Přes sopečné kopce Ovčí vrch, Krasíkov a Vlčí hora

Po sopečných kopcích Tepelské vrchoviny a Plaské pahorkatiny

Díky své profesi učitele na základní škole jsem měl velikonoční prázdniny a předpověď slibovala slunečné počasí. I když nemělo být zrovna teplo, na které jsme byli zvyklí tento rok již od března, naplánoval jsem si výlet do končin zatím pro mě nepříliš prozkoumaných.

Po trase Staňkov - Kladruby - Stříbro - Záchlumí jsem dojel autem až do vesničky Čeliv, nacházející se nedaleko Konstantinových Lázní. Zde na návsi parkuji a vydávám se navštívit dva místní čedičové kopce - Ovčí vrch a Krasíkov. Území, kterým se budu dnes pohybovat, patří do geomorfologického celku Tepelská vrchovina, podcelku Bezdružická vrchovina a okrsku Krasíkovská vrchovina.

Ovčí vrch i Krasíkov jsou stolové hory, kterých se v Tepelské vrchovině vyskytuje několik (např. známý Vladař nebo Třebouňský vrch). Blízký je Hradišťský kopec, taktéž stolová hora, který už však leží v Plaské pahorkatině. A aby stolových hor nebylo málo, v nedaleké Jesenické pahorkatině se nachází Kozelka a Chlumská hora, což je nejrozsáhlejší stolová hora vulkanického původu na území ČR.

Čtěte také: Kladské rašeliny. Severojižní přechod pustinami Slavkovského lesa

Vydávám se po žluté turistické značce vedoucí ve směru na Dolní Polžice. Jdu kolem rybníčku, za nímž se tyči můj první cíl, Ovčí vrch. Kolem rybníčku poletuje moták pochop. Trochu si zkrátím cestu přes louku s rozkvetlými pampeliškami, nad nimiž zaznamenávám poletujícího motýlka tmavoskvrnáče vřesového (Ematurga atomaria), který je velmi hojný, nicméně letošní první potěší.

Ovčí vrch (697 m n. m.)

Pokračuji po silnici až do Horních Polžic. Tato silnička je součástí naučné stezky Krasíkov - Ovčí vrch, která na 7 informačních tabulích informuje o místních zajímavostech. V Horních Polžicích odbočuji po zelené doleva a za chvíli již stoupách na Ovčí vrch. Z úbočí jsou pěkné výhledy k severu a severovýchodu na kopce Špičák (726 m n. m.), Stěnský vrch (751 m n. m.), Třebouňský vrch (824 m n. m.) nebo na zámek v Bezdružicích.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Pěkným bukovým lesem stoupám na Ovčí vrch (697 m n. m.). A už jsem u vyhlídkového altánu, který se nachází nedaleko vrcholu pod vzrostlými modříny. Již dříve jsem četl, že je z něj krásný výhled např. na Hradišťský kopec, bohužel realita je dnes už jiná. Do kraje je stále vidět, bohužel mladé stromky jsou čím dál vyšší a tak výhled již poněkud kazí. Za několik let zde nejspíše již nebude vidět nic.

Samotný vrchol, který není nijak označen, se nachází jihozápadně nedaleko od altánu a je tvořen menší skalkou. Pokračuji po zelné turistické stezce, až docházím k průseku vybudovaného z důvodu vedení vysokého napětí. Odtud je krásný výhled na rotundu, nacházející se na planině jižního výběžku Ovčího vrchu, na sousední horu Krasíkov se zříceninou hradu Švamberk, na Vlčí horu, Přimdu nebo na vedlejší kopec Milkovské čihadlo (675 m n. m.).

Právě k novorománské rotundě vedou moje další kroky. Kaple Smrtelných úzkostí Kristových z roku 1906 byla vybudována na místě zrušené starší stavby na paměť obětí selské vzpoury proti robotním povinnostem z roku 1680. Vede k ní krátká odbočka ze zeleně značené turistické stezky a cestu k ní lemují převážně hlohy a jiné křovinaté porosty.

Na plošině se kromě kaple nachází také kamenný pomník z hradišťského čediče, který byl odhalen roku 1936.

Poté již sestupuji z Ovčího vrchu ke dvoru Krasíkov. Z cesty je pěkný pohled na Hradišťský kopec. Všude kolem kvetou třešně a září čerstvé lístky stromů. Na stráni pak upoutá mojí pozornost porost prvosenek jarních (Primula veris). I když slunce krásně svítí, není dnes příliš teplo a šusťákovou bundu po celou cestu neodložím.

Krasíkov (632 m n. m.)

Procházím po cestě mezi statnými jírovci. Když vyjdu do otevřené krajiny, přede mnou spatřím svůj dnešní další cíl - vrch Krasíkov (632 m n. m.). Stolovou horu, dominující zdejšímu okolí, na které se nachází zřícenina hradu Švamberk. Když se otočím, tyčí se nademnou rotunda na Ovčím vrchu.

Blížím se ke dvoru Krasíkov, který se nachází pod stejnojmennou horou. Jedná se o rozsáhlý zemědělský areál, který je v současné době spravován rodinnou společností a prochází rekonstrukcí. Můžete se zde dokonce i občerstvit, je zde možnosti ubytování a vyrábí se zde například kozí sýry či přírodní rostlinná mýdla.

Poté již začínám opět stoupat. Nejdříve silničkou mezi poli, která vede pod kopec Krasíkov, a poté již na samotnou horu. Její svahy byly vyhlášeny přírodní památkou, z důvodu ochrany komplexu teplomilných společenstev, kterým se daří na této čedičové kupě. Vysktytuje se zde například lilie zlatohlavá (Lilium martagon) či vstavač bledý (Orchis pallens).

Cesta se klikatí listnatým lesem až na vrcholovou plošinu. Na té stojí pěkný kostel sv. Máří Magdalény a vedle něj opravená zvonička. U kostela je vyhlídka na blízký Hradišťský kopec. Kolem něj je louka, v této době se zářícími žlutými květy pampelišek.

Kousek od kostela je i turistické odpočívadlo, kde si můžete užít místního klidu a případně posvačit. Sto metrů od kostela pak stojí zřícenina gotického hradu Krasíkov, zvaného též Švamberk.

Hrad tvoří dlouhý trojúhelník, v polovině přeťatý vyzděným příkopem. Do dnešní doby se dochovala pouze kulatá věž na konci ostrohu, část zdi přilehlého paláce a klenutý sklep. Zbytky hradeb a věže pak vytvořily základ pro nově postavenou vyhlídkovou plošinu, ze které je nádherný výhled do okolí.

Spatřit se dají kromě protějšího Ovčího vrchu a Milkovského čihadla také Vlčí hora, Přimda a jiné kopce Českého lesa, Hradišťský kopec u Konstantinových Lázní a jiné. Navíc jsem dorazil právě v době, kdy kvetou třešně a jiné ovocné stromy (letos dříve díky brzkému jaru), a tak se pode mnou svahy Krasíkova zbarvují do bílé barvy. Nádhera.

Na plošince strávím možná půl hodinku a pak se vydávám po stejné cestě zpět až ke dvoru Krasíkov, odkud mě povede modrá turistická značka až do obce Čeliv, kde parkuji. Cesta vede mezi loukami, na nichž se pase skot, a je z ní krásný pohled na Ovčí vrch. I cestu lemují z obou stran rozkvetlé třešně, slivoně a hrušně. Kolem mě poletují motýli, například pro mě první letošní babočka síťkovaná (Araschnia levana).

Vlčí hora (704 m n. m.)

Když jsem u auta, zjišťuji, že zdaleka ještě není tolik hodin a že by byl hřích vydat se v takovém krásném jarním počasí již domů. Nemusím se dlouho rozmýšlet a už vím, jaké místo bude mým dalším cílem. Bude to nejvyšší hora Plaské pahorkatiny, a sice Vlčí hora (704 m n. m.) u Černošína a zřícenina hradu Volfštejn, stojící na jejím jihovýchodním výběžku.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přesunu se tedy autem zhruba 15 km jihozápadně a kousek za Černošínem odbočím doleva po úzké silničce k lesu. Zde zaparkuji, neboť je zde zákaz vjezdu, a dál půjdu po svých. Od severovýchodu je přístup nejlepší, neboť nemusím překonávat žádné velké převýšení. Nejstrměji padají svahy Vlčí hory na západě, kde se tyčí nad údolím Kosového potoka.

Jdu tedy mírným stoupáním po kamenité cestě a dostávám se na rovnější plošinu na jihovýchodním úbočí hory. Odtud, téměř až k vrcholu, se na Vlčí hoře rozkládají louky, na kterých zde právě kvetou například prvosenky jarní (Primula veris).

Vrchol Vlčí hory si však nechám na později, nejdříve se vydám k již zmiňované zřícenině hradu Volfštejn. Ta se nachází na jihovýchodním výběžku hory a na rozdíl od vrcholu k ní vede turistická značka, konkrétně žluté barvy. Míjím informační tabuli věnující se PR Pod Volfštejnem, která chrání zdejší vlhké, zrašelinělé louky s bohatým výskytem vzácných rostlin.

Za chvilku jsem u zříceniny. Dodnes se dochovala 22 metrů vysoká věž a necelé čtyři zdi z paláce. Na opravách zříceniny se neustále pracuje. Poté dojdu zpět na louku a teď se již vydávám k vrcholu Vlčí hory.

Ta svojí výškou (704 m n. m.) výrazně převyšuje všechny kopce v okolí. Vrchol hory je zčásti zalesněn, některé svahy mají suťový charakter, někde jsou křoviny, zbylé pokrývají louky a pastviny. Na jihovýchodním úbočí se rozkládá již zmiňovaná PR Pod Volfštejnem. Vlčí hora je vyhaslou sopkou.

Vlčí hora nabízí několik vyhlídek, což jsem však zjistil až dodatečně. Nicméně asi nejlepší jsou z louky na jihovýchodním svahu, odkud jsem přišel. Otevírá se odtud výhled ke Stříbru, Plzni, vidět jsou kopce Českého lesa a za dobré viditelnosti je možno spatřit i kopce Šumavy.

Když se vyšplháte až na samotný vrchol, naleznete zde na plošince turistické odpočívadlo, ohniště a triangulační tyč červenobílé barvy, to všechno lemované rozkvetlými třešněmi, kterých je zde velké množství. Samotný vrchol neposkytuje kruhový výhled, nicméně kousek od vrcholu potom můžeme pohlédnout do údolí Kosového potoka a například na kopec Přimda. Výhledy jsou zde prostě fantastické, navíc zde spatřím klenot mezi našimi motýly - otakárka fenyklového (Papilio machaon).

Bohužel o nedaleké Zauperově vyhlídce na severnější část údolí Kosového potoka, Český les a Slavkovský les či o severně orientované vyhlídky Na Goethově pahorku, ze které lze spatřit opět Slavkovský les, Ovčí vrch či Krasíkov, jsem neměl v době mé návštěvy ani ponětí.

Vlčí hora je také vyhlášenou mineralogickou lokalitou na západě Čech, nachází se zde totiž krystaly nerostu augitu či amfibolu. I já mám štěstí a na cestě nacházím úlomky těchto nerostů.

Chvilku strávím na lavičce na vrcholu, poté se ještě zastavím na louce na úbočí a naposledy se rozhlédnu a mířím zpět k autu. Při zpáteční cestě autem ještě zastavuji nad vesničkou Skapce, kde je též parádní výhled hlavně na kopce Šumavy a zjišťuji, že např. na Jezerní hoře Svarohu a Ostrém ještě leží sníh. Celkem jsem dnes ušel 14 km.

Další související články: