Túra na Den letectví a kosmonautiky v Moravskoslezských Beskydech

Túra z Konečné na Bílý Kříž, Gruň a Černou Ostravici

Na den 12. dubna připadá Den letectví a kosmonautika. Letos tomu bylo právě 57 let od doby, kdy se za hranice zemské atmosféry podíval první člověk - Jurij Alexejevič Gagarin během svého historického letu ve Vostoku 1. Jeho kosmická loď startoval z kosmodromu Bajkonur v Kazašské stepi brzy ráno.

Na 12. dubna, tedy na výročí letu J. A. Gagarina, hlásí meteorologové krásné počasí. To se nakonec potvrdilo, neboť v České republice padaly na řadě stanic teplotní rekordy. Nejtepleji bylo v Doksanech na Litoměřicku, kde naměřili +26,3 °C. Teplo bylo i v Ostravě-Porubě a v Bohumíně, kde meteorologové naměřili +26,2 °C. A teplo bylo i v Beskydech, kde byla rovněž "tričková" teplota. Bylo by škoda takového počasí nevyužít alespoň ke krátké procházce…

Balím do kapsy svačinu, popadnu foťák, PC hodím do úsporného režimu a mažu do Beskyd. Na Konečnou. Redakčním plechovým ořem, neboť veřejnou dopravou by to byla hóóódně dlouhá cesta. Za necelou hoďku po 58 kilometrech parkuji na Konečné (711 m). V osadě, která leží na česko-slovenských hranicích a kde bývala celnice již za dob Rakousko-Uherska.

Čtěte také: Z Bílé kolem Smradlavy a Čurabky na Bobek, pohodová horská túra s…

Po červené turistické značce mířím za prvními výhledy. Na první vyhlídce plánuji snídani. Hezky v klidu a pod modrou oblohou. Ráno jsem ji v práci nestihl. Jenže do přírody, respektive na chaty, vyrazili i kraválisti. Snídaně za doprovodu přespříliš hlasitého tuc, tuc by mi nechutnala.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přecházím proto první vršek, prosmýknu se za výhledů na Malý Rozsutec, Velký Rozsutec a Stoh i Lysou horu kolem osad Baraní a Za Vrškom k osadě Beskyd, kde mě vítají Eva s Vaškem. Přesněji rádio dalšího kraválisty. Ptáci hezky zpívají a ač se skutečně snaží, Evu s Vaškem nepřezpívají. Ach jo. Po levici se otevírají hezké a daleké výhledy k Lysé hoře a ke Gruni s řadou chat. Snad rozeznávám i střechu Švarné Hanky.

V žaludku kručí, ale nedá se nic dělat, nabírám další výškové metry k vršku Čudácka (827 m). Až hluboko v lese se na jedné z pasek usazuji a pouštím se do snídaně. Či skoro oběda… Výhled je sice omezen, merčím jen přes Vrchpredmier na protější hřeben Malého Polomu (1 061 m) a Uhorské (1 028 m), ale je zde božský klid. Nad hlavou mi cvrlikají sýkorky a opodál se strakapoud svým silným zobákem snaží prodolovat k nějaké chutné larvě skryté v mohutném kmeni smrku. Přesně takto jsem si tu pauzu představoval…

Teplota stoupá, na sluníčku bude snad ke třiceti stupňům. Osvěžení nepřináší ani profukující chladný jarní větřík. Míjím krásnou lesní chatu, zdravím se s čížkem lesním, který hledá něco na zub na kvetoucích devětsilech a v okolních travinách a scházím k turistické chatě Doroťanka (700 m). Hle, je otevřeno!

Osvěžuji se jednou točenou desítkou (voda se mně ke svačině do kapsy již nevešla) a po zpevněné cestě sestupuji do osady Doroťanka, která rovněž leží přímo na hranici. Tato osada patří do katastru obce Bílá a nachází se na místě původních objektů dávných strážců historické moravsko-uherské hranice.

Postupně míjím další osady - Vjadačka, Zadky, Řepové a pohodlnou lesní cestou mířím k dalšími cíli - skalám v hřebeni vrchu Súľov (903 m). Pod nohama mi pobíhá neuvěřitelné množství brouků - svižníků polních (Cicindela campestris). Tito 12 až 14 mm velcí, zeleně zbarvení brouci jsou opravdu nápadní a těžko přehlédnutelní. Kolem poletují babočky - babočka paví oko, babočka osiková lidově zvaná černopláštník, babočka kopřivová. A pochopitelně nemůže chybět ani žluťásek řešetlákový.

Konečně jsem na krásné skalní vyhlídce Vlčia skala, ze které se nad zeleným mořem lesa zvedá Lysá hora (1 323 m). Pás skal dosahuje délky přes 300 metrů a výšky až 20 metrů. Nejvíce mě překvapuje zacementovaný kruh a na stěnách nýty. Nenapadlo by mě, že i v této části Moravskoslezských Beskyd jsou vyhledávané lezecké terény…

Na Bílý Kříž, jedné z 55 osad obce Staré Hamry, je to již jen kousek. Přes rozcestí Súľov (870 m), kde se nacházel trojmezný kámen, jenž po staletí odděloval tři země - Moravu, Slezsko a Uhersko (Slovensko), a která byla definitivně vytýčena až v roce 1668.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Zastavuji se v bufetu u chaty Súľov. Opět na orosenou desítku. Jasně, jsem tady autem, ale než dorazím na Konečnou, tak to spolehlivě vyprchá. Zatím jsem se cestou pokámošil s jedním jezevčíkem, dvěma voříšky a nyní jsem si "potykal" i s boxerem. Tolik nových kámošů jsem opravdu nečekal.

Přes rozcestí Bílý Kříž (905 m) a po úbočí vrchu Sulov (943 m) na rozvodí řek Morava a Odra cesta pokračuje k nejvýše zajímavému objektu - Experimentálnímu ekologickému pracovišti Bílý Kříž (894 m), kde vědci zkoumají vliv zvýšené koncentrace oxidu uhličitého (o 350 ppm) na růst smrkovo-bukového porostu. Ten byl vysazen v roce 2005 v lamelových kultivačních sférách ("sklenících"). Výzkum probíhá na třech kultivačních plochách - ve sféře s běžnou venkovní koncentrací CO₂, ve sféře se zvýšenou koncentrací CO2 a na kontrolní ploše.

Za zmínku stojí také výzkumný smrkový porost, který byl vysazen v roce 1981 na ploše jednoho hektaru. Na jednom z informačních panelů vyčteme např. to, že výzkumný porost zachytí 90 % dopadajícího slunečního záření, z čehož 2 % zachycené energie uloží ve formě biomasy. Tato energie odpovídá energii vzniklé spálením devíti tun hnědého uhlí. Že tento porost vyprodukuje ročně 15 tun kyslíku, či že tento hektar uloží ročně 20 tun CO₂. A nebo že během jednoho dne přečerpá a odpaří 40 000 litrů vody…

Ale dosti mouder. Přes rozcestí Smrkovina (850 m) je potřeba zamířit na Gruň ke Švarné Hance (870 m). Cestou se po levici otevírají skvělé výhledy na Vsetínské vrchy, Javorníky i na Malou Fatru. Martinské hole i Velký Kriváň a další vrchy jsou stále bílé. V hřebenových partiích a na severních svazích leží pořád velké množství sněhu.

Švarná Hanka má dnes zavřeno. Co naplat. Scházím níže a usedám u pramene na lavičku. Na stůl vybaluji housku, druhý chod. Kochám se parádními výhledy a vyhřívám se na sluníčku. Již má pořádnou sílu. V okolí kvete podběl, který hezky voní. Přemýšlím, jak asi voněla kazašská step v den startu Vostoku 1 před 57 lety…

Konec snění. Je nejvyšší čas k odchodu. Po široké lesní cestě kolem chaty U Buka sestupuji do údolí Medvědího potoka. V kalužích je množství žabích vajíček. V jedné z nich dokonce nacházím čolka horského (Triturus alpestris). Jaro již přebralo vládu nad krajem i ve středních horských polohách.

Lesní cesta kříží úzkou asfaltku, která vede vzhůru na Bílý Kříž a za tokem Černé Ostravice s brodem i úzkou asfaltku do osady Doroťanka a ke stejnojmenné turistické chatě. Přes rozcestí Údolí Černé (550 m) vede další cesta nazpět na Konečnou. Je to odsud již jen skok. Sice je nutno překonat asi 150 výškových metrů, ale to už po zpevněné cestě vůbec nebolí. Tato nenáročná trasa dlouhá asi 17 km vede méně navštěvovanými končinami Beskyd (vyjma Bílého Kříže a Gruně) a je vhodná na nedělní výlet. Třeba i s dětmi.

• Trasa na turistické mapě