Tesla (T) - jednotka magnetické indukce

Jednotka magnetické indukce a její odvození

Tesla (T) je jednotkou magnetické indukce. Jedná se o odvozenou jednotku SI, která je definována jako weber na metr čtvereční (Wb . m²). Jednotka Tesla byla pojmenována po významném badateli a vynálezci jugoslávského původu N. Teslovi.

Definice: Magnetická indukce má v daném místě magnetického pole velikost 1 T působí-li na k magnetickým čarám kolmý vodič délky jednoho metru (1 m) protékaný proudem jednoho ampéru (1 A) silou jednoho Newtonu (1 N). Vyjádřeno matematickým aparátem:

1 T = N . A^-1 . m^-1

V pozemské praxi je magnetická indukce 1 T příliš velká, proto se používají obvykle její díly jako μT (mikrotesla) a nebo mT (militesla). Naopak v astrofyzice se často využívají její násobky. Například u neutronových hvězd a magnetarů, kde mag. indukce dosahuje hodnot v kT až GT (tisíců až miliard T).

Čtěte také: Coulomb, jednotka elektrického náboje

Z výše uvedeného plyne, že magnetické pole působí silou F na vodič s proudem. Směr působení síly určuje Flemingovo pravidlo levé ruky: Položíme-li otevřenou levou ruku na vodič tak, aby napnuté prsty ukazovaly směr proudu a indukční čáry vstupovaly do dlaně, pak odtažený palec ukazuje směr síly, kterou působí magnetické pole na vodič s proudem. Velikost této síly určíme podle vztahu:

F = B . I . l . sin α

kde B je magnetická indukce, I je proud a l délka vodiče. Pro α = 0° je síla (F) rovna nule a naopak maximální pro α rovnu 90°. Magnetickou indukci (vektor magnetické indukce) snadno spočteme podle vztahu:

B = F / (I . l . sin α)

Další související články: