Hrubý Jeseník v pozdním létě, dvoudenní trek

Okruh přes Kouty nad Desnou, Dlouhé stráně, Vysokou holi a Praděd (1)

Letos řadu treků plánuji do Jeseníků. Nejinak tomu bylo i v pozdním létě, kdy se mně zastesklo nejen po Mravenečníku a Dlouhých stráních, ale také po Pradědu, na kterém jsem letos ještě nebyl. No a protože přes všechny tyto body vede krásná a "logická" 43kilometrová trasa z Červenohorského sedla s asi 1 500metrovým převýšením, mířím právě tam. Parkuji na odstavném parkovišti a jdu na startovní pivo a na polévku na chatu Červenohorské sedlo.

Odjedeno, odpito, takže mohu přes rozcestí Červenohorské sedlo, bus Kouty (1 005 m) zamířit k prvnímu cíli tohoto pohodového dvoudenního výšlapu. Po žluté turistické značce scházím několik dlouhých a prudkých serpentin přes Koutský žleb (809 m). Podzim se pomalinku začíná hlásit o slovo, některé stromy se již barví do podzimních tónů. Ale zelená stále ještě převládá.

Směr Kouty nad Desnou

Po široké kamenité pěšině scházím na okraj Koutů nad Desnou, významného turistického a lyžařského střediska v Jeseníkách. V této části jsem nikdy nebyl, Kouty jsem vždy víceméně jen projížděl. Docela mě překvapuje, že jsou takto rozlehlé a zasahují až sem. No i "známá" místa dokáží někdy překvapit.

Kolem nějakého hřebčína a řady hezkých chat a za výhledů na protilehlé vrcholy sestupuji přes rozcestí Kouty nad Desnou, chata Sokolka (630 m) do centra Koutů (575 m). Šmiknu to přes zdejší dopravní cestu a "znalecky" mířím přes parkoviště do jednoho ze zdejších barů naproti kase na lanovku, který v zimním období "okupují" milovníci lyžování a sjezdových lyží .

Před následujícím výživným stoupáním si dám krátký voraz a také jedno pivo. Dehydratace je prevít… Lanovky jsou pro padavky. Kdo není lemra líná, prudký kopec vyšlape hezky po svých. Mám dnes před sebou opravdu pohodovku, jen něco přes 17 kilometrů. A nemám zapotřebí trajdat lanovkou jako v zimě (zcela pochopitelně) drsně se tvářící lyžaři s nasazenými přilbami a lyžařskými brýlemi . Pohyb na čerstvém vzduchu mám navíc rád a vyšlapat na kdekterý jesenický vršek mně, alespoň zatím, problém opravdu nečiní.

Dlouhé stráně

Beru bágl a po mostě pokračuji přes rychle tekoucí Desnou a rozcestí Areál Kouty, pohádkový les (565 m) vzhůru. Naposledy jsem tady šlapal před pár lety těsně před Vánoci. Hory byly tehdy hezky mrazivé, ale bez sněhu. Sníh byl pouze na sjezdovkách, kam jej nafoukala hlučná sněžná děla.

Kochám se parádními výhledy a rychle ukrajuji z porce výškových metrů. Krátce se zastavím na rozcestí U Obrázku (822 m), kde je turistický přístřešek, či spíše posezení. Ale jako bivak by jednomu poutníkovi posloužit dokázal. Nějak se rozfoukalo a vítr je vlezle studený. Oblékám nepropro bundu , asi jsem po létě nějak zhýčkaný…

Další stoupání je sice také docela výživné, ale výškové metry na "počítadle" naskakují rychle a již se objevuje konečná stanice lanovky, rozhledna na Medvědí hoře (1 125 m) a také bar. Koukám na hodinky, nějak jsem ten kopec vzal hopem. To bych byl na Mravenečníku moc brzy. Zastavuji se tedy na další pivko a užívám si fantastických výhledů. Ty pak ještě dolaďuji z vyhlídkové plošiny rozhledny, ze které přehlédnu nejen zdejší část Jeseníků, ale i Králický Sněžník, Orlické hory a Hanušovickou vrchovinu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Odpočat mohu pokračovat dále. V zimě tady končí téměř všichni lyžaři, dále stoupají obvykle jen vyznavači bílé stopy a nebo skialpinisté na skialpových lyžích . No a nebo pěšáci na sněžnicích. V létě pak sem tam nějaký turista a blázen s batohem. Většina návštěvníků se totiž vyváží pendlujícím autobuskem k horní nádrži PVE Dlouhé stráně. U baru bylo lidí spousta, nyní pokračuji zcela sám…

Kolem hezkého přístřešku resp. boudy (také možný bivak) mířím k rozcestí Tetřeví chata (1 165 m) u farmy (dnes již odstavených) větrných elektráren z roku 1998. A pak dále do sedla Mravenečník (1 305 m). Samotný Mravenečník nyní podcházím, na něj ještě dnes přijde řeč. Nyní mířím přímo k horní nádrži PVE Dlouhé stráně a ke kiosku na výbornou bezinkovou limonádu. No jo, i pivo… Je to jen pár dní, co jsme tady při jiném treku byli s dcerou Míšou.

Mravenečník a bivak v boudě Na Medvědí

Mráz za těch pár dní pořádně spálil zdejší vegetaci, borůvčí hýří barvami jako v pozdním babím létě. Přesto věřím, že letos zima na dveře nezaklepe předčasně. Potřeboval bych "trajdat" po kopcích alespoň do konce listopadu. No ještě lépe až do prosince, ale to bych již chtěl asi moc…

Přes vyhlídku na Dlouhých stráních (1 353 m) to vezmu okolo obří horní nádrže s výhledy k Pradědu (1 492 m), nejvyšší hoře Hrubého Jeseníku, ke známému kiosku. Nikam nespěchám. Dny jsou stále ještě poměrně dlouhé a kilometrů na dnešní den bylo opravdu jen pár. Chci spát pod střechou, kdyby počasí udělalo prudší otočku k deštivějšímu charakteru (předpověď je totiž hodně nejistá).

Bezinkovka byla skvělá, přes "telefén" zdravím Míšu. Trochu závidí, ale zase na druhou stranu je ráda doma. Už je prý dost zima, že by to již nebylo na pohodu. Pak naberu kurz zpátky do sedla Mravenečník a tentokráte i na vrchol Mravenečníku. Světlo i výhledy jsou fantastické, ale vítr je mrazivě ledový. Chvíli jsem si říkal, že bych dal bivak na vrcholu, ale v tom vichru by to bylo hodně krušné. Jsem totiž strašně líný a stan nenosím, musel bych širákovat.

Opět schránka s vrcholovou knihou. Krátká zastávka, foto, výhledy ke Králickému Sněžníku s prstem nové, ale stále ještě nedostavěné rozhledny a peláším dolů do "závětří". Cestou zobu borůvky, které jsou stále skvělé, přestože jich již část spálil mráz a listí doslova hýří rudou barvou.

Přes rozcestí u Tetřeví chaty pak zamířím po asfaltce, kde jsem minule s Michalkou potkal kamzíky, k dnešnímu bivaku neboli Medvědí boudě zvané také Na Medvědí (1 180 m) a nebo pod Dlouhými stráněmi. Spím zde úplně sám, nikde ani noha. Výsledný dojem i přes fantastický západ Slunce s ještě fantastičtější pozápadovou oblohou ale kazí neskutečný dva pytle se smetím, které tady nechali nějací "milovníci hor". Tak ten bordel tentokráte neodnesu, je ho příliš mnoho. Někdo by opravdu zasloužil. Buď pětadvacet na holou a nebo jednu pořádnou přímo na bradu… Fakt ty čuníky nepochopím. Buď jsou oni (nebo já?) z jiného, snad paralelního, vesmíru…

• Dokončení (2. část) článku
• Orientační trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie