Užovka obojková z čeledi užovkovití (Colubridae) dorůstá v průměru délky 50 až 120 cm, největší jedinci až 150 cm a výjimečně i více. Samci tohoto druhu plaza bývají zpravidla drobnější a štíhlejší a dorůstají v průměru 50 až 80 cm, zatímco samice 60 až 120 cm. Kamarád Aleš K. potkal a vyfotil při naší poslední návštěvě Zakarpatské Ukrajiny užovku obojkovou, která mohla mít podle popisu, odhadu i fotografií (připojuji k článku) hodně přes 150 cm, téměř až ke dvěma metrům.

Hmotnost tohoto nejedovatého hada se pohybuje v širokém rozmezí. Od 50 až po 500 gramů. Tedy v rozpětí jednoho řádu. Užovky obojkové jsou také docela dlouhověké. Ve volné přírodě se dožívají 15 až 20 let, ze zajetí je znám jedinec, který se dožil 23 let!

Zbarvení užovek obojkových je velice variabilní. Od šedavé, přes šedozelené až po téměř černé. Typické jsou žluté až bělavé nebo oranžové "půlměsíčky" v záhlaví hada, díky kterým jej velice snadno odlišíme od jiných druhů našich hadů. Hlava je zploštělá a na rozdíl například od užovky hladké (Coronella austriaca) je zřetelně oddělena od těla. Šupiny jsou kýlnaté, na omak drsné.

Areál rozšíření užovky obojkové je velice široký. Sahá od Pyrenejského poloostrova na západě Evropy až po Írán a Mongolsko ve střední Asii. Setkat se sní můžeme i za Středozemním mořem v Maroku a Alžírsku na severu Afriky. Není proto překvapením, že byla u tohoto druhu popsána řada poddruhů. Od Natrix natrix astreptophora na Pyrenejském poloostrově až po Natrix natrix persa na Balkáně či Natrix natrix scutata žijící od Dněpru na Ukrajině až po ruský Bajkal. U nás žije poddruh užovka obojková severní (Natrix natrix natrix).

Na rozdíl od užovky hladké, která si oblíbila suchá a výslunná stanoviště, se užovka obojková objevuje spíše kolem potoků, na březích rybníků, ale i na vlhkých zahradách a loukách či v mokřadech. Často vstupuje i přímo do vody. Setkat se s ní můžeme od nížin až po oblast pahorkatin a hornatin do nadmořských výšek okolo 900 metrů.

Jídelníček užovek obojkových je velice rozmanitý. Od drobných rybek, obojživelníků a ještěrek až po drobné hlodavce a dokonce i červy (dešťovky) a hmyz. Svou kořist polyká živou, neboť tento plaz nepatří ani mezi škrtiče, ani mezi jedovaté hady. Mnohokrát tak můžeme zaslechnout zoufale naříkající neopatrnou žábu, kterou užovka sice pomalu, ale jistě souká do sebe. Takovýto vyčerpávající, ale zpravidla marný boj žáby s užovkou může trvat i několik hodin! Nakonec se žába vyfoukne, splaskne a skončí v útrobách plaza.

Ovšem i sama užovka obojková má v přírodě mnoho nepřátel. Od ježků a velkých brodivých ptáků až po divoká prasata, kuny, kočky či obyčejné slepice. V ohrožení hlasitě syčí a nafukuje se a nebo vypouští z kloaky silně páchnoucí tekutinu a předstírá smrt (thanatosa), s čímž se setkáváme především u brouků. Snůšku vajíček dokáží zlikvidovat i obyčejní mravenci. Užovka obojková to tak v přírodě rozhodně nemá lehké.

Užovka obojková přezimuje pod kořeny, pod kameny nebo v podzemních dutinách či v podobných a před mrazem chráněných úkrytech. Často ve společnosti dalších plazů. Od října do března / dubna. Páří se v květnu a v červenci nebo srpnu samice klade 10 až 40 bělavých kožovitých vajíček do různých tlejících materiálů. Například do tlejícího dřeva či listí v naplaveninách při březích řek. A nebo třeba do kompostu.

Inkubace trvá 6 až 8 týdnů. Vajíčka potřebují ke svému zdárnému vývoji teplotu alespoň +21 °C. Vylíhlá mláďata jsou drobná, měří v průměru jen asi 15 až 20 cm. A ihned po vylíhnutí jsou plně samostatná. Pohlavní dospělosti ve čtyřech letech se však dožije jen malá část užovek, jejichž počty v posledních desetiletích klesají. Přestože se jedná o nejběžnějšího hada u nás, jedné se o druh ohrožený a tudíž chráněný.