Srpnové Jeseníky (Hrubý Jeseník) turisticky

Trek přes Alfrédku a Jelení studánku na Dlouhé stráně a Mravenečník (2)

Opouštíme vrchol Mravenečníku (1 343 m) a sestupujeme severním směrem k Tetřeví chatě. Užíváme si neskutečných výhledů, tu ke Králickému Sněžníku, tu k Pradědu, nejvyšší hoře Hrubého Jeseníku. Stíny se již znatelně prodlužují a horská smrčina pod Mravenečníkem dostává až tajemný nádech.

Na rozcestí Tetřeví chata (1 165 m) vycházíme na asfaltku a po ní pokračujeme vpravo. Zprvu dolů, ale za studánkou, u které se krátce zastavíme, opět mírně vzhůru. Táhlým stoupáním se konečně dostáváme k "naší" Medvědí boudě (Na Medvědí), kde opět plánujeme přespání. Jsme tady sami, trekerů tady přes týden ani o prázdninách mnoho nezavítá. Stavbu najdeme na křižovatce cest na rozcestí Pod horní nádrží PVE DS (1 180 m).

Západ Slunce a slunečné jitro

Chystám spaní na půdě, vybalit něco k snědku a nyní si již můžeme vychutnat západ Slunce. Protože ale za ty roky, kdy byla bouda Na Medvědí (z roku 2012) postavena, okolní stromy a keře povyrostly, musíme jít kousek směrem na Dlouhé stráně, abych zapadající sluneční kotouč vůbec viděli. Viděli, a byla to neskutečná nádhera. Stejně jako Měsíc, který září vysoko nad hlavou.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Brzy se přidávají první hvězdy a Míša chce vyrazit na kutě. Já chci ještě počkat na další hvězdy. Od schodů se ale ozve nelidský řev, až mně málem praskly bubínky: na Míšu "zaútočil" lidožravý plch. Chudák malej, ten se musel vylekat a valit již tak vyvalené oči z nečekaných návštěvníků. A asi i ohluchnout, protože byl v "dostřelu". Nevím, kdo byl více vystrašen, zda-li Míša a nebo plch, který se, ještě před opuštěním "bojiště", zmohl jen na chabé zaprskání…

Do druhého dne nás vítá sluneční jitro s blankytně modrou oblohou. Opět nás čeká pěkně horký den. A jako obvykle, Míša nechce vstávat. Že je ještě brzy… Nakonec ji ale z toho vyhřátého spacáku přece jen dostávám, takže můžeme sbalit a vyrazit dále. Za výhledů k Pradědu stoupáme k rozcestí Horní nádrž PVE DS, závora (1 260 m), na kterém obvykle pokračujeme vlevo po pohodlné lesní cestě. Dnes ale ne, protože si nechceme nechat ujít Vřesník.

Vřesník, Františkova myslivna a Jelení studánka

Vřesník (1 342 m) je hezký vrchol v sousedství Dlouhých strání (1 354 m). Zalesněný vrch s holým temenem a malými loukami na úbočích je dostupný jen po kozí stezce, žádná značka sem nevede. Naštěstí. Na Vřesníku tak častěji potkáváme kamzíky než turisty. Dnes ale nebyli ani turisté, ani kamzíci. Společnost nám dělají jen dotěrné mouchy a na obloze pak zvědaví krkavci.

Na vrcholu děláme zastávku, protože chceme ochutnat zdejší výborné borůvky. I letos se jich urodilo, navíc jsou borůvky mnohem později, než v předchozích letech. Ještě i nyní, v srpnu, nacházím některé nezralé. Když máme po borůvkové snídani, scházíme dolů k rozcestí Malá jezerná (1 265 m). Odsud se budeme vracet stejnou cestou, po které jsme šli již včera k Dlouhým stráním. Tedy přes Františkovu myslivnu až na Jelení studánku.

Známá cesta rychle ubíhá. Vyhlížíme kamzíky, ale nemáme štěstí. Asi někde polehávají ve stínu a schovávají se před pálicím sluncem. Již opět máme na dohled Františkovu myslivnu a hlavní hřeben Jeseníků. Za rozcestím U Františkovy myslivny (1 185 m) následuje "obligátní" stoupání na hřeben, které hravě zdoláváme. A opět ty neskutečné výhledy nejen na jižní část Hrubého Jeseníku, ale i na Hanušovickou vrchovinu a dokonce i k nejvýchodnějším vrcholům Orlických hor.

Obhlídneme základy starých hospodářských stavení z dob, kdy se tady před staletími pár let neúspěšně zkoušelo pást kravky, a již jsme na hlavním hřebeni na rozcestí Nad Malým kotlem (1 335 m). Po hřebeni pokračujeme vpravo a zakrátko jsme na Jelení studánce (1 311 m). Dnes je u pramene Stříbrného potoka i u kamenné boudy docela živo. Lidi vylákalo na hory sluneční počasí.

Pecny, Ztracené kameny a Skřítek

Dnes se nebudeme vracet okolo Alfrédky, byť zelňačka by určitě byla lákavá. Pokračujeme po hřebeni přes Břidličnou horu (1 358 m) k hoře Pecny (1 334 m), jejíž vrcholek je ozdoben věncem skal. Chceme si užít kvetoucích luk s koberci fialových květů vřesu a výhledů k Pradědu. Nechybí ale ani pohledy ke Králickému Sněžníku, k Nízkému Jeseníku a nebo Hanušovické vrchovině a Orlickým horám.

Tento kout Jeseníků je opravdu malebný, ani se nám nechce opouštět hřebenové partie. Musíme ale pomýšlet na návrat domů a tedy i na sestup. Opouštíme Pecny (také Pecný) a po zelené turistické značce sestupujeme do sedla Skřítek, do kterého nám zbývají poslední čtyři kilometry.

Kamenitá lesní stezka nás zakrátko přivádí k mohutnému skalisku, tedy na Ztracené kameny (1 250 m). Otevírají se odsud další úžasné výhledy. Opravdu nádherná podívaná, která se neomrzí. Následuje strmý sešup i pohodový lesní úsek na rozcestí Pod Ztracenými kameny (1 100 m), ze kterého je to přes rozcestí Nad Skřítkem (890 m) do sedla Skřítek (867 m) již opravdu jen kousek. V sedle Skřítek naše krátké putování Hrubým Jeseníkem končí, rozhodně ale nekončí naše návštěvy toho velice malebného pohoří.

• Předchozí (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie