Diablak - Babia hora (1 725 m), túra na horu Oravě v Oravských Beskydech

Túra na mrazivý vrchol druhého nejvyššího pohoří Polska ze sedla Krowiarki

Diablak neboli Babia hora (1 725 m) je nejvyšší horou druhého nejvyššího pohoří Polska zvaného Beskid Źywiecki. Jelikož ale hory neznají hranic tak Diablak (Babia hora) je také nejvyšší horou třetího nejvyššího pohoří Slovenska zvaného Oravské Beskydy.

A aby toho nebylo málo, polská kartografie a slovenská (československá) kartografie chápou geomorfologické členění naprosto jinak, takže Beskid Źywiecki není totéž co Oravské Beskydy. Zahrnuje totiž i Beskydy Kysucké…

Ale nechť. Nechejme proto tuto geomorfologickou přeshraniční šmodrchanici geografům či geologům a podívejme se na samotný nejvyšší vrchol druhého nejvyššího pohoří Polska či třetího nejvyššího pohoří Slovenska. A protože popis trasy ze Slané vody již tady na Trekingu máme, vydejme se na vrchol pro změnu z polské strany - ze sedla Krowiarki (1 012 m) zvané také Przelecz Lipnicka.

Čtěte také: Babia hora v babím létě, výstup na vrchol - Oravské Beskydy

Sedlem Krowiarki (