Velká kotlina v Jeseníkách představuje
mohutný skalnatý kar. Velká kotlina byla modelována svahovým horským ledovcem
v poslední době ledové. Na dně
Velké kotliny zvané také Velký kotel na úbočí hory Vysoká
hole je dodnes dobře patrný pozůstatek ledovcové morény, na jejímž dně se sníh udržuje
až do června či července. Nejdéle na Moravě.
Velká kotlina (Velký kotel) je téměř bezlesá. To proto, že se zde často vyskytují
laviny. Na dvou hlavních lavinových drahách to v zimě občas pořádně hučí. Není divu,
když mocnost sněhové pokrývky může dosáhnout až neuvěřitelných 10 metrů. Na jaře během
tání sněhu a nebo po vydatných deštích tady zase hučí voda. Vždyť se nacházíme v pramenné
oblasti řeky Moravice. Velké kotlině dokonce nechybí ani
vodopád.
Do nádherných partií Velkého kotle můžete zavítat i vy. Úbočím Velké kotliny totiž
vede naučná stezka (v souběhu s modrou TZ) z obce Karlov pod Pradědem směrem k Ovčárně.
Vysoká hole s Velkou kotlinou (Velkým kotlem) je tak bezesporu nejzajímavější a nejcennější
částí celé Chráněné krajinné oblasti Jeseníky.
Botanická zahrada ve Velké kotlině
Vlivem příhodných životních podmínek na úbočí Vysoké hole ve Velké kotlině vznikla
pestrá mozaika rozmanitých stanovišť, na kterých se vyvinulo a udrželo mimořádné množství
vzácných rostlinných i živočišných druhů s velkou řadou endemitů.
Velká kotlina patří nejen k druhově nejbohatším lokalitám ČR, ale i střední Evropy.
Řada odborných publikací uvádí Velkou kotlinu jako vůbec nejvýznamnější botanickou lokalitu
na území České republiky a označuje ji za botanickou zahradu ČR. Druhové bohatství je
dokonce podstatně vyšší, než v podobných lokalitách (ledovcových kotlích)
v Krkonoších.
Ve Velkém kotli (Velké kotlině) roste asi 480 druhů vyšších cévnatých rostlin. Objevuje
se tady řada alpínských, ale i teplomilných druhů. Asi nejvýznamnějšími druhy jsou hvozdík
kartouzek sudetský(Dianthus carthusianorum sudeticus), violka sudetská
(Viola lutea sudetica), mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus sudeticus)
či jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata sudetica) a zvonek okrouhlolistý
skalní (Campanula rotundifolia sudetica).
Z dalších druhů si zmínku zaslouží oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum),
rdesno hadí kořen (Bistorta major), šabřina tatarská (Conioselinum tataricum),
stračka vyvýšená (Delphinium elatum), upolín nejvyšší (Trollius altissimus),
hvozdík pyšný alpínský (Dianthus superbus alpestris), škarda sibiřská(Crepis sibirica), suchopýrek alpský (Trochophorum alpinum) či jestřábník
oranžový (Hieracium aurantiacum) a jestřábník huňatý (Hieracium villosum).
Narazit tady ale můžete i na masožravou tučnici obecnou(Pinguicula
vulgaris) a rosnatku okrouhlolistou(Drosera rotundifolia), tolij bahenní (Parnassia palustris) a endemický
zvonečník hlavatý horský (Phyteuma orbiculare montanum). Zmínit musím i rozchodník
horský (Sedum aplestre), hořec šumavský (Gentiana pannonica), hořec nachový
(Gentiana purpurea), hořec jarní (Gentiana verna) či kamzičník rakouský
(Doronicum austriacum). Vrchol Vysoká hole i Velká kotlina jsou součástí Národní
přírodní rezervace Praděd.
