Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 25.10.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Treky, turistika > Štiavnické vrchy spolu s těmi Kremnickými (2)

Štiavnické vrchy spolu s těmi Kremnickými (2)

Treking ve slovenských horách

26.9.2015 | Tomáš Fries

Další metou putování bylo sedlo Kráľov stôl, ale nahnutý rozcestník příslušnou ceduli postrádal. Připojila se tady modrá TZ a spolu se zelenou nás přivedly na další sedlo v mapě uvedené jako Jasenová pažiť, kde jsme narazili na klikatou asfaltku z Banské Štiavnice do již vzpomínané obce Močiar, ale rozcestníku jsme se nedočkali.

Kamenné more u obce Vyhne

Modrá TZ se zase odpojila a my jsme jen po zelené přešli na zpevněnou svážnici, která se postupně, jak jsme se blížili k malým lázním Sklené Teplice (345 m n. m.), změnila v regulérní asfaltku. Klikatila se podél potoka údolíčkem zvaným Vydričná dolina a pomalu ztrácela výškové metry. Objevila se souvislejší zástavba včetně docela velkého hřbitova a byli jsme v části zvané Sady.

Ve Sklených Teplicích jsme se chtěli hlavně vykoupat, vždyť tam přece mají koupaliště napájené horkými minerálními prameny! Nakonec byla teplá minerální voda jen v takovém malém sedacím bazénku, ale aspoň něco.

Čtěte také: Předchozí část článku, Štiavnické vrchy spolu s těmi Kremnickými (1)

Po koupeli jsme přejeli autobusem do obce Repište (514 m n. m.) a dále už po svých pokračovali po zelené TZ na rozcestí Priehon (590 m n. m.) a k místu nazvanému Chrústov (525 m n. m.). Začala se objevovat osamělá stavení, některá opravená a obývaná, jiná zanedbaná a opuštěná. Za nimi cesta klesala k nějakému potoku, ale bylo to jen takové temné nehostinné údolíčko bez kouska rovného místa. Na nocleh jsme nakonec zůstali na loučce u lesa kousek před tím potokem.

Středa 20. srpna 2014 - Kamenné more a Hodrušské jazero

Ráno jsme přešli potok a za ním zase něco málo nastoupali. Les zřídl a objevily se louky s roztroušenými staveními. Příjemná cesta nás přivedla na rozcestí Pri Žiakovi (409 m n. m.), jehož dominantou je socha nějakého svatého situovaná starosvětsky mezi dvěma krásnými vzrostlými duby. Ale to už jsme se neodvratně blížili k významné přírodní Kamenné more u obce Vyhne památce, a tím je "kamenné more" nad obcí Vyhne. TZ bere přístup k němu širokým obloukem. Nejprve nabídne na kopci Kamenná (495 m n. m.) pohled shora, a pak se tím "mořem" klikatí tak, aby si poutník co nejvíce užil přírodních scenérií.

Co to vlastně je, to "kamenné more"? Na první pohled možná jen svah plný volně pohozených kamenů, ale citujme raději informační tabuli: "Ide o najväčšie ryolitové kamenné more vo vulkanickej časti Karpát… Mohutný súbor kamenných blokov vznikol účinkom zvetrávania v periglaciálnych podmienkach pravdepodobne za pomoci zemetrasenia. Při pohľade zhora môžeme názorno vidieť gravitačné triedenie balvanov. Kým při úpätí svahu sú sústredené najväčšie, smerom dohora sa ich veľkosť zmenšuje." Velmi poučné. V záplavě kamenů byly nakonec nejobdivuhodnější početné stromky a keříky, které se snažily i v těchto nehostinných podmínkách přežít.

Rázným sešupem jsme se dostali do obce Vyhne a stavili se na malé občerstvení v krčmě "Pod lipou", která byla vyzdobena fotografiemi všech slovenských prezidentů, včetně těch československých, doplněná ještě o Milana Rastislava Štefánika. Chyběl však Jozef Tiso, což jsme se pokusili reklamovat u personálu. V případě dívčiny s rokem narození 1986 jsme však mohli stěží pochodit…

Sitno z Kerlingu

Naším dalším cílem bylo poutní místo zvané Kerling, kde kdysi bývala obec stejného jména, kterou však ještě ve středověku vypálili a její obyvatele pobili. Z krčmy "Pod lipou" jsme se nejprve po žluté TZ kousek vrátili, a pak pokračovali po zelené. Lesní cesta nabrala řádné stoupání, minuli jsme retranslační stožár a za chvíli měli obec Vyhne jako na dlani.

Přešli jsme malý hřeben a za ním jsme se sešoupli na rozcestí Kešnerovská (690 m n. m.), ozdobené kromě rozcestníku Božími mukami a krásným velkým starým stromem. Odbočka na Kerling je vlastně jen cestou tam a zase zpátky, a tak bylo zbytečné lézt tam s bágly. Nechali jsme je tedy v malém lesíku a jen nalehko vyrazili.

Kerling (800 m n. m.) je dnes místem pravidelných poutí, i když se tam nachází pouze skromná kaplička, malé kryté posezení a v kopci podél lesa ještě další dřevěné stoly a lavice. Jižním směrem se však otvírá nádherný výhled na nejvyšší horu Štiavnických vrchů - Sitno (1 009 m n. m.) - s dominantou vysílače a kopec Paradajz (939 m n. m.) nad Banskou Štiavnicou.

Banská Hodruša - věž Klopačka

Vrátili jsme se na Kešnerovskou, změnili TZ na modrou a pokračovali na další rozcestí Rumplovská (742 m n. m.). Podle původního plánu jsme měli přes další rozcestí Hadová (790 m n. m.) dojít až k Hodrušskému jazeru, tam přenocovat a zítra absolvovat výstup na Sitno, a to včetně jedné lanovky šlapané pěšky samozřejmě do kopce a několika přejezdů autobusem.

Počasí však nabíralo čím dál víc na zakaboněnosti, a tak jsme zvolili variantu sejít ze sedla Rumplovská po žluté TZ do Banské Hodruše (402 m n. m.), zkusit najít nocleh někde tam a pod Sitno se zítra přiblížit autobusy přes Banskou Štiavnicu.

Po řádném sešupu jsme nejprve narazili na Brenerský rybník, který shora připomíná spíš malou přehradu, a zároveň se objevily i střechy prvních stavení. Za rybníkem jsme začali pomalu scházet Banskou Hodrušou, obcí s bohatou historií spjatou s hornictvím.

Protože obyvatelstvo bylo velmi různorodé (Němci, Maďaři, Slováci), i náboženství byla různorodá, a tak tu mají jak kostel katolický, tak i evangelický, a ani jeden nechce vypadat, že patří těm chudším počtem či penězi. A samozřejmě nesmí chybět důlní věž zvaná "klopačka" včetně hodin, aby se vědělo, kdy nastoupit do práce.

Ale co bude s tím noclehem? Nakonec jsme to řešili až v krčmě dole u hlavní silnice ze Žarnovice do Banské Štiavnice. Na otázku: "Kde tady nocují takoví, jako jsme my?", se nám dostalo překvapivé odpovědi: "V autokempu." No, to byla rána! Na vandru spát v autokempu! To už jsme jako v té písničce od Jarka Nohavici… Ale nakonec to nebylo tak strašné.

Banská Štiavnica - Nový zámok

Doporučovaný autokemp se sice nachází až u asi 2 km vzdáleného Hodrušského jazera, ale vzhledem k tomu, že "jazero" bylo vypuštěné (něco tam opravovali), byl kemp skoro prázdný. Dokonce i autobus, kterým jsme se měli ráno přesunout, kousek od něj zastavuje, a tak to vlastně dopadlo dobře.

A ještě něco k tomu "jazeru". Ve skutečnosti to není jezero, tedy přírodní útvar, jak to většinou chápeme. Je umělé a spolu s mnoha ostatními v okolí bylo vybudováno jakožto zásobárna vody pro hornickou činnost. Říkalo se tomu "tajch". Po útlumu hornictví začala většina těchto "tajchů" sloužit k rekreačním účelům.

Čtvrtek 21. srpna 2014 - Banská Štiavnica a Sitno, co nebylo

Ráno jsme si museli na autobus do Banské Štiavnice odjíždějící krátce po sedmé přivstat, a ještě k tomu jsme jeli bez snídaně. Navazující autobus ke slíbenému Sitnu, tedy spíše k Počúvadlianskému jazeru, odkud je Sitno už coby kamenem dohodil, odjížděl až v 9:30, a to byla ještě spousta času. Nakonec se našla i otevřená restaurace, jenže v průběhu opulentní snídaně se obloha zatáhla a ranní deštík vystřídal pořádný lijavec.

Banská Štiavnica - Starý zámok

Šplhat na nejvyšší horu Štiavnických vrchů v dešti a nízké oblačnosti se nám nezdálo jako dobrý nápad, a tak se znovu měnil plán. Ten byl, koneckonců, nasnadě. Jsme přece uprostřed starobylého a bohatého báňského města!

Ano, Banská Štiavnica byla v roce 1993 dokonce zapsána do kulturního dědictví UNESCO. A stojí opravdu zato. Rozhodně mohu její návštěvu jen a jen doporučit. Bohatství plynoucí ze zlatých a stříbrných dolů je vidět v historickém centru na každém kroku a výčet nepřeberného množství památek by vydal na samostatný článek. Jako nejzajímavější se nám nakonec zdála návštěva štôlňe Glanzenberg, a té jsem už samostatný článek věnoval.

A ještě taková perlička. Úderem půl desáté, když autobus směr Počúvadlianské jazero právě odjel, a tudíž Sitno vzalo nenávratně za své, přestalo pršet a obloha se začala radikálně jasnit. Jak typické! Ještěže máme to Sitno odškrtnuté už z vandru v roce 1986…

Po prohlídce města jsme pokračovali autobusem do obce Vysoká, čímž jsme navázali na původní plán. Cestou jsme míjeli několik "tajchů", co se dnes jmenují "jazera", z nichž největší bylo Richnavské. A k tomu se nám na pozadí bezmračné oblohy pošklebovalo nepokořené Sitno…

Obec Vysoká - poutní místo

Z obce Vysoká (679 m n. m.) jsme vyrazili po červené TZ dál směrem k obci Uhliská a brzy jsme narazili na malý areál, ze kterého se vyklubalo poutní místo a ne tak ledajaké. Za tureckých vpádů v 16. nebo 17. století sem utekli obyvatelé obce Vysoká před blížícími se Turky a uspořádali mši, aby je Bůh ochránil. Když turečtí vojáci dorazili, objevila se obrovská záře, která je oslepila a oni zase odtáhli, jak to krásně znázorňoval výjev namalovaný v prosté dřevěné kapli.

Následovalo sedlo Lachtriská (698 m n. m.) a objevila se první stavení obce Uhliská. Do ní jsme odbočili po modré TZ, která nás teď bude provázet po celý zbytek vandru až do předpokládaného cíle v obci Tlmače. Stavili jsme se v místní krčmě doplnit tekutiny do hrdel i do lahví a přitom přišla řeč na studánky, kterých je tady opravdu poskrovnu. Krčmárka zavzpomínala, že dříve chodily ženy ty studánky pravidelně čistit. "Ale teraz už to nerobia!" To jsme, koneckonců, velmi brzy zjistili taky…

Obec končila pomníkem padlých v I. světové válce a za SNP, odbočili jsme na lesní cestu a zároveň začali zase stoupat. Následovalo sedlo Súdenica a za ním jsme zalezli znovu do lesa. Ten byl převážně listnatý, temný a vlhký, i další sedlo pod Veľkým Veterníkom mnoho pohostinnosti nenabízelo, a tak jsme na nocleh zůstali na malém návrší před ním. A byli jsme za to odměněni nádherným západem slunce…

Pátek 22. srpna 2014 - Pustinami Štiavnických vrchů

Konečně jsme se mohli s plnou vervou ponořit do malebných kopečků a hlubokých lesů nejdelšího souvislého hřebene Štiavnických vrchů. Prošli jsme znovu sedlo Pod Veľkým Veterníkom, jen minuli následující vrch Veľký Veterník (757 m n. m.) a příjemným klesáním dorazili na sedlo Krížny buk, kde modrá značka opravdu křižovala nejprve zapomenutou asfaltečku z Pukance do Nové Baně a kousek za ní i zelenou značku z Pukance do Rudna nad Hronom. Rozcestník však chyběl.

Za sedlem se cesta začala zase zvedat a podle záznamů ve staré mapě z roku 1986 by se měla zanedlouho objevit studánka. To se nakonec stalo, ale zůstalo z ní jen takové prameniště, které by se sice dalo pro odběr vody upravit, ale museli bychom pak čekat, až se voda vyčeří. Zatracené ženské! Měly tu studánku přece vyčistit, ale "už to nerobia", jak pravila ta krčmárka v obci Uhliská.

Západ slunce z V. Veterníku

Zdolali jsme vrch Ťatiar (734 m n. m.) a za ním se objevily výhledy na zvlněnou krajinu Štiavnických vrchů. Značka si to šněrovala tu po cestě, tu jen tak lesem, ale hlavně se moc nevyskytovala. Putování se změnilo víceméně v její neustálé hledání včetně drobných kufrů, což rychlosti ani pohodě moc neprospělo. S jedním odpočinkem jsme se domotali až ke starobylému dřevěnému kříži s plechovým Kristem, který je i v mapě.

Za ním jsme se začali škrábat na kopec Agraš (734 m n. m.), z něhož by měla vést značená odbočka k nějakému pomníku. Tu a tam se objevily šipky nastříkané na stromy takovým tím zářivým sprejem, ale nevěnovali jsme jim zpočátku pozornost, protože si často takto lesáci dělají svoje poznámky, které většinou nemají s turistikou nic společného. Posléze jsme zjistili, že opak je pravdou. Někdo zřejmě již zcela znechucen stavem oficiálního turistického značení se tímto způsobem snažil věc napravit.

Vcelku smířeni se situací jsme ani neočekávali, že by odbočka k pomníku byla nějak označena, ale nakonec jsme na značky při sestupu ze svahu narazili. Na skromném mramorovém pomníčku jsme si mohli přečíst jména dvou československých pilotů, kteří tu v roce 1958 zahynuli při havárii svého letadla.

Štiavnické vrchy

Podrobnosti sice chyběly, ale vzhledem k tomu, že jména byla uvedena s vojenskými hodnostmi a nedaleko se nachází vojenské letiště Sliač, mohli jsme si domyslet, že skončili svůj mladý život v nějakém MIGu. Podle údajů z internetu jsme se až doma dověděli, že startovali z letiště v Bratislavě a to letadlo byl opravdu v armádě tehdy velmi rozšířený MIG-15.

Vrátili jsme se zpět na hřeben a pokračovali dál tou džunglí, alespoň tedy co se týče značek. Další metou byl Ostrý vrch (613 m n. m.) ozdobený opět prastarými směrovkami jen tak položenými na zemi. Najednou les zřídl a my jsme vešli do něčeho, co připomínalo anglický park. Staré solitérní stromy a travička pěkně pod nimi. Občas tuto idylu kazily polomy, byly k vidění dokonce velké duby poctivě vyvrácené i s kořeny, což se povede jen opravdu silnému větru.

Následovalo sedlo Pod Rakovcom, kde by se měla podle záznamů ve staré mapě z roku 1986 nacházet další studánka. Ale tak jednoduché to taky nebylo. Podle pamětníků byla studánka u zděné chaty, která je i na mapě kousek na odbočce, prostě něco jako chata Cabanka.

