Ceraunius Tholus a Uranius Tholus jsou obří štítové, ale dávno vyhaslé sopky na rudé planetě Mars

Velké vyhaslé sopky na planetě Mars - Ceraunius Tholus a Uranius Tholus

Mars si zcela oprávněně zaslouží přídomek sopečná planeta. Na Marsu je známo množství sopek, z nichž největší jsou opravdovými obry. Olympus Mons, nejvyšší hora a sopka Marsu i celé Sluneční soustavy dosahuje výšky asi 25 km.

Na planetě Mars však vedle Olympus Mons existuje řada dalších štítových sopek impozantních rozměrů. Na dva z nich - Ceraunius Tholus a Uranius Tholus - zamířila mezi lety 2004 až 2006 pozornost kosmická sonda Mars Express Evropské kosmické agentury ESA, která během řady obletů pořídila v pásech sérií snímků obou (vyhaslých) sopek.

Ve srovnání se sopkou Olympus Mons je Ceraunius Tholus sice drobeček, i tak průměr základny této štítové sopky dosahuje 130 km. Průměr kaldery Ceraunius Tholus činí 25 km a homole sopky převyšuje okolní terén o solidních 5,5 km. Sousední vulkán Uranius Tholus, který leží severně má u paty průměr 62 km a výšku 4,5 km, průměr nepravidelné kaldery činí asi 22 × 19 km. Na marsovské poměry se tak jedná o relativně malé sopky.

Čtěte také: Olympus Mons, nejvyšší hora a sopka na planetě Mars i ve Sluneční…

Svahy obou sopek jsou poměrně mírné. U vulkánu Ceraunius Tholus činí průměrný sklon jen asi 8°. U Uranius Tholus se sklon svahu pohybuje v rozmezí 6 až 12°. Svahy jsou pokryty soustavou hlubokých brázd a údolí hlubokých až 300 metrů, což nasvědčuje tomu, že se na úbočích sopek uložil měkký a snadno erodující materiál. Pravděpodobně v podobě sopečného popela vyvrženého při erupcích obou sopek.

Na svazích obou dnes již vyhaslých sopek i v jejich okolí je patrno několik impaktních kráterů, které vznikly pozdějšími dopady velkých meteoritů. Odhaduje se, že sopky byly aktivní po dobu 27 000 let, během níž bylo do okolí vyvrženo na tři tisíce kubických kilometrů lávy a popele.

Použitý zdroj

• www.esa.int

Další související články: