Dvoudenní trek bradlovou Velkou Fatrou, Smrekov a Drieňok

Většina turistů mířících na Velkou Fatru si to zamíří na hlavní hřeben. Ti znalejší se vydávají i do dalších částí Velké Fatry. Nejen na Šíp v Šípské Fatře, na Kľak či na Lysec a následně na Borišov, ale i na nádherné vápencové vrcholy Tlstá a Ostrá, které vévodí bradlové části Velké Fatry. A právě do oblasti Gaderské a Blatnické doliny bych vás nyní chtěl pozvat na pěknou dvoudenní toulačku.

Redakčního oře parkujeme před polednem u chatové osady Gader nedaleko ústí Gaderské doliny. Neodoláme lehkému obědu a pár pivkům, které nám dodají energii na nekonečnou Gaderskou dolinu, která od západu a severu obemyká rozložitý vápencový masív vrcholu Tlstá (1 373 m) se známou jeskyní Mažarná. Po žluté turistické značce se vydáváme po trochu nudné asfaltce Gaderskou dolinou.

Míjíme odbočku do Vápenné doliny a dále na Tlstou, i na krásný hrad Blatnica na druhé straně. Míjíme i ústí krátkých skalních dolin jako Sokolovo, Lubená dolina a poněkud mohutnější doliny Selenec (Vlkanová) abychom se kolem turistického přístřešku prodrali proti proudu Gaderského potoka dolinou Dedošová na rozcestí Drobkov (852 m).

Výhledy byly zatím silně omezené, cesta vedla převážně lesem, z rozcestí Drobkov se ale otevírají solidnější pohledy k hřebeni Velké Fatry a na nezaměnitelnou Královou skálu (1 377 m). Vlevo kolem chaty lesácké chaty Drobkov odbočuje zelená turistická značka na Ostredok (1 592 m), nejvyšší vrchol Velké Fatry, my však budeme pokračovat jižním směrem po žluté turistické značce.

Výstup na hlavní hřeben

Další cesta vede lesy občas vystřídanými loukami a dosavadní pozvolné stoupání nahrazuje poněkud strmější "rovina". To jsme již v ústí doliny Veľké Studienky, ze kterého je to k ústí doliny Malé Studienky jen pár minut chůze. Tady nás čeká můstek a odbočka doprava do strmého a docela výživného stoupání.

V četných serpentinách se suneme pěkně svižně vzhůru. Ještě že je chodník skryt ve stínu vzrostlých buků a javorů, jinak bychom se na slunci usmažili. Postupně se les snižuje a listnáče jsou nahrazovány jehličnatým smrkem. Nakonec ustupuje i smrčina a vycházíme na krásné alpínské louky, z nichž se nám konečně otevírají fantastické rozhledy.

Podstoupená námaha a zhruba pětihodinové šlapání jsou po zásluze odměněny. Prohlížíme si podstatnou část naší dosavadní výstupové trasy v Dedošové a Gaderské dolině, laskáme se pohledy na vápencové hřebeny bradlové Velké Fatry, ale i na vzdálenější hřebeny Lúčanské Malé Fatry. Po levici pak máme Krížnou (1 574 m), oblé travnaté hřebeny se strmými lučním srázy vrcholu Frčkov (1 585 m) i nezaměnitelný Ostredok (1 592 m). Nádhera.

Konečně Kráľova studňa

Konečně jsme pod Královou skálou (1 377 m) na Králové studni. Kráľova studňa za své jméno vděčí zdejším pramenům, které v těchto horkých letních dnech jsou jen málo vydatné. Koryta, ze kterých se obvykle napájí pasoucí se dobytek, jsou vyschlá. Protože ale máme žízeň na pivo, vydáváme se prozkoumat nedaleký Horský hotel Kráľova studňa. Už už to vypadá, že je zavřeno, ale pohled na šipku ukazující ke vchodu a přitakání jednoho z návštěvníků nás přivádí k provizornímu baru.

Hotel prošel velkou rekonstrukcí a je v provizorním provozu, přesto se tady dočkáváme vychlazeného piva a dobrého smaženého sýru. Vychutnáváme si pohledy k vrcholům Malá Krížna (1 319 m) a Japeň (1 154 m), ale i na hřeben Kremnických vrchů s Flochovou (1 317 m) a Skalkou nepřehlédnutelným stožárem vysokým 311 m. V noci můžeme hlavu složit tady na Králové studni (1 264 m) a nebo v nedaleké turistické útulně (asi 20 minut chůze od hotelu).

Odbočka na Smrekov (1 441 m)

První den jsme šlapali k jihu, druhý den nás čeká cesta na západ. Kolem útulny na Králové studni (1 320 m) se vydáváme po zelené turistické značce po loukách a pastvinách se salaší do Sedla pod Smrekovom (1 394 m). Ze sedla vede krátká asi desetiminutová odbočka na vrchol Smrekov (1 441 m), jenž je zčásti lučnatý a zčásti porostlý vzrostlou kosodřevinou.

Na vrcholu nás čeká pouze triangulační tyč a omezené rozhledy. Přesto vidím vrcholy Tlstá a Ostrá (1 247 m), Drieňok na západě a na východě pak polovinu hřebene Velké Fatry s Krížnou, Ostredkom, nesměle vykukuje Borišov (1 510 m) i Ploská (1 532 m). Odbočku na tento nepříliš navštěvovaný vrchol tak mohu jen a jen doporučit, otevřou se vám skutečně nezvyklé rozhledy.

Vracím se do sedla pro Dejva a zde ponechaný batoh. Následuje nekonečný sestup po úbočí vrcholu Haľamova kopa (1 344 m) do Rakytovské doliny, nyní již hustým bukovým lesem. Asi za půlhodinu jsme na rozcestí Priezory (1 273 m), ze kterého stále sestupujeme s krátkými výškovými houpačkami. Míjíme místo, kde se v období SNP pekl chléb pro povstalecká vojska. Průčelí od kamen i zbytky cihel tady jsou, takže to asi pravda bude.

Následuje další strmý a táhlý sestup, kterým se dostáváme do závěru Rakytovské doliny a na zpevněnou cestu. Sestup zvolňuje a objevuje se zpevněná cesta. Dokonce potkáváme první dva turisty. Za chvíli se objevuje i náš další cíl - Drieňok (1 268 m). Docházíme na pěknou loučku s velkým seníkem napěchovaným až po okraj, vpravo je těžko čitelný rozcestník Rakytovské doliny. Nevadí, cestu stejně znám, na Drieňok jsem odsud již párkrát šlapal. Cesta pokračuje vlevo po lesní cestě a žluté turistické značce.

Přicházíme k vodnímu zdroji a kolem velkého posedu postupujeme po pokosené louce po nezřetelné pěšině nalevo k okraji lesa. Konečně se dostáváme k dalšímu skutečně výživnému a nekonečnému stoupání. Hluboká rokle připomíná spíše tobogán a někteří turisté nejstrmější úseky překonávají po čtyřech …

Nezapomenutelný výstup na Drieňok

Turistický průvodce popisuje jedno z nejkrásnějších, největších a nejromantičtějších pohoří nejen Slovenska, ale Západních Karpat vůbec. Pohoří, kde je ještě i dnes živé salašnictví a pastevectví,
které dodává tomuto koutu Slovenska jen těžko opakovatelný ráz. Publikace je doplněna digitálně zpracovanou mapkou, uživateli oblíbenými rozhledovými růžicemi a barevnými panoramaty s popisy nejvýznamnějších vrcholů a sedel. Informace pro «

Asi po 40 minutách žlutá značka končí, chodník se napřimuje a objevuje se modrá značka vedoucí z Rožkové doliny do Diviak. Na rozcestí se vydávám vpravo do Sedla pod Drieňkom, kde je upravené posezení a další nepříliš čitelný rozcestník. Vlevo pokračuje cesta do Diviak, my se vydáme vpravo po oblém hřebínku se zřetelnou vyšlapanou pěšinou. Avšak ani závěrečné stoupání nás nijak nešetří - je pěkně svižné. Na vrchol to má ze sedla podle mapy trvat 3/4 hodiny, ale docházím na něj za slabou půlhodinku.

V závěru les ustupuje, objevují se zářivě bílá vápencová skaliska a dech vyrážející výhledy. Jen mne mrzí, že již nestojí krásně tvarovaná osamocená borovice, která byla dlouhá desetiletí symbolem vrcholu Drieňok. Konečně se objevuje "klamný vrchol" a za ním poslední krátký lesní úsek po ostřejším hřebínku. Závěrečný výšvih po skalních plotnách a již stojím na nejvyšším bodě Drieňku. Zapisuji se do vrcholové knihy, měřím polohu s pomocí GPS a fotografuji přenádherné scenérie. Hřeben Velké Fatry jako na dlani, od Borišova po Krížnou.

Pohledem přejíždím rozložitý vrchol Smrekov, na jehož vrcholu jsem byl dopoledne. Fotografuji vrcholy Malý Rakytov (1 201 m), Rožková (1 167 m), Veľký Rakytov (1 142 m) a Krásny kopec (1 237 m) s nekonečným vlnícím se bukovým oceánem. Na jihu pak scenérii dokresluje hřeben Kremnických vrchů. Na severu pak vidím Tlstou a Ostrou, je však nutné kousek popojít po hřebeni.

Čekám a čekám, David stále nikde. Již se začínám obávat, že se parťák někde kousl, čekám již dobrou půlhodinu. Konečně slyším dupání a funění, po chvíli se objevuje hlava se slovy: "Kurňa Brandos, s tebou tak ještě někam pojedu. Zasraný Drieňok, Drbák, Dupák, Drsoň ... Takhle do těla jsem si již dlouho nedal. Jak je to aspoň vysoké?" "No, skoro jako Lysá hora, nějakých 1 268 m ..." "To není možné..." "Ale je ..."

Návrat do Blatnické a Gaderské doliny

No nic, čeká nás ještě zpáteční cesta. Na rozcestí Rakytovské doliny k seníku sestupujeme po trase výstupu. Odsud nás čekají závěrečné dvě hodiny cesty Blatnickou dolinou. Z rozcestí Juriašovo o dva kilometry dále bychom sice mohli ještě pokračovat na vrcholy Ostrá a Tlstá, ty si však nechávám na samostatné podzimní pokračování toulek Velkou Fatrou.

Do Blatnice a do Gaderské doliny k autu přicházíme okolo půl osmé večer. Pěkná, i když trochu náročná túrka poněkud opomíjenou oblastí Velké Fatry je u konce. Dáváme polévku a kofolu a míříme nočním Turcem a Kysucemi nazpět do Ostravy. Díky a nashledanou Velká Fatro.

» Nejnovější články, archiv