Turistika: Babí hora (1 725 m), nejvyšší na Oravě

Již samotná cesta na Oravu byl svým způsobem zážitek, jelikož nejedeme tradiční cestou z Havířova přes Třinec a Jablunkov do Čadce a odtud dále přes Žilinu anebo případně přes Starou a Novou Bystricu do cíle - vesnice pod Západnými Tatrami - Zuberce. My totiž v Jablunkově odbočujeme do Bukovce, malebnou to vesničku na konci České republiky (na katastru Bukovce se totiž nachází nejvýchodnější bod našeho státu), sevřenou mezi geomorfologické celky Jablunkovské mezihoří a Slezské Beskydy.

Dále, přes bývalou strážnici na hraničním přechodu Bukovec/Jasnowice, přejíždíme do Polska, kde je při neděli třeba dávat pozor na průvody lidí směřujících do místních kostelů. Asfaltka zde vede po jednom z vedlejších hřebínků Jablunkovského mezihoří, okolo se rozprostírají stavení vesnice Koniaków. Z této vesnice klesáme na polskou část dálnice, která na Slovensku tak trochu zhyzdila krajinu v okolí Trojmezí ČR, SR a Polska.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po krátké jízdě po dálnici odbočujeme směrem do vesnice Rajcza. Tímto se dostáváme do geomorfologického celku Beskid Żywiecki, malebným romantickým údolím říčky Czerna a následně se měnící na Sołu, přijíždíme do Rajczy, kde nám to prostě nedá, a zastavujeme se na oběd. Místní restaurace působí gorolským stylem a ceny jsou zde velmi příznivé. K tomu pěkná beskydská krajina kolem… o tomto místě přemýšlím, že by bylo vhodné pro nějakou mou dovolenou, někdy v budoucnu.

Následně pokračujeme do vesnice Ujsoły a Glinka na hraniční přechod Ujsoły/Novoť. Takto se dostáváme do CHKO Horná Orava, následně kolem Oravské Magury a Oravské přehrady přijíždíme až do cíle pod Tatrami. Ještě musím podotknout, že popsaná zapomenutá jižní část Polska mě opravdu nadchla a myslím, že stojí za větší prozkoumání.

Výlet na Babí horu

Následnou dovolenou na Orave trávíme nenáročnou horskou turistikou - výlet na Roháčské plesá a Roháčsky vodopád, či do Juráňovej tisňavy, anebo návštěvou kulturních památek a atrakcí - Oravský hrad, Múzeum Oravskej dediny, pltě na řece Orave. Každopádně na jeden den jsem si naplánoval sólovýstup na Babí horu.

Doprava do Oravské Polhory

Doprava na samotné místo je trochu komplikovaná. Jelikož jsem neřidič, tak musím spoléhat na prostředky hromadné dopravy. S přestupem v Tvrdošíne a Námestovu jsem cca za dvě hodiny na místě startu v obci Oravská Polhore před hostincem s příznačným názvem Babia hora.

Výstup na Babí horu

Startovní pivo zde nedávám. Za prvé, mají ještě zavřeno a za druhé, startovní pivo jsem si dopřál už v Námestovu. Takže se vydávám po červené značce po asfaltce pěkně do kopečka.

Cesta vede kousek přes vesnici, následně mezi poli. V místě, kde cca o 45 stupňů zatáčí se nachází rozhledna (poznámka autora - když jsem zde v srpnu 2018 šel, nebyla tam). Zároveň se otevírají první pohledy na masiv Babí hory. Ta je lehce v oparu, ale působí hodně daleko a hodně mohutně.

Po asfaltu přicházím až k chatě Slaná voda, nabízející ubytování a občerstvení. Za touto chatou se vydávám po žluté značce, nyní již širokou lesní cestou. Jdu lesem přes tzv. Hviezdoslavovu alej. Cestou prakticky nikoho nepotkávám, až na jednu starší paní, která jde na hřiby do lesa. Chvilku jdeme spolu a povídáme si, než mizí v lese. Volným stoupáním přicházím na rozcestí Paseky, kde se nachází i turistický přístřešek.

Pokračuji dále po žluté značce a zleva se k nám připojuje naučný chodník Slaná voda - Babia hora. Ten mě bude provázet až na vrchol, takže díky jeho informačním tabulím mám možnost dozvědět se více o regionu Horní Oravy.

Po chvíli přicházím k Hviezdoslavově hájovně. V té se nachází muzeum. A z inf. tabule se dozvídám, že zde vzniklo dílo P. O. Hviezdoslava Hájnikova žena. Expozice tohoto díla je v muzeu. Kousek nad hájenkou se nachází drobná rozhledna, působící spíše jako posed pro myslivce. Je zde umístěn i dalekohled k lepšímu výhledu na vrcholy. Každopádně přes silný opar téměř nic nevidím. Za normální viditelnosti by měly být viditelné - blízký nepřehlédnutelný vrchol Bandíkovka (906 m) a za ním Vysoké, Západní i Nízké Tatry.

Pokračuji dále, cesta je nyní rozježděna od lesní techniky (taky jde z okolních lesů slyšet, že vesele probíhá těžba) a významněji stoupá. Ale jen na chvíli, protože po cca 800 metrech přechází do roviny a vede po vrstevnici. Ale ne na dlouho!!!

Jakmile přecházím po dřevěném mostku přes říčku Bystrá, začíná 3,7 km nonstop prudké stoupání (cca 750 výškových metrů), prakticky až na vrchol Babí hory. Než se do něj pustím, ještě vydechuji u inf. tabule, ze které se dozvídám, že těžba zde probíhá hlavně proto, aby byly chráněny vrcholové partie, které jsou v tzv. A zóně (bývalá NPR Babia hora), před kůrovcem.

Relativně svižným tempem stoupám nahoru, protože za čtvrt hodiny již stojím u turistického přístřešku a zároveň i rozhledny Šťaviny (rozhledna svým vzezřením vypadá stejně jako ta předchozí u hájenky). Opět se zde nachází inf. tabule, ze které se dozvídám informace o beskydském pralese v okolí vrcholu Babí hory. Rozhledna mi nabízí opět jen omezené výhledy z důvodu oparu. S jistotou rozeznatelné je Pilsko (1 557 m) a pár nejbližších kopců Horní Oravy. Za normálních okolností by měly být viditelné Západní Tatry, Nízké Tatry, Chočské vrchy, Velká Fatra, Oravská Magura, Malá Fatra a Kysucké Beskydy.

Následuje další prudké stoupání lesem, cestou míjím parádní turistický přístřešek vhodný k bivaku, opět pojmenován Šťaviny a dobírám zde vodu z pramene. Pokračuji dále, až ke skalnímu útvaru Diabli Stół. U něj se opět nachází inf. tabule informující o zdejší fauně a flóře a také druhá tabule, která informuje o historii Babí hory. Z ní se například dozvídám, že kdysi byla pod vrcholem turistická útulna ve výšce 1 616 m. Nechal ji zde vybudovat německý Beskiden-werein.

Následné stoupání o poznání polevuje. Postupně se dostávám nad hranici lesa. Cestou míjím další přístřešek vhodný k bivaku i se studánkou a v závěrečné části ještě jeden přístřešek. Jakmile jej minu, čekají mě poslední výškové metry a po cca 7 minutách stojím na vrcholu.

Vrchol Babia hora

Babia hora, polsky Babia Góra (anebo Diablak) (1 725 m) leží na hranici Polska a Slovenska. Na Slovensku je považována za jednu z národních hor (stejně jako Kriváň ve Vysokých Tatrách, či Kráľova hoľa v Tatrách Nízkých). Hrdě se k ní hlasí i Poláci.

Těch je tu taky, momentálně, ze všech turistů nejvíce (a to je na vrcholu asi 50 lidí). Nachází se zde také vrcholový betonový obelisk, vrcholový dřevený sloup s rozcestníkem, dále také pomník papeže Jana Pavla II. (který zde v mládí několikrát vystoupal) a kamenný val nakupený turisty, který zde tvoří závětří.

A že na vrcholu momentálně fouká!!! Ihned za val zalézám a vychutnávám si svačinu a vrcholové pivo. Následně se kochám výhledy, které se odtud otevírají v okruhu 360 stupňů. Výhledy jsou stále omezené kvůli oparu, i přesto jsou rozeznatelné, mimo blízkých beskydských vrcholů, Belianské, Vysoké a Západní Tatry a Chočské vrchy s tolik charakteristickým Veľkým Chočem (1 608 m). Dále by bylo možno vidět (pravděpodobně nejlépe v zimě, když je inverze): Wyżyna Częstochowska, Beskid Żywiecki, Beskid Wyspowy s nejvyšším vrcholem Mogielica (1 171 m), Gorce s nejvyšším vrcholem Turbacz (1 310 m), Beskid Sądecki s nejvyšším vrcholem Radziejowa (1 266 m), Pieniny s nejvyšším vrcholem Vysoké Skalky (1 049 m), Čergov s nejvyšším vrcholem Minčol (1 157 m), Spišská Magura, Levočské vrchy s nejvyšší Čiernou horou (1 289 m), Ďumbierská část Nízkých Tater s nejvyšším vrcholem Ďumbier (2 046 m), Velká Fatra s nejvyšším vrcholem Ostredok (1 595 m), Oravská Magura s nejvyšším Minčolem (1 396 m), Malá Fatra s nejvyšším vrcholem Veľký Kriváň (1 709 m), Kysucké Beskydy s nejvyšší Velkou Račou (1 236 m), Slezské Beskydy s nejvyšší horou Skrzyczne (1 257 m) a Beskid Mały s nejvyšším vrcholem Czupel (930 m). S dalekohledem může být dobře rozeznatelný i Strážov (1 213 m) ve Strážovských vrších, Inovec (1 042 m) v Považském Inovci, Ľadonhora (999 m) v Kysucké vrchovině, Velký Lopeník (911 m) v Bílých Karpatech, Moravskoslezské Beskydy s nezaměnitelnou Lysou horou (1 323 m) a při extrémně dobré viditelnosti i Praděd (1 492 m) v Hrubém Jeseníku.

Svahy Babí hory, které se nachází již na území Polska chrání Babiogórski park narodowy o rozloze necelých 17 km². Na jediném místě v Polsku se zde vyskytují rostliny hladýš andělikový (ten je i symbolem tohoto NP) a rožec alpský. Jakmile jsem dostatečně nasycen a napojen a zaroveň pokochán, mohu vyrazit dále.

Přechod na Malou Babí horu a zpět do Oravské Polhory

Dalším cílem mé trasy je Malá Babia hora (1 515 m). Ta je od vrcholu Babí hory vzdálena cca 3 km chůze po hřebeni po modré značce. Cesta volně klesá vrcholovou horskou loukou a postupně se noří do kleče. Nutno podotknout, že cesta je dlážděná balvany (což byla i velkou část výstupu). Otevírají se z ní zajímavé pohledy směrem zpět. Žlutá značka vedoucí z polské strany přímo na vrchol odtud vypadá hodně neschůdně.

Jakmile přicházím do sedla Brána (polsky Przełęcz Brona) (1 408 m), cesta opět začíná stoupat. Po chvíli stojím na vrcholu Malej Babiej hory. Z vrcholu Babí hory jsem šel asi hodinu, ale je pravda, že jsem cestou hledal kešky.

Nyní mě čeká již jen prudké klesání po červené značce až do údolí potoka Vonžovec, kde se zmírní. Cesta zde již dlážděna není, přešla v klasickou horskou pěšinu. Jakmile se dostávám ven z ochranné A zóny, jde vidět, že zde opět vesele probíhá těžba dřeva, a chodník se zde brzy rozšiřuje do širší cesty vyjeté těžkou lesní technikou. Po trase míjím jednu volně otevřenou dřevěnou chatu, která pravděpodobně sloužila lesním dělníkům. Její půda by se dala v případě nouze využít k bivaku.

V údolí potoka Vonžovec se bahnitá lesní cesta mění na štěrkovku a po cca 1,6 km přicházím na rozcestí Pod Borkom, kde se mění na asfaltku. Následuje relativně nudná část lesem, která mírně klesá. Míjím rozcestí Vonžovec a po cca 15 minutách přicházím k prvním stavením osady Slaná voda, vedle nichž se nachází obora s divokými prasaty.

Kráčím dál a po chvíli si po své levé ruce všímám asi 10 křemenáčů. Škoda, že je nemám jak využít, jinak bych je bral. To už jsem na okraji tzv. rašeliniště Slaná voda, které patří do soustavy chráněných území Natura 2000. Procházím si naučnou stezku rašeliništěm a poté pokračuji dále po asfaltce, až přicházím k chatě Slaná voda.

Na pivo se nezastavuji, protože potřebuji chytit autobus v obci Oravská Polhora. Za to se zastavuji o pár set metrů dále u naučné tabule, ze které se dočítám, že Slaná voda je název zdejšího minerálního pramene, který byl místním obyvatelům dobře známý, a využívali jej místo soli a na léčebné účely. Z pramene vyvěrá alkalická slaná jódo-bromová minerální voda s obsahem soli 50 g/1 litr. Patří k nejhodnotnějším jódovým vodám na území Slovenska i celé Evropy.