Pomnik po vrchem Agraš

Přicházeli jsme teď bohužel z opačné strany než na vandru v roce 1986, a tak byla orientace trochu složitější. Šli jsme po okraji velké louky s posedem a kolibou, značka je uctivě obešla a vyplivla nás až na příjezdovou cestu k nim. Tady jsme zřejmě měli odbočit doprava po zpevněné cestě, ale bohužel jsme to neudělali, a tak jsme studánku nakonec nenašli.

Pokračovali jsme dále po TZ a najednou se objevily šipky namalované na zemi na trámcích zpevňujících odvodňovací stružky. Značka z cesty evidentně odbočovala, ale ve směru šipek jiná cesta nebo alespoň pěšina nepokračovala, jen svah zarostlý náletovou vegetací. Nakonec jsme to riskli kousek dál zanedbanou a málo používanou lesní cestou. Škrábali jsme se do kopce v kolejích po traktoru a doufali, že se nebudeme muset vracet nebo jinak kufrovat, protože na to už nebylo ani sil, ani nálady. Na hřebínku jsme naštěstí na značku znovu narazili.

Značky pokračovaly dále do kopce a navíc jich tam moc nebylo. Jen úzká pěšinka v podrostu, která se tu a tam ztrácela, ale ten kopec stále zůstával. Kam se hrabe Štálová! Přitom jsme putovali nádherným převážně listnatým lesem se spoustou starobylých lesních velikánů. Nakonec jsme se přece jen bez kufrování vyškrábali až na vrch Priesil (747 m n. m.) a mohli si chvíli dáchnout.

Rozcestník obsahoval i schránku s vrcholovou knihou, většina pisatelů se rozplývala nad nádherou, majestátností a neporušeností okolního biotopu, což je svatosvatá pravda. Ovšem nesmíte tudy táhnout natěžko po týdnu vandrování a skoro bez vody.

Značkování a voda, dvě největší katastrofy této dozajista nejkrásnější části Štiavnických vrchů! Jaká škoda… Priesil se podle všeho zdolává nejčastěji z Tlmačů a z Kozároviec, což je zřejmě značené dobře. Tam, odkud jsme přišli my, asi nikdo nechodí. Ve vrcholové knize si aspoň nikdo na to nestěžoval…

Cestou do Tekovské Breznice

A znovu došlo na změnu plánu. Bylo jasné, že pokračovat po modré TZ směr Tlmače je riskantní, protože jsme nevěděli, jestli najdeme do večera vodu a jestli zítra vůbec stihneme ten správný vlak domů. Řešení se nabízelo samo - držet se radši zelené TZ, sejít do obce Tekovská Breznica, podstatně zkrátit závěr vandru a zítřejší odjezd řešit odtud. A tak se taky stalo.

Scházeli jsme po hřebínku se skalkami a osamělými balvany obklopenými nádherným listnatým lesem se spoustou starých stromů. Čekal nás ještě jeden "mezikopec" s názvem Hrádok (445 m n. m.) a výhledem na město Nová Baňa. Zbýval už jen sešup do dědiny a samozřejmě zase špatně. Nejvyšlapanější cestička nevedla po značce, a když jsme na to přišli, tak už bylo marné se vracet.

Nakonec jsme vyšli u jakéhosi přístřešku asi 1 km jižně od obce Tekovská Breznica. Hned pod přístřeškem se nacházel takový zašitý nízký borový lesík, a tak bylo o noclehu rozhodnuto. Schovali jsme si tam bágly a vyrazili do dědiny zjistit, jak se odtud zítra dostaneme domů. To se nejlépe řeší v krčmě spolu s příjemným doplněním tekutin. Krčmár nás ujistil, že z hlavní silnice na dohled za řekou Hron určitě zítra odjíždí někdy kolem jedenácté autobus do Kozároviec. Tak to bychom měli vyřešené…

Sobota 23. srpna 2014 - Málem jsme neodjeli

Nad ránem nás ještě chytla přeháňka, ale teď už to bylo jedno, stany dosušíme klidně až doma. Snídani jsme si nechali do dědiny, obchod je přece v sobotu dopoledne otevřený. Otevřeli dokonce i tu krčmu, a tak to bylo i s rozlučkovou borovičkou.

S docela velkým předstihem jsme vyrazili na autobus, a to nás možná zachránilo. Podle jízdního řádu umístěného v autobusové zastávce totiž v sobotu žádný autobus do Kozároviec nejel! Zase jsme naletěli. Zatracený krčmár! I když si možná jenom neuvědomil, že je sobota, protože ve všední den ten autobus doopravdy jezdí…

Ale co teď? Nakonec nám štěstí přálo. Před jedním z nedalekých domků stála taková ta skříňová dodávka a majitel byl ochoten nás za drobnou úplatu odvézt. Blíž to bylo do Nové Baně, kde náš rychlík "Tekov" do Bratislavy také zastavuje. Pak už zbývala jen cesta domů a další vandr se stal pouhou vzpomínkou.

Epilog

Nádherné kopce, nádherná příroda, ale to značení! I když na druhé straně, budete-li s tím počítat a pohlídáte si vodu, malebnější a zapomenutější kraj abyste pohledali. A to je tam docela husté osídlení…

Další související články:

+ Kremnické vrchy, přechod dobře utajeného pohoří středního Slovenska (2)
+ Kremnické vrchy, přechod dobře utajeného pohoří středního Slovenska (1)
+ Přechod Martinských holí aneb Fatransko-turčanský Karpattrek (1)
+ Trek z Malé Fatry do pohoří Žiar, Fatransko-turčanský Karpattrek (2)
+ Přechod pohoří Žiar a Kremnické vrchy, Fatransko-turčanský Karpattrek (3)
+ Přechod hlavního hřebene Velké Fatry
+ Tajemná Flochová, vulkán na okraji Kremnických vrchů
+ Kremnické vrchy na běžkách
+ Kremnické vrchy na běžkách – II.
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
02.10.2015, 12:25 Petr | značení


Reklama
Reklama
Výběr tras a cílů podle pohoří
Beskydy Bukovské vrchy
Bílé Karpaty Cerová vrchovina
Jeseníky Chočské vrchy
Jizerské hory Kysucké Beskydy
Králický Sněžník Malá Fatra
Krkonoše Muránska planina
Lužické hory Nízké Tatry
Orlické hory Roháče, Z. Tatry
Rychlebské hory Velká Fatra
Šumava Vysoké Tatry
Zábřežská vrchov. Další pohoří…
Reklama
Reklama
Výběr článků
Hory Přechod Oravské vrchoviny: Oravsko-kysucký Karpattrek (4) aneb přes Roháče na Kubínskou…
Hory Považský Inovec tropický, přechod malebného pohoří na Slovensku
Hory Výstup na Plačlivô: Oravsko-kysucký Karpattrek (1) aneb přes Roháče na Kubínskou holi a…
Hory Beskydy, Javorníky, Bílé Karpaty: Trek podél česko - slovenské hranice
Reklama
Témata našich článků…
Vartovka Nízké Tatry, ubytování Chata pod Chlebom Starý Jičín Vtáčnik Martinova bouda Rýchorská bouda Poľana Hričov Macocha Brekov Maroko Jeskyně Balcarka Perseus Vartovna Strahlhorn Kysucké Beskydy Cirrus Otakárek ovocný Slunce Zimní spacáky Helfštýn
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Reklama
Vybíráme z obsahu…
1. Jeskyně Dobšinská ledová jeskyně (ľadová jaskyňa)
2. Turistická poradna Jídlo a pití na treku. Horský jídelníček a speciality z vaší kuchyně (2)
3. Příroda Babočka bodláková je tažný druh motýla
4. Naše vrcholy Železná hůrka, jedna z nejmladších sopek v České republice
5. Chaty Bezručova chata. Chata KČT na Lysé hoře v Beskydech
6. Vesmír Supernovy, oslňující kosmické ohňostroje ohlašující zánik hvězd
7. Hrady Štramberská Trúba neboli Štramberský hrad, Štramberk
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist