Slovenská Velká Fatra, přechod (hřebenovka) snad nejkrásnějších slovenských hor

Prodloužený víkend na Velké Fatře

Jednoho slunečného srpnového rána roku 2010 se v počtu sedmi kusů vyskytujeme u rozcestí Kaplna nedaleko Sklabinského Podzámku. Očekávajíce nevšední zážitky se vydáváme Kantorskou dolinou po žluté turistické značce, abychom zdolali nejvyšší kopec západní části Velké Fatry.

Kaplna - Kľak - Vyšná Lipová - Jarabina - Kaplna

Trasa vede po široké, zpočátku asfaltové, později lesní cestě. Vlažné stoupání si zpříjemňujeme oblíbeným pomlouváním nepřítomných členů, před směrovníkem Huľkovo (960 m n.m) se poprvé kocháme výhledem do údolí. Poté pokračujeme v zábavě, za což jsme zanedlouho ztrestáni přehlédnutím odbočky, když místo do prudkého stoupání po žluté pokračujeme stále po lesní cestě. Chvíli bloudíme, vracíme se zpět a pak se po krátkém strmějším stoupání vydýcháváme u rozcestí Koškárovská Lúka (1 187 m).

Zhruba půl hodiny chůze po modré do příjemného kopce nás dělí od dnešního hlavního cíle, hory Kľak (1 394 m). Výhled je zde parádní, nechybí ani podpis do vrcholové knihy. Po krátkém občerstvení prudce sestupujeme po červené značce divočinou směrem na Svrčnícke Sedlo (1 175 m), přes vrchol Vyšná Lipová (1 220 m) na Široké (1 132 m) a už se zastavujeme na vrcholu Jarabiná (1 314 m). Zde se nám mezi suchými stromy nabízejí poslední dnešní panoramata, převážně na východní část pohoří.

Opouštíme turčianský hřeben a modrou scházíme na Sedlo za Kečkou (992 m). Dále po zelené jdeme lesní cestou, či spíše potokem, až se dostáváme na asfaltovou cestu vedoucí kolem pomníku Slovenského národného povstanie zpět do Kaplny.

Startujeme vozy a kolem Sklabinského Podzámku, jehož návštěvu si necháváme na některý z dalších výletů, jedeme na druhou, liptovskou stranu pohoří. Po příjezdu do místa noclehu, Nižné Revúce, jsme překvapeni absencí střízlivých obyvatel zdejší vesnice. Z pracovního výletu z Vídně přijíždí mamka s Lumírem, tím se naše výprava stává kompletní.

Vyšná Revúca - Ploská - Borišov - Ostredok - Krížna - Vyšná Revúca

Ráno posloucháme od místního nimroda historku o čtyřech medvědech a vyrážíme autem do Vyšné Revúce. Bez Martina, zakladatele sportovního odvětví s názvem Shopping Walking, se vydáváme žlutou asfaltovou cestou vzhůru. Za zády se chvílemi objevují Nízké Tatry, stezka se mění na lesní, později se stává horským lučním chodníkem. Zespod obhlížíme skalní útvar Čierny kameň a už odpočíváme na sedle Ploskej (cca 1 390 m) u nepříliš čitelného rozcestníku.

Chladné počasí nás zanedlouho žene na vrchol Ploská (1 532 m), kde nám oblačnost moc výhledů nedovoluje. Červenou sestupujeme k rozcestí Nad Studeným, odkud vidíme jeden z cílů dnešního dne, Chatu pod Borišovom.

S bráchou se oddělujeme od spoluturistů a serpentinami šplháme po žluté na Borišov (1 510 m). Počasí se trochu umoudřilo a tak se můžeme rozhlížet po krásných okolních horách. Zápis do vrcholové knihy není možný, je celá popsaná a navíc rozmočená deštěm. Sestupujeme tedy k chatě, kde si s kolegama přiťukáváme místní specialitou zvanou Horec.

Alkohol se rozlil v žilách a tak můžeme pokračovat. Z rozcestí nad Studeným jdeme již bez rodičů, Jarky a Jirky, kteří to berou kolem Čierneho kameňe do Stredné Revúce. My však po modré obcházíme Ploskou abychom si prohlédli takzvanou holní část zdejšího pohoří. Na červenou se vracíme na rozcestí Chyžky (1 340 m). Dalším orientačním bodem jsou Koniarky, kde míjíme skupinu turistů s krosnami na zádech. Kolem vrchu Suchý (1 550 m) se dostáváme až na nejvyšší horu celé Velké Fatry, Ostredok (1 592 m). Tato hora jistě nabízí úchvatná panoramata, nám je však díky mrakům nedopřává.

Nezbývá než pokračovat dále přes Frčkov (1 585 m), odkud před námi chvílemi zahlédneme vojenskou meteorologickou stanici, tvářící se jako kulisy nepovedeného sci-fi filmu. Také zde, na kopci Krížna (1 574 m), jsou výhledy odloženy na některou z příštích návštěv.

Klesáme přes Rybovské sedlo, kolem pasoucí se krávy s teletem jdeme stále po červené přes Repište (1 232 m), Prašnické sedlo (1038 m) a Veterný vrch (1 030 m). Přicházíme na Východne Prašnické sedlo, odkud po žluté sestupujeme na rozcestí Horná Hajabačka. Kolem potoka Revúca to máme k autu a pak do "penzionu Jana" už jen chvíli.

Teplé - Rakytov - Smrekovica (chata) - Šiprúň - Malino Brdo - Vlkolínec

Poslední den výletu se rozdělujeme na tři skupiny. Sám se nechávám vysadit v ústí Teplé doliny, abych se zpočátku po asfaltové, později lesní, chvílemi vedoucí potokem, stále však žluté cestě dostal k opuštěné chatě s jezírkem a nedalekým pramenem. Zde potkávám zasloužilou turistku se psem. Odolávám pokušení napít se a dobře dělám, jelikož se po krátkém hledání značky dostávám na výše položené pastviny s větším stádem dobytka. Tak proto ten šedý zákal pramenité vody.

Velká Fatra je značně rozsáhlým jádrovým pohořím Západních Karpat. A také značně vysokým. Velká Fatra je šestým nejvyšším pohořím Slovenska s 27 vrcholy překračujícími svou výškou hranici 1 350 metrů. Hlavní hřeben pohoří se táhne zhruba v severojižním směru. Na východě hraničí Velká Fatra s Nízkými Tatrami, a Starohorskými vrchy, na severovýchodě s Chočskými
vrchy a Liptovskou kotlinou, na severu s Oravskou vrchovinou a Malou Fatrou. Na západě je Velká Fatra výraznou zlomovou linií oddělena od Turčianske kotliny a konečně na jihu sousedí toto opravdu malebné pohoří s Kremnickými vrchy a Starohorskými vrchy, které dodává tomuto koutu Slovenska jen těžko opakovatelný ráz «

Pozorně se vyhýbám kravincům, jednou musím dokonce ze stezky sestoupit do porostů ostružiníku, abych nevyrušoval přímo na chodníku ležící skot. Zanedlouho míjím skupinu turistů "natěžko". Odpočívají v blízkosti rozcestí na severném Rakytovském sedle. Prudší, ale krátký výstup po zelené a jsem na hoře pyšnící se názvem Rakytov (1 567 m). Konečně se dočkávám i kvalitních panoramat. Kochám se při pohledu na Nízké Tatry, Chočské vrchy, Malou Fatru, kopce Velké Fatry jsou jako na dlani. Dolů sestupuji stejnou cestou, ze sedla pokračuji po zelené kolem Skalné Alpy na chatu, či spíše hotel na Smrekovici.

Zde se setkávám s bráchou, Beátou a Lumírem, tedy s druhou částí expedice. Po krátkém občerstvení neopouštíme zelenou a kolem vrchu Malá Smrekovica přicházíme na Nižné Šiprúňské sedlo. Také zde mají oraz turisté s krosnama. Po červené přicházíme na Vyšné Šiprúňské sedlo a s bráchou také na náš poslední zdolaný kopec této akce, Šiprúň (1 461 m). Nezbytná fotodokumentace, kousek zpět a po zelené na Vtáčnik, odkud nás modrá dovádí na horní konec sjezdovky na Malinné. Cesta dolů je pro kolena utrpením.

Pod sjezdovkou chvíli odpočíváme na hotelové zahrádce, pak červenou na rozcestí Sidorovo a po žluté, i s menším blouděním zaviněným pozorováním stáda ovcí, se dostáváme k třešni na dortu našeho velkofatranského putování. V historické vesnici Vlkolínec (718 m) se scházíme se třetí, zbývající částí výpravy. Obdivujeme dřevěnou architekturu horského a podhorského typu severního středního Slovenska, a vydáváme se na cestu k domovu.

Před hlavní cestou vedoucí do města Ružomberok se ještě posilňujeme v motelu a vstřebáváme zážitky z výletu, kdy jsme ve třech dnech poznali část turčianského hřebene Velké Fatry, všechny významné vrcholy tzv. holní Fatry s nejvyšší horou celého pohoří, Ostredokem. Utajen nám nezůstal ani liptovský hřeben, který jsme prošli téměř celý. V rámci kulturně poznávací činnosti jsme si prohlédli také stále obydlenou obec památkové rezervace lidové architektury zapsanou do seznamu světového dědictví UNESCO, Vlkolínec.

Nezapomenutelných vzpomínek máme ale mnohem více a tak se těšíme na další návrat do tohoto úchvatného národního parku Slovenska.