Tato obrovská vápencová kopa leží tak trochu stranou hlavního zájmu turistů, jejichž šlépěje obvykle míří na protilehlý Chopok, Ďumbier a další vrcholy hlavního hřebene Nízkých Tater.
Na tuto krásnou túru nastoupíme u Demänovské jeskyně slobody, kde jezdí dosti často autobus z Liptovského Mikuláše. Z autobusové zastávky se vydáme nazpět dolů po zelené značce. Po třech minutách narazíme na závrt, ve kterém mizí část vody Demänovky a kde je také pamětní tabule k objevení jeskyní.
Za chvíli se objeví lávka přes potok a posléze přicházíme do ústí dolinky Vyvieranie (10 min). Je zde zamřížovaný vchod do Demänovské jeskyně mieru, která (zatím) není pro veřejnost přístupná. Také jsou zde další vrata skrývající vodárenský objekt se silnou vyvěračkou.
Jako druhou variantu výstupu do Machnatého sedla si můžeme zvolit modře značený turistický chodník od Demänovské jeskyně slobody. Ze zastávky autobusu budeme směřovat ke vchodu do jeskyně, kam dorazíme asi za 10 minut. Pokračujeme dále do lesa, kde začne chodník prudce stoupat. Po strmém stoupání konečně přicházíme na hřebínek (45 min) s krásnými vápencovými věžemi a skalními převisy. Krajinářsky velice krásný úsek.
Chodník již dále tak prudce nestoupá a brzy nás přivádí na krásné louky, ze kterých se otevírají pohledy do Demänovské doliny. Po dalších 20 minutách a překonání nejvyššího bodu trasy Pusté (1 501 m), s neobyčejně fotogenickými skalními formacemi, chodník schází do Machnatého sedla (1 h 30 min), kde se spojuje se žlutou TZ z Iľanovského sedla z první varianty nástupu na Krakovu holi.
Pokračujeme korytem potoka Vyvieranie s četnými peřejkami. Terén je v těchto místech dosti kluzký. Zejména po dešti nedoporučuji touto dolinou scházet. Místy připomíná tato dolina rokliny Slovenského ráje. Po 20 minutách chodník uhýbá doleva do svahu, kterým vcelku prudce stoupá. Po dalších asi 15 minutách se objevuje malý vodopádek a za dalších asi 20 minut rozcestí se žlutou v Iľanovském sedle (1 h 05 min).
Rozcestník se nachází na větší mýtině s velkými bodláky, jako doklady dávné pastvy v těchto místech. Na okraji mýtiny je také cedule, která oznamuje, že od 1.10. do 30.6. je chodník uzavřený. Jde o jeden z mála sezónních uzávěrů v Nízkých Tatrách. V sedle odbočíme prudce doprava a pokračujeme po žlutě značeném chodníku. Ten nejprve stoupá velice strmě, ale posléze přechází do jen mírně stoupajícího traverzu, který nás po necelé půlhodině přivede do Machnatého sedla (1 h 40 min), kde se naše (jak je uvedeno výše) dvě trasy spojují.
Ze sedla pak pokračujeme po hřebínku s nádhernými výhledy, zejména na vápencové terasy vrcholu Pusté. Krajinově neopakovatelný úsek, ze kterého se otevírají fantastické pohledy na některé okolní vrcholy jako je např. Poludnica, Siná v hřebeni Bôr, ale i k hlavnímu hřebeni Nízkých Tater. Krása tohoto úseku je umocněna porosty borovic, smrků, ale také modřínů a trsů kosodřeviny.
Idylická cesta ale končí zhruba po 15 minutách, kdy se dostáváme do hustých porostů kosodřeviny, která vás po dešti dokáže zcela promáčet. Dnes je naštěstí cesta docela prosekaná, takže se nebudete muset prodírat mezi větvemi kosodřeviny, jak tomu bylo ještě před pár lety.
Zpočátku je stoupání dosti prudké, ve druhé polovině již o poznání mírnější. Z této části se otevírají pěkné pohledy na vápencový vrchol Krakové hole. Konečně se objevuje rozcestí pod Krakovou holí (2 h 50 min), ze kterého je to na vrchol Krakové hole již skok, opravdu jen pár minut, po mírně se zvedajícím chodníku. Za podstoupenou námahu budete odměněni fantastickými rozhledy na celou Liptovskou kotlinu, hřeben Západních Tater s dominujícím Barancem, Vysoké Tatry s Kriváněm a Slavkovským štítem, na východě dohlédnete až ke Králove holi a na západě na Malou Fatru. Určitě se tady vyplatí zastavit, zaposlouchat se do ticha hor přerušovaného jen chraplavým hlasem prolétávajícího krkavce či šuměním větru v porostech kosodřeviny.
Z vrcholu se vrátíme stejnou cestou na rozcestí a pokračujeme doleva po žlutě značeném chodníku, jenž nás dovede na rozcestí. Tady se odpojuje modrá značka, která pokračuje do Sedla pod Kúpeľom a dále na Poludnicu. My však pokračujeme po žluté značce, která nás asi po pěti minutách přivádí na malou skalní vyhlídku vlevo od cesty, ze které se naskýtají další krásné rozhledy směrem na východ. Ty jsou podstatně lepší než z vrcholu Krakova hoľa. Do sedla Javorie je to odsud dalších 10 minut středně strmého klesání. V sedle jsou dvě tabule oznamující existenci přírodních rezervací Ďumbier a Demänovská dolina.
Ze sedla Javorie můžeme pokračovat dále přes vrcholy Tanečnica (1 681 m) a Prašivá (1 667 m) k hlavnímu hřebeni Nízkých Tater na Krúpovu holi (1 921 m), nebo odbočit vpravo a sestupovat po červené značce směrem do Široké doliny. Sestup je nejprve dosti strmý, chodník je z větší části vydlážděn kamením. Zejména po dešti se tato úprava nejeví jako příliš šťastnou, neboť to tady pořádně klouže.
Přecházíme po několika dřevěných můstcích přes říčku odvodňující dolinu Podroh. Po necelých 20 minutách strmého sestupu se konečně objevuje rovnější úsek a louky. Po dalších asi 20 minutách narazíme na rozcestník Krčahovo (1 055 m), od kterého vede špatně patrná významová odbočka k bývalým partizánským bunkrům, které byly v horách vybudovány po ústupu před náporem německých vojsk na sklonku II. světové války. Do cíle nám zbývá necelá půlhodina, kdy procházíme přes louky, které využívají příznivci paraglidingu jako přistávací plochu. Na autobusovou zastávku Repiská je to již jen kousek.
- Obtížnost: středně těžká túra
- Délka túry: asi 6 až 6 a 1/2 hodiny
- Celkové převýšení: výstup 1 000 m, sestup 900 m
- Základní trasa: Demänovská jaskyňa slobody - Iľanovské sedlo - Krakova hoľa - sedlo Javorie - Repiská
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.