Srpnové Jeseníky (Hrubý Jeseník) turisticky

Trek přes Alfrédku a Jelení studánku na Dlouhé stráně a Mravenečník (1)

Jeseníky, správně Hrubý Jeseník, jsou druhým nejvyšším pohořím České republiky. Nejvyšším vrcholem je Praděd (1 492 m), pátá nejvyšší hora Česka. S rozlohou 530 km² však Jeseníky zaujímají až 56. příčku na pomyslném žebříčku rozloh geomorfologických celků v Česku.

Buď jak buď, Jeseníky (Hrubý Jeseník) jsou nádherným pohořím, do kterého se můžeme vracet stále a přesto jej nebudeme schopni nikdy poznat zcela. Túr a nebo vícedenních treků můžeme v Jeseníkách naplánovat velké množství, přesto vždy zbude něco, proč se do oblasti vrátit (vracet). A tak, ačkoliv jsme na Dlouhých stráních byli již mnohokrát, plánujeme návštěvu této hory i při našem srpnovém treku.

Alfrédka, Jelení studánka a Františkova myslivna

Za výchozí bod našeho srpnového putování volíme sedlo Skřítek (867 m) se známou sochou skřítka a motorestem, kde čepují pivo Huhňák. Na huhňání však není času a proto se jen přezouváme, popadneme batohy a míříme k hlavnímu hřebeni pohoří. Ale trochu oklikou. Přes rozcestí Nad Skřítkem (890 m) stoupáme po široké lesní cestě k rozcestí Pod Ztracenými kameny (1 100 m).

Je parný letní den, těch dosavadních 200 výškových metrů nám přesto ze sil nic neubralo. Proto se na rozcestí nezdržujeme a pokračujeme vpravo po příjemné lesní cestě. Chladíme se u nejbližší studánky, ochutnáme něco z dozrávajících borůvek i lesních jahod. Na rozcestí Pod Zelenými kameny (1 133 m) obhlížíme hezkou boudu, která by se dala využít k bivaku. K zahození není ani hezký výhled k polozapomenuté hoře Ostružná (1 184 m), nejjižnější tisícovka Hrubého Jeseníku.

Teploměr na boudě Pod Zelenými kameny ukazuje 27 stupňů. Ve stínu. Na tuto nadmořskou výšku je to docela hodně. Zazvoníme si malým zvonce hezky do kroku a pokračujeme po žluté turistické značce k Alfrédce. Z jednoho úseku cesty se otevírá pohled k boudě na Jelení studánce s nezaměnitelnou zelenou střechou.

Přes rozcestí Pod Josefínkou (1 105 m) a Mravenčí sedlo (1 105 m) se konečně dostáváme k bývalé chatě Alfrédka (1 081 m), která však v březnu 2002 vyhořela. Naštěstí tady stojí kiosek, který má v letních měsících otevřeno téměř stále. Důležité je, že má otevřeno právě teď a ještě důležitější je, že mají výbornou zelňačku. Vlastně na ni jsem nalákal dceru na tento špacír po Hrubém Jeseníku. Ani nechci domýšlet, kdyby bylo zavřeno a nebo zelňačka již byla vyjedena. Ta čepovaná kofola by to sama o sobě asi nedokázala zachránit. To by bylo nesouhlasného brblání…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po příjemné zastávce musíme pokračovat dále. Po známé, červeně značené, trase stoupáme hezkým horským lesem s ohromným množstvím kup, mravenišť mravence podhorního (Formica lugubris), který právě na Mravencovce má hojné zastoupení, přes rozcestí Pod Jelení studánkou (1 203 m) na Jelení studánku (1 311 m). Doplňujeme vodu z vydatného pramene, pozdravíme útulnu, ve které jsem přespal naposledy ani ne před měsícem, užijeme si krásně rozkvetlých trsů vřesu a pokračujeme po hlavním hřebeni pohoří k severu.

Za výhledů do Malé kotliny a k Nízkému Jeseníku se dostáváme na rozcestí Nad Malým kotlem (1 335 m), ve kterém hlavní hřeben opět opouštíme. Budeme totiž sestupovat k Františkově myslivně. Před tím se ale ještě pokocháme pohledy na Vřesník, Dlouhé stráně s Mravenečníkem i dále ke Králickému Sněžníku.

Tento úsek mám moc rád. Horská smrčina s různě pokroucenými stromy, občas kamzíci, parádní výhledy a nyní v létě zrající borůvky. Dokonce i vydatný pramen vody se tady najde. O kus níže se pak otevírají pohledy k blízkému Pradědu, nejvyšší hoře tohoto malebného pohoří.

Dlouhé stráně s opakováním a Mravenečník

Ani jsme se nenadáli a je tady rozcestí U Františkovy myslivny (1 185 m), která tady stojí již od roku 1865. K ní se dostaneme neznačenou cestou krátce poté, co opustíme dosavadní modrou turistickou značku, která pokračuje do Vernířovic. I po té jsme již, nějaký ten rok nazpět, šlapali do těchto krásných končin.

U Františkovy myslivny na chvíli zastavujeme. Chceme si užít nejen hezkých výhledů, ale Míša má zase hlad. Takže lehká svačinka… Během ní nám společnost dělá malé hejnko křivek obecných (Loxia curvirostra), která jako jediný z našich opeřenců hnízdí již během zimních měsíců.

Po široké a trochu rozježděné lesní cestě (opět se někde v oblasti těžilo) se vydáváme vstříc Velké jezerné (1 248 m), plochému zalesněnému vrchu s bohatými vrchovišti. V jarních měsících tady kvete velké množství suchopýrů i dalších rostlin. Přes Malou jezernou se zakrátko dostáváme na rozcestí Malá jezerná (1 265 m), ze kterého pokračujeme vpravo k Okenní štole (1 265 m). Vřesník dnes míjíme, protože spěcháme. Chceme totiž stihnout kiosek na Dlouhých stráních s výbornou bezinkovou limonádou.

Míjíme "záhony" kvetoucí vrbky úzkolisté (Epilobium angustifolium) a nějakou cedulku. Nečteme ji, není čas, spěcháme. Čeká nás totiž 188 schodů (snad si to pamatuji) na korunu horní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně. Z dálky koukám na pásky lemující krátké schodiště ke kiosku pod horní nádrží PVE. Tož to mně neříkej, že je zavřeno! No, je. Tedy ne zavřeno, ale zbořeno. A informace, že je kiosek přesunut je na cedulce, kterou jsme bez povšimnutí míjeli tam dole…

No jo, co už. Tak si ty schody dáme ještě dvakrát. Pro změny ještě i ty delší, těch je již přes 200. K něčemu to ale nakonec dobré bylo. Přilétl nádherný tesařík pižmový (Aromia moschata), kterého se mi dokonce daří vyfotit. Takže nečekaná, ale velice příjemná odměna. Nakonec těch tesaříků toho dne nafotím více. A dokonce jsme stihli i tu bezinkovou šťávu. Opravdu je skvělá, lepší než pivo.

Čas ale pádí jako divý, takže musíme vyrazit, chceme-li do tmy dojít do bivaku na "naší" Medvědí boudě. Bereme to ale, jako obvykle, přes Mravenečník (1 343 m). Nejprve ale musíme sestoupit do sedla Mravenečník (1 305 m), ze kterého pak stoupáme neznačenou pěšinou na výše zmiňovaný vrchol.

Nad východním obzorem se již vyloupl Měsíc, který se blížil do úplňku, za zády máme celý hřeben Pradědské hornatiny s vrcholy jako Praděd (1 492 m), Velký máj (1 386 m) a nebo Břidličná hora (1 358 m), před sebou pak masív Králického Sněžníku s nejvyšším stejnojmenným vrchem Králický Sněžník (1 424 m), na kterém je i pouhým okem dobře patrná rozhledna. Na vrchu se chvíli zdržíme, protože přilétli další tesaříci a spousta jiných "chrobáků", ale také je potřeba udělat zápis do knihy, která je tady vložena do vrcholové schránky. Ale i tento vrchol musíme záhy opustit, protože nás ještě čeká pár kilometrů do bivaku. O tom však zase až příště.

• Dokončení článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie