (sluneční) konstanty
+ Opacita, jedna z charakteristik látky (plynu)
+ Slunce, naše nejbližší hvězda
+ Sluneční soustava
+ Sluneční počasí
+ Polární záře, aurora borealis a aurora australis
+ Mezon, středně těžká a nestabilní elementární částice
+ Leptony, lehké elementární částice
+ Baryony, těžké částice podléhající silné interakci
+ Hyperony, podivné nestabilní částice s velice krátkou dobou života
+ Hadrony, skupina částic účastnících se na silných interakcích
+ Higgsův boson, Higgsovo pole a poslední chybějící článek standardního modelu částicové fyziky
+ Elektron je nejlehčí elementární částice
+ Pozitron: Elementární částice, která je antičásticí elektronu
+ Neutron jako nestabilní nukleon
+ Neutrino, stabilní elementární částice
+ Proton jako baryon, fermion a hadron aneb elementární částice, která není zase až tak elementární
+ Otevřené hvězdokupy, seskupení relativně mladých hvězd
|