Hrad Hričov byl postaven ve 13. století někdy těsně před tatarskými vpády. Prvně se vzpomíná v roce 1208 jako castrum Hrichow v majetku nitranského biskupství. Některé zdroje navíc zmiňují existenci dřevěného předchůdce, takže Hričovský hrad patří k nejstarším hradům nejen na Považí, ale i na Slovensku. První přímá zmínka o Hričovském hradě však pochází až z roku 1254, kdy jej uherský král Bela IV. daroval magistru Tolušovi.
Zajímavý je i původ názvu hradu Hričov. Jeho název je prý odvozen od staroslovanského slovního základu "grič", což mělo znamenat skálu či skalnatý kopec. Nakonec s vrcholy s názvy Grič pravděpodobně stejného etymologického původu se můžeme setkat poměrně nedaleko, v blízkosti města Handlová v pohoří Vtáčnik.
Po smrti magistra Toluše hrad Hričov přechází na jeho syna. Později se o hradní panství začínají hlásit Balašovci, další významný uherský rod. Balašovci hrad brzy získávají, avšak jen na krátkou dobu. Hričov v roce 1320 totiž obsadil Matúš Čák Trenčianský, na ústřední uherské moci prakticky nezávislý oligarcha. Čák obsazuje i další hrady Balašovců, kterými byly v té době Starý hrad, Lietava a Budatín. Hrady jsou v rukou Matúša Čáka Trenčianského až do jeho smrti v roce 1321. Za jeho života si totiž uherská koruna proti tomuto výbojnému velmoži netroufla otevřeně zasáhnout.
Následně se hrad ocitá v královských rukou a až na konci 14. století Hričovský hrad odkupuje zámožný rod Kopalaiovců, od nichž zase v roce 1397 získává Hričov Sudivoj z Ostrorogu. V roce 1424 daruje Hričovský hrad král Zikmund své manželce Barboře.
Ve 40. letech 15. století Hričov obsazují husiti. Pánem hradu se stává husitský hejtman Švidrigal a po něm i jeho syn. V roce 1460 se Hričovské panství dostává do rukou přívržence Matyáše Korvína - Františka Hágiho, jenž byl hlavním županem Trenčianské stolice. Ten však hrad nespravoval dlouho a Hričov opět mění majitele. Nejprve jej získává Blažej Podmanický, po jeho smrti v roce 1481 Villiam Tettauer, v roce 1500 Michal Imrefy a v roce 1527 padl Hričov do německých rukou, když byl dobyt vojsky generála Jana Katzianera během války o nástupnictví na uherský trůn mezi Janem Zápolským a Ferdinandem I.
Němci pod velením Kašpara Dominitha hrad dlouho neudrželi. Nazpět jej již v roce 1536 dobývají žoldnéři Jana a Rafaela Podmanických. Tento skutek ocenil Jan Zápolský tím, že Podmanickým Hričov daroval. Avšak po změně poměrů v Horních Uhrách přišel Rafael Podmanický nejen o nabyté majetky, ale málem také o hlavu. Tomuto trestu nakonec unikl jen o vlásek a nadále mohl disponovat Hričovským panstvím i dalšími majetky.
Po smrti Rafaela Podmanického mění Hričovský hrad opět vlastníka. Již ani nedokáži spočíst, pokolikáté již. Novým vlastníkem se stává královská komora, která panství postupuje vdově po K. H. z Wingartu - Anně Likarce. Ta byla posledním vlastníkem Hričova, který se staral o údržbu této poměrně malé pevnosti s půdorysem cirka 30 × 20 metrů (bez předhradí). Hrad vystřídal ještě několik správců, avšak ti o hrad nejevili velkou pozornost. O konečný zánik Hričova se pak zasloužili Bocskajovi hajduši, kteří hrad dobyli a vyplenili. A definitivní tečku za existencí hradu pak udělal blesk, jenž neudržovaný Hričov zapálil.
Na místě Hričovského hradu však existovalo již na přelomu letopočtu opevněné sídliště púchovské kultury, v 9. století byl tady vybudován dřevěný hrádek, předchůdce kamenného hradu. Pod hradem byla objevena menší jeskyně, ve které byly nalezeny zbytky keramiky z období Velké Moravy. Celkově jsou pod hradem známy tři jeskyně.
Dodnes je Hričovský hrad poměrně zachovalý s obvodovými i vnitřními zdmi a nádhernými rozhledy do kraje po Súlovských vrších, Javorníkách a Bílých Karpatech, či směrem k Malé Fatře.
Dobře je patrné torzo paláce i horního hradu, stejně jako přístup k hlavní bráně umožňující vstup do prvního předhradí (v těchto místech je instalována informační tabule), která byla zapuštěna mezi dvě skaliska. Hradní jádro je v relativně zachovalém stavu, horší je to však s předhradím a vnějším opevněním. Stopy po nich dnes v okolním terénu laik prakticky nerozpozná.
Pevnost zaujímala celou plochu skalního suku, přičemž umně využívala terénních tvarů a skalisek. Avšak ani tato dispozice nezabránila opakovanému dobytí hradu (viz výše). Současný stav hradu nejlépe přiblíží doprovodné fotografie. A vypadá to, že se nějací nadšenci pustili do konzervace hradu, neboť na hradě je vidět stavební práce i stavební materiál. To potvrzují i informace na webu www.obnova.sk.
Pověst
Chamtivý Thurzo měl zálusk na Hričovský hrad. Proto se oženil s jeho majitelkou, mnohem starší vdovou. A protože mu šlo ne o lásku, ale o majetek, nechal hradní paní uvrhnout do vězení a prohlásil, že je pomatená. Služebnictvo však brzy zjistilo pravdu a začalo houfně hrad a krutého pána opouštět.
Jednou večer, za prudké bouře, zaklepal na hradní bránu potulný mnich, který chtěl, aby jej hradní pán vyslyšel a svou ženu propustil z vězení. Thurzo se však velice rozzuřil a nechal mnicha vyhodit. Ten v bouřce vyšel na skálu před branou, odkud křičel do celého světa, že hradní pán je vrah. A tak tam zkameněl. Následující noci však ožil a opět křičel na hradního pána, že je vrah.
Marně nechával hradní pán skálu rozbíjet, mnich tam následující noci byl vždy znovu a znovu. Nakonec z toho Thurzo zešílel a utekl z Hričova zpět na svůj hrad Lietava. Bouřka, která následně přišla, podpálila hrad, který shořel až do základů. Smrt nebohé hradní paní připomíná jen její plačtivý duch bloudící v ruinách hradu. Podle pověsti prý mnich opět ožije, objeví-li se někdy v hradních zdech znovu takový tyran, jako byl Thurzo.
Hričovský hrad alias Hričov, turistická mapa
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.