Výstup na Březník (1 006 m), turistika na Šumavě

Z Dobré Vody na Březník, turistika na Šumavě

Dobrá Voda na Šumavě je zajímavé poutní místo a východisko několika turistických cest. Současnost je ale jen odleskem dřívějšího věhlasu a k poznání této oblasti patří i návrat proti toku času alespoň o tisíc let. I když ještě dříve tu žili Keltové, tak pro Čechy významné období se točí kolem roku 1000 n. l. V té době tudy vedla stezka z Bavor do Čech a kníže Břetislav I. zde v 1. polovině 11. století zřídil celnici.

Clo vybírali benediktini z kláštera na Břevnově a to až do 14. století. Kolem roku 1040 si pod vrcholem Březníku vybral místo pro poustevnu sv. Vintíř. Byl to původem duryňský šlechtic a příbuzný německého císaře Jindřicha II. Uvádí se dvě data jeho narození. Rok 955 nebo 985. Byl vychován jako válečník a plně si užíval života. Poznává se s Přemyslovci, Oldřichem a Jaromírem, kteří utekli z Čech do Bavor, a stávají se z nich přátelé.

Čtěte také: Vzhůru na Knížecí stolec

K víře se dostal až kolem roku 1000, kdy se seznamuje s učením benediktinů. V roce 1005 daruje majetek církvi a o rok později vstupuje do kláštera Niederalteichu. Podniká několik misionářských cest především do Uher, aby se nakonec usadil v Čechách. Zajímavý je jeho vztah ke knížeti Břetislavu I. Je pravděpodobné, že sv. Vintíř byl jeho kmotrem, což v tehdejších časech hodně znamenalo.

Významný dilomat

Pro knížete byl významným diplomatem pro jednání s německým císařem. Jistě je chybný pohled Palackého, který sv. Vintíře ve svých dějinách označil za zrádce. Jeho vztah k českému knížeti tuto domněnku zcela vylučuje. Když 9. října 1045 sv. Vintíř v poustevně na Březníku umírá, je na příkaz knížete pochován v břevnovském klášteře.

Čas plynul a dalším oživením se stal pramen železité, slabě radioaktivní vody. Byl považován za zázračný, a tak u něho byla postavena dřevěná kaplička a zasvěcena sv. Vintířovi. Vzniká tu ves se jménem Březnice a stává se centrem rozsáhlého hospodářství.

V roce 1665 se staví první vodoléčebný lázeňský dům. František Karel Villani, který panství vlastní, staví v roce 1706 barokní kostel, v roce 1754 přibývá fara, škola a kostel se rozšiřuje o loď. Věž je přistavena v roce 1777 a v této podobě kostel vidíme i dnes. Popularita místa je větší a ves se začíná jmenovat Dobrá Voda.

Mění se i majitelé, po Filipu Kinském se vlastníky stávají Schwarzenberkové. V roce 1820 je nad pramenem postavena osmiboká kaple a příliv poutníků z obou stran hranice nabývá na síle. Ves je na vrcholu v 19. století, kdy zde žije 130 obyvatel a stojí tu 25 stavení. Je tady kostel, fara, škola, kam chodí přes 50 dětí, pekárna, řeznictví, hotel a hospoda. Generace se střídají a nikdo netuší, jak blízko je konec.

Období po II. světové válce a drancování po sametové revoluci

Po II. světové válce se kraj odsunem německých obyvatel vylidňuje a v roce 1952 zabírají celou oblast vojáci. Začíná období zmaru, které trvá skoro čtyřicet let. Z kostela je skladiště terčů, z budov pro potřeby armády zůstává pouze fara, škola a 3 domy. Po sametové revoluci vojáci odcházejí a začíná drancování.

V roce 1991 zkáza dosáhla vrcholu. Domy a kostel jsou vyrabovány, není zde jediné celé okno či dveře. V domech jsou dokonce ze zdí vytrhány elektrické rozvody. Vnitřek kostela je zdevastován, mezi sutí se povalují píšťaly z varhan,schody na kůr jsou strženy. Jen díky důkladnosti staveb zůstala alespoň torza.

Začíná se znovu

Začíná se znovu a lze jen doufat, že naposled. Díky bývalým vysídlencům se na hřbitově obnovují hroby. Kostel je v roce 1995 opraven, znovu vysvěcen a nese opět jméno sv. Vintíře. Muzeum Dr. Šimona Adlera se otevírá o dva roky později. Skleněný oltář je v kostele umístěn v roce 2001.

Toto mimořádné dílo paní Vladimíry Tesařové vzniklo přímo v Dobré Vodě, kde má autorka svoji dílnu. Práce na oltáři trvala 8 měsíců a výsledkem je třídílný oltář z tmavě žlutého až zeleného skla. Jeho rozměry jsou 4,5 m × 3,2 m a váží 5 tun. Představa, že byl do kostela umístěn bez pomocí techniky je skoro neuvěřitelná.

Centrálním motivem je ukřižování Krista. V horní části je latinský nápis. V překladu zní: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život". Po stranách jsou postavy světců se vztahem k sv. Vintířovi a patroni země České. Levá část zobrazuje sv. Štěpána a sv. Giselu což jsou jeho královští příbuzní z Uher, dále sv. Vintíře, opata sv. Gottharda a české světce, sv. Jana Nepomuského a Anežku českou.

V pravém křídle je sv. Jan Křtitel, sv. Václav, patroni Evropy, sv. Cyril a Metoděj, řezenský biskup sv. Wolfgang, císař Jindřich II. svatý a sv. Ludmila. V roce 2005 bylo zhotoveno nové osvětlení, kterým oltář získal na půvabu. Za skla je i socha sv. Vintíře v rohu kostela a obrazy křížové cesty. Zbývá ještě návštěva muzea a poté cesta na vrchol nedalekého Březníku (1 006 m n. m.).

Za krásnými výhledy

Obec opouštíme po modré, poměrně ostrým stoupáním, kolem zdi hřbitova. Cesta míří po louce k lesu. Ohlédneme-li se zpět, otevře se před námi mimořádný výhled k severovýchodu, kromě mnoha dalších vrchů vidíme Svatobor (845 m n. m.) a daleko na obzoru i pásmo Brd. Na kraji lesa je malý psí hřbitůvek a pokračuje se po hezké cestě mechovým lesem.

Od rozcestí Pustina jdeme po zelené opět po loukách. Nedaleko byl krásný dům, který je dnes skoro v rozvalinách. Na jih se tyčí Křemelná (1 125 m n. m.) s ještě zachovalými smrkovými lesy. Tady již začíná pozvolné stoupání k vrcholu cílové hory. Vichřice zcela změnila okolí, na jih od vrcholu je veliká paseka, ale les okolo cesty řádění unikl.

Před námi je kaplička, původní byla v padesátých letech zbořená, ta dnešní tu je od roku 1992 a za ní vrcholová skála. Na vrchol vedou vytesané schody opatřené zábradlím. Vrcholek zdobí kříž a červenobílá tyč. Velký rozhled se sice nekoná, ale k západu vidíme Hůrecký vrch (1 099 m n. m.), Polom (1 295 m n. m.) a Sklářský vrch (1 195 m n. m.). K severozápadu masív Vysokého hřbetu (1 078 m n. m.) a k jihu mezi stromy lze zahlédnout rozhlednu na Poledníku (1 315 m n. m).

Pokračujeme po značce k chatě Rovina, odkud po doplnění tekutin, se vracíme po pastvinách zpět. Poněkud z větší výšky se nám otevírá pohled k severovýchodu a odtud i k východu. Kromě hradu Kašperka je vidět Sedlo (902 m n. m.), na kterém se skví rozhledna a vpravo hory Javornické hornatiny.

Sluníčko se pomalu ubírá do peřin, když docházíme do Dobré Vody. Tak ještě nabrat léčivou vodu, mimochodem její kvalita se průběžně kontroluje, je pitná a velmi studená. Zbývá dodat, že vše kolem této cesty je na mapě z edice KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko a přidat pozvání k návštěvě tohoto koutku naší krásné Šumavy.

Další související články: