Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána

Rysy. Snad nejznámější a nejnavštěvovanější vrchol Vysokých Tater. Nejvyšší hora Polska, hora ležící na hranicích Polska a Slovenska. Hora, jejíhož odkazu bylo za bývalého režimu zneužito k monstrózním výstupům na počest otce jednoho z nejzločinnějších režimů - V. I. Lenina, který prý kdysi na tento vrchol možná vystoupil.

O miliónech obětí Leninova režimu nepochybuji, o Leninově výstupu na Rysy však ano, byť jeho stopy dodnes vedou kolem Chaty pod Rysmi… Buď jak buď, dnes jsou Rysy očištěny od nánosů ideologií i busty vůdce světové revoluce. I nyní se odsud otevírají stejně úchvatné rozhledy jako v minulosti, vrcholu lze během turistické sezóny využít k přechodu na Slovensko (a opačně).

Slovensko a Polsko jsou sice v Schengenském prostoru, kde je povoleno volné překračování hranic, ale návštěvní řády národních parků (které omezují pohyb) jsou těmto předpisům nadřazeny.

Hranice tudy však neprochází odjakživa. Vznikla tady teprve po skončení I. světové války a rozpadu Rakousko-uherské monarchie. Ne tak zcela, hranice tady byla - mezi Rakouskem a Uherskem, tehdejší Rakousko - Uherská monarchie. Dokonce se o zdejší pozemky (a tudíž polohu hranice) vedl ve druhé polovině 19. století vleklý soudní spor.

Kdysi, před mnoha lety, jsem držel v rukou již značně zažloutlého, ale tiskařskou černí stále vonícího průvodce, kterého ve svých batozích nosili turisté, poddaní jeho císaře pána. Obdivoval jsem krásné a logické túry z jedné strany Tater na druhou, obdivoval jsem svobodu, se kterou se naší dávní předchůdci v těchto nejvyšších karpatských horách pohybovali. I já zatoužil, po té co se režim na hranicích zmírnil, vydat se ve šlépějích turistů starého mocnářství a vyrazit z jedné strany Tater na druhou, aniž bych musel zamířit na hraniční přechod v Lysé Poľaně či obci Suchá Hora.

Nejvhodnějším nástupním místem je Lysá Poľana. A nejsnadnější doprava sem je autem, které lze nechat na centrálním parkovišti pod Mořským okem, největší plesem celých Tater, na polaně Palenica Bialczańska. Parkoviště je placené a hlídané. Ještě před odchodem vás strážci parkoviště upozorní (pokud budete vyrážet na více dní), abyste nenechávali v autě žádné potraviny, které by mohly přilákat nějakého mlsného chlupáče - medvěda. Pro něj by nebylo žádným problémem dostat se do jeho útrob.

Hned za parkovištěm je několik prodejních stánků a závora, kde se platí vstup do národního parku (v Polsku se platí do každého národního parku vstupné). Další cesta pokračuje po pohodlné asfaltce k Mořskému oku. Občas to tady připomíná lázeňskou promenádu, neboť tady potkáte maminy s kočárky, rodinky ve svátečním, jako někde na korzu. Po půl hodině míjíme rozcestí s červenou TZ (turistickou značkou) vedoucí na Polanu Waksmundzka.

Po další asi 1/4 hodině cesty lesem s občasnými výhledy do slovenské Bielovodské doliny se dostanete na rozcestí s Dolinou Roztoki a k Mickiewiczowým vodopádům (Wodogrzmoty Mickiewicza). Ty byly pojmenovány na počest slavného spisovatele, který zdejší kraj navštívil v roce 1891. O kousek dále je vlevo krátká odbočka (asi 10 minut) ke Schronisku W. Pola w Roztoce.

Cesta pokračuje vzhůru obcházejíc zalesněnou kótu Roztocka Czuba (1 426 m) v hřebeni Opalone. Stále po asfaltové cestě proti proudu říčky zvané Rybi Potok. Většinou stále po asfaltu, jen v několika strmějších úsecích chodník asfaltku opouští a noří se do lesa.

Vysoké Tatry se rozkládají na území o ploše 260 km², délka jejich hlavního hřebene činí asi 26 km. Průměrná výška Vysokých Tater činí asi 1 700 metrů, přičemž průměrná nadmořská výška
štítů dosahuje hodnoty 2 357 m, střední výška jejich hlavního hřebene činí 2 279 m, přičemž střední výška sedel tohoto hřebene je 2 198 m. Střední vertikální členitost hřebene tak dosahuje pouhých 159 m «

Po zhruba 1 a 1/4 až 1 a 1/2 hodině dorazíte na polanu zvanou Wlosienica, kde je konečná "dostavníků", restaurace a různé kiosky. Posledních asi 20 minut k obrovské vodní ploše zvané Morskie Oko s rozlohou úctyhodných více než 34 hektarů musí po svých šlapat každý. V závěru této trasy se objevují krásné pohledy na Žabí štíty, Rysy a Opalony Wierch.

Na břehu Mořského oka stojí pěkná dřevěná chata - Schronisko u Mořského oka (1 395 m). Den je ale krátký, je nutné pokračovat dále. Cesta obchází Mořské oko, z jehož jižního okraje vyrůstá jako mohutná hradba severní stěna Mengusovských štítů. Neobyčejně fotogenické, nádhernou atmosféru doplňují v podzimních měsících dozlatova zabarvené modříny, které se jako moudré hlavy starců lesknou v zeleni kosodřeviny a borovice limby.

Obejdeme Mořské oko po jeho východním břehu. Po levici máme hřeben Žabích štítů, který se v Polsku nazývá Źabia Grań. Další výstup pokračuje od jihovýchodního okraje největšího tatranského plesa po červené turistické značce. Zbloudění se obávat rozhodně nemusíte. Jednak proto, že všude kolem bude spousta turistů a také proto, že turistické značení je v Polsku nejméně tak kvalitní jako na Slovensku či v České republice. Výstup je sice krátký, ale zato dosti strmý, je nutno překonat asi 200 metrové převýšení. Za slabou půlhodinku to jde ale zvládnout.

Obrovský kuloár sevřený masivy vrcholů Vyšný Žabí štít (2 259 m), Rysy a Mengusovských štítů, na jehož dně se leskne temně modrá hladina Czarneho Stavu pod Rysami (1 583 m), bude ale dostatečnou odměnou za vynaloženou námahu. Cesta se rozděluje, vpravo míří zeleně značený turistický chodník do Mengusovského sedla, do kterého se kdysi dalo vyjít i ze slovenské strany od Velkého Hincova plesa, největšího plesa slovenské strany Tater a vlevo náš červeně značený turistický chodník. Ten obchází Czarny Staw pod Rysami po jižním a následně východním okraji. Krajinářsky velice nádherný úsek, pokud fotografujete, určitě se tady na chvíli zdržíte a pořídíte nejednu zdařilou fotografii.

Poté, co se dostanete na jihovýchodní okraj plesa, veškerá sranda končí. Chodník se začíná velice prudce zvedat a vás čeká přes 900 metrů výškového rozdílu. Nejprve budete stoupat po travnatém úbočí k jihovýchodu až jihu ke strži zvané Dlugi Piarg pod hřebenem zvaným Wolowy Grzbiet, brzy se však chodník začíná stáčet více k východu kolem vrcholu Bula pod Rysami (2 054 m) do nevýrazného, ale strmého žlabu.

Sklon svahu neustále narůstá, mnozí turisté tady lezou po čtyřech. Pokud se zastavíte vydechnout a otřít pot z čela, určitě byste se měli ohlédnout. Pohled na hladiny ples Czarny Staw pod Rysami a Morskie Oko je úchvatný. Za nimi přehlédnete táhlý hřeben Miedziane, za kterým se schovává neopakovatelná Dolina Pieciu Stawów Polskich. Dále k severu dohlédnete daleko do Podhalí.

Cesta stoupá dále. Asi po hodině až hodině a půl výstupu od plesa (podle fyzické kondice) se chodník dostává ke zlatému hřebu celého výstupu. Či spíše, hodilo by se napsat - k železnému hřebu. Skutečně, poslední hodina výstupu vede neustále po železe - kramle, stupadla, řetězy, které zmizí až teprve pod samotným vrcholem Rysy (2 499 m), nejvyšší hory Polska. Je proto potřeba dbát zvýšené opatrnosti, výstup na Rysy z polské strany je výrazně náročnější než ze strany slovenské. Konečně se objevuje vrchol. Za podstoupenou námahu budete odměněni fantastickými rozhledy, které mnozí znalci Tater považují za nejkrásnější v celých Tatrách.

Mně nezbývá než souhlasit, rozhledy z Rysů jsou skutečně neopakovatelné. Lze odsud přehlédnout nejen velkou část Vysokých Tater, ale také Tater Západních, na jihu se proti horizontu vlní hřeben Nízkých Tater. Zaměřme ale své pohledy přece jen blíže, na sousední tatranské velikány. Český, či dnes správně Ťažký štít (2 500 m) a Vysoká (2 547 m), Ganek (2 462 m), v pozadí Gerlachovský štít (2 655 m), Svišťový štít (2 383 m), ale i Ľadový štít (2 627 m) a Lomnický štít (2 642 m) na východě, na západě pak Mengusovské štíty (2 432 m), Kôprovský štít (2 364 m), Satan (2 422 m) v hřebeni Bašt či nezaměnitelný Kriváň (2 494 m).

Pokud jste se již nasytili výhledů, nezbývá než se dát nazpátek. Sestupová trasa je stejná, jako trasa výstupová. Pokud ale budete mít řidiče, jenž by se s autem přesunul z Polska na Slovensko, pak lze pokračovat dále na Slovensko směrem ke Štrbskému plesu.

Vysoké Tatry a polské Tatry. Další z turistických průvodců po Karpatech. Již III. doplněné a zcela přepracované vydání průvodce Vysoké Tatry je tentokráte doplněno o polskou část Tater, která je logickou a nedělitelnou součástí tohoto horského celku. Protože celkový objem informací v knize obsažených podstatně narostl, museli jsme přikročit ke zvětšení formátu publikace z tradičního kapesního formátu A6 na formát 114 × 188 mm, podobně jako
např. u publikace Ukrajinské Karpaty. Vedle obecných informací tady naleznete podrobný místopisný rejstřík, uživateli velice oblíbené rozhledové růžice a především panoramatické fotografie s popisy významných vrcholů, sedel a ples, výřezy reliéfních turistických map v měřítku 1:50.000 se zákresy turistických tras a velké množství fotografií (316 fotek, mapky, rozhledové růžice). Velkou část knihy pak samozřejmě tvoří popisy jednotlivých túr, ať již na slovenské a nebo polské části Tater «

Sestupová trasa vede po červené turistické značce zhruba jižním směrem do sedla Váha. Před vámi se tyčí mohutná Vysoká a Ťažký štít, po levici, s výrazným sedlem, Gerlachovský štít. Do sedla Váha je to opravdu kousek, asi 10 až 15 minut. V sedle je nutno odbočit doprava (zhruba k západu) a sestupovat k Chatě pod Rysmi. Někdy se ji nesprávně říká chata Váha či chata pod sedlem Váha.

Mimo Schroniska Morskie Oko je Chata pod Rysmi jedinou občerstvovací stanicí až po Popradské pleso. Doporučuji se tady zastavit a vychutnat si jedinečnou atmosféru horské chaty mimo dosahu civilizace. Chatu dodnes zásobují nosiči, ve světě je to již téměř rarita, tady je to ale dennodenní tvrdé živobytí. Ani nocleh na chatě není k zahození, pokud se necítíte na návrat či sestup na Popradské a Štrbské pleso ještě týž den, určitě se tady zastavte. Během hlavní sezóny se ale bez rezervace neobejdete, chata bývá beznadějně přeplněná. Doslova až k prasknutí. V roce 2011 a 2012 bude navíc probíhat kompletní přestavba chaty.

Z chaty vede cesta dolů po širokém a kameny vyskládaném chodníku nad práh doliny, kde chodník začne příkře sestupovat po ohlazených plotnách nad vodopádem. Nejexponovanější úseky jsou zajištěny fixními řetězy a lany. Pod řetězy se chodník napřímí a začne klesat k Žabím plesům ve stejnojmenné kotlince. Za Žabími plesy vpravo se vynoří výrazná špičatá homole - Mengusovský Volovec (2 228 m), oblíbený cíl horolezeckých elévů.

Za Žabími plesy začne chodník opět prudce klesat ve strmé travnaté stráni. Naštěstí v četných serpentinách, takže sestup na dno Mengusovské doliny je vcelku příjemný a pohodový. Je z něj krásně vidět do závěru Mengusovské doliny, ke Kôprovskému štítu a na rozeklaný hřeben Bašt s nejvyšším vrcholem zvaným Satan (2 422 m). I ten je častým a oblíbeným cílem horolezců.

Na rozcestí v Mengusovské dolině se na červeně značený turistický chodník napojí modře značená TZ, která vede od Velkého Hincova plesa. Z rozcestí musíte sestupovat vlevo, přejít přes lávku nad dravou horskou bystřinu Hincov potok, podél níž se za zhruba půl hodiny dostanete až na Popradské pleso. U něj si lze odskočit buď na symbolický cintorín či na pozdní oběd (či spíše večeři) na Horský hotel Popradské pleso. Doporučuji ale návštěvu odložit a pokračovat přímo po Tatranské magistrále na Štrbské pleso, kde tato nádherná, ale dlouhá a náročná túra končí. V příjemné restauraci Furkotka je posezení, ceny i jídlo podstatně lepší.

• Obtížnost: Těžká a náročná túra, která vede v exponovaném vysokohorském terénu, umělé jistící pomůcky
• Délka túry: minimálně 8 - 12 hodin, možnost přerušit na Chatě pod Rysy, nocleh
• Převýšení: 1 500 m
• Základní trasa: Lysá Poľana - Morskie Oko - Czarny Staw pod Rysami - Rysy - Chata pod Rysy - Popradské pleso - Štrbské pleso