Tesla (T) je jednotka magnetické indukce
Tesla, jednotka magnetické indukce a její odvození
Tesla (T) je jednotkou magnetické indukce. Jedná se o odvozenou jednotku SI,
která je definována jako weber na metr čtvereční (Wb . m2). Jednotka Tesla
byla pojmenována po významném badateli a vynálezci jugoslávského původu N. Teslovi.
Definice: Magnetická indukce má v daném místě magnetického
pole velikost 1 T působí-li na k magnetickým čarám kolmý vodič délky jednoho metru
(1 m) protékaný proudem jednoho ampéru (1 A) silou jednoho Newtonu (1 N). Vyjádřeno
matematickým aparátem:
1 T = N . A-1 . m-1
V pozemské praxi je magnetická indukce 1 T příliš velká, proto se používají obvykle
její díly jako μT (mikrotesla) a nebo mT (militesla). Naopak v astrofyzice se často
využívají její násobky. Například u neutronových
hvězd a magnetarů, kde mag. indukce dosahuje
hodnot v kT až GT (tisíců až miliard T).
Čtěte také: Coulomb, jednotka
elektrického náboje
Z výše uvedeného plyne, že magnetické pole působí silou F na vodič s proudem. Směr
působení síly určuje Flemingovo pravidlo levé ruky: Položíme-li otevřenou
levou ruku na vodič tak, aby napnuté prsty ukazovaly směr proudu a indukční čáry vstupovaly
do dlaně, pak odtažený palec ukazuje směr síly, kterou působí magnetické pole na vodič
s proudem. Velikost této síly určíme podle vztahu:
F = B . I . l . sin α
kde B je magnetická indukce, I je proud
a l délka vodiče. Pro α = 0° je síla (F) rovna nule a naopak maximální pro α
rovnu 90°. Magnetickou indukci (vektor magnetické indukce) snadno spočteme podle vztahu:
B = F / (I . l . sin α)
Další související články:
+ Weber, jednotka magnetického indukčního toku
+ Světelný rok, nejpoužívanější jednotka vzdálenosti ve vesmíru
+ Parsek, základní jednotka vzdálenosti ve vesmíru
+ Neutron jako nestabilní nukleon
+ Elektron je nejlehčí elementární částice
+ Neutrino, stabilní elementární částice
|