A aby toho nebylo málo, polská kartografie a slovenská (československá) kartografie chápou geomorfologické členění naprosto jinak, takže Beskid Źywiecki není totéž co Oravské Beskydy. Zahrnuje totiž i Beskydy Kysucké…
Ale nechť. Nechejme proto tuto geomorfologickou přeshraniční šmodrchanici geografům či geologům a podívejme se na samotný nejvyšší vrchol druhého nejvyššího pohoří Polska či třetího nejvyššího pohoří Slovenska. A protože popis trasy ze Slané vody již tady na Trekingu máme, vydejme se na vrchol pro změnu z polské strany - ze sedla Krowiarki (1 012 m) zvané také Przelecz Lipnicka.
Čtěte také: Babia hora v babím létě, výstup na vrchol - Oravské Beskydy
Sedlem Krowiarki (Przelecz Lipnicka) prochází silnice č. 957 spojující obce Zubrzyca Górna a Wilczna, takže přístupnost vlastním přibližovadlem je dobrá. V sedle jsou dvě parkoviště, kiosek se základním občerstvením a informační centrum s kasou, ve které je nutné zakoupit vstup do národního parku (Babiogorski park narodowy, v r. 2015 to bylo 5 zlotých). Nakonec v Polsku se platí za vstup do všech národních parků.
Směr Sokolica
Hned úvodní stoupání je docela svižné. Po upravené pěšině se stoupá po červené turistické značce nejprve západním a pak jihozápadním směrem. Výstup na Babí horu (Diablak) od severu je českým turistům znám poměrně málo.
Fotogalerie
Chodník je dlážděn kameny. Přesně tak jak to znáte z polských Krkonoš či Vysokých a Západních Tater. Proto mohu vřele doporučit, pokud nechcete mít brzy okopané palce, pevné a vysoké pohorky. Ty "kachlíčkované" chodníky jsou opravdu neštěstí.
Pozorného návštěvníka jistě zaujmou staré hraniční kameny, kterými jsou spárovaná jednotlivé kamenná pole turistického chodníku. A ještě více zaujme písmenko D na prvním z nich. Na některých hraničních kamenech kousek výše je zase písmenko S. Že by D jako Deutschland? Co by tady dělalo Německo?
No - vzpomeňte na rok 1939. Nejprve vznik klerofašistického Slovenského štátu (15. březen) a o půl roku později (1. září) napadení a následná likvidace Polska a začátek II. světové války. No a noví páni v této oblasti, kteří počítali že nový stav zůstane navěky a nebo alespoň tisíc let si pěkně vyznačili hranici - slovensko-německou a posunuli ji o kus dále ve prospěch Slovenska. Po šesti letech pak asi Poláci s velkým gustem nové hraniční kameny vyvrátili a později využili k úpravě turistického chodníku. Toť celá záhada…
V zápalu přemítání a krvavé historii 20. století jsme se dostali až na vrchol Sokolica (1 367 m). Ono je to spíše taková kóta v hřebeni Babí hory (Diablaku). Ovšem kóta, ze které se otevírají fantastické výhledy směrem k Babí hoře i Malé Babí hoře přes ve větru se vlnící husté smrkové lesy. Nádherné výhledy umožňuje skalní plošina na skaliscích Sokolice. Připojuje se tady zeleně značená spojka od severozápadu.
Les pomalu ustupuje a objevují se nekonečné porosty kosodřeviny. Přes kótu Kepa (1 521 m) se probojováváme konečně i k výhledům na slovenskou stranu. Z mlžného oparu se jako přízraky vynořují rozeklané tatranské štíty. Úchvatné a nezvyklé pohledy zároveň. Jasně vidím Kriváň (2 494 m), Rysy (2 499 m) co by nejvyšší horu Polska a řadu dalších tatranských štítů.
Diablak neboli Babia hora
Za další terénní vlnou se vynořuje konečně Diablak neboli Babi hora. Vrchol je ojíněný a asi tam bude pěkná kosa. Již tady o necelých 200 metrů níže fouká strašně ledový vichr. Na začátek října nečekaně ledový. Defilé Tater se otevírá ještě více a objevují se dlouhé hřebeny Západních Tater. Jasně poznávám nejvyšší Bystrou (2 248 m) i Jakubinou (2 194 m), dva nejvyšší vrcholy Západních Tater. Fakt nádhera. A k tomu lesknoucí se oko Oravské přehrady.
Následuje kóta nezvyklého jména - Gówniak (1 617 m). Na vrchol Diablaku je to již jen kousek. Ledový severák fičí ještě o poznání intenzivněji, kosodřevina i tyče turistického značení jsou pokryty námrazou. Sluníčko se sice činí, ale severák je zatím silnější.
Stoupání se zmírňuje, chodník napřimuje a na vrcholku Babí hory se objevují důvěrně známé kamenné zídky a rozcestníky. A také kopa lidí, kteří dnes měli stejný nápad a zatoužili se rozhlédnout z nejvyššího vrcholu druhého nejvyššího pohoří Polska či chcete-li - z třetího nejvyššího pohoří Slovenska. K výhledům se přidávají Chočské vrchy, Oravská Magura, Malá Fatra.
Markowe Szczawiny a sedlo Krowiarki
Výhledy jsou sice ohromující, ledový vichr je však paralyzující. Po půlhodině zmrzlý jako rampouch (no dobrá - jako cencúľ či chcete-li sopelek…) ale zvedám kotvy a mířím za naší skupinou, která si to již namířila do sedla Brána (Przelecz Bróna).
Za neustálých výhledů na (do podzimních barev oděnou) Malou Babí horu (1 517 m) a do severních srázů Babí hory, které v poslední době ledové modeloval ledovec pokračuji do výše zmíněného sedla. Krajinově se jedna o opravdu neobyčejně malebný úsek hřebene Babí hory a celých Oravských Beskyd. Navíc ty barvy!
V sedle Bróna konečně nefouká a sluníčko hřeje. Je možné shodit bundu. Po krátké kochačce následuje strmý sestup po červené značce k turistické chatě Markowe Szczawiny. Téměř po spádnici. Za asi 20 minut se ale objevuje chata a naše grupa degustující místní pivo.
Od chaty na Markowych Szczawinach je to nazpět do sedla Krowiarki tak hodina a půl svižné chůze. Po vrstevnici po širokém a nově upraveném šotolinovém turistickém chodníku, který se tady vlní jako vyplašený had. Míjíme Mokry Stawek, jedno z malých jezírek ledovcového původu, kterých bychom v této oblasti nalezli ještě několik.
Túru na Babí horu, nejvyšší horu všech Beskyd lze tak ze sedla Krowiarki pěkně zokruhovat. Středně náročnou túru v této části Západních Karpat zvládne každý, kdo je uvyklý pravidelnému pohybu. Vždyť celá trasa měří jen něco přes 13 kilometrů a převýšení činí asi 890 metrů.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.