Kouzelným hřebenem Velké Fatry, túra na nejvyšší horu Velké Fatry
18.11.2008 | Jarmila
Probudili jsme se do tmavého rána - byly teprve čtyři hodiny. Chtěli
jsme jet prvním ranním autobusem na Staré Hory, a tak jsme si vyhřátého pelíšku užívali
jen čtvrthodinku a pak vstali.
Kolem sedmé hodiny jsme byli na místě. Vydali jsme se směrem na Majerovu
skalu. Nejdříve příjemným lesním chodníkem a v závěru výstupu hlinitým strmým
chodníčkem, který byl dobře značený, takže v klikatinách na mýtinkách nás
bezpečně vyvedl k našemu prvnímu cíli - na Majerovu skalu.
Počasí bohužel
nedovolilo vychutnat si výhledy - ráno poprchalo, pak se honily mraky a vše
bylo jako v kouřmu. A tak jsme hned pokračovali dále. Po prudkém sestupu
následoval travnatý chodníček na Líšku a odsud na vrchol
Krížnej. Počasí se začalo zlepšovat, konečně se ukázaly první
výhledy na vápencové vrcholy Ostré a
Tlsté. Byly v mlhovém závoji, do dálek nebylo vidět vůbec.
Hřebenem vedly příjemné chodníky v trávě. Na okolních svazích se pásla stáda krav
a ovcí. Přes oblý chrbát Frčkova a Ostredku
jsme se dostali na vápencovými skalami vyzdobený Suchý vrch. Chodník
prudce klesl. Míjeli jsme odbočku na salaš,
kde nabízeli sladké a kyselé mléko.
Pokračovali jsme dále, čekal nás poslední výstup na
Ploskú, která skutečně vypadala tak, jak se jmenovala.
Výhledy se neustále zlepšovaly. Pěkně vypadal Borišov a maličká červená tečka - střecha
Chaty pod Borišovom, na východě Zvolen,
hřeben Nízkých Tater i Salatín s
Tlstou, v dálce trošku město Martin a Veľký Choč,
ale Malou Fatru jsme bohužel
skoro vůbec neviděli.
Když jsme se dost vynadívali na překrásné okolí, opustili jsme kouzelný hřeben
Veľkej Fatry. Neustále jsme se rozhlíželi, naposledy několikrát ještě zmáčkli
spoušť, abychom měli nějaké fotečky na památku a kráčeli do Vyšnej Revúcej,
kde naše trasa končila. Přestože zpočátku počasí trošku strašilo, poprchalo a
nebylo jisté, zda bude možné projít velkofatranským hřebenem v suchu, túra byla
moc hezká, i výhledů jsme si nakonec užili a máme na co vzpomínat.
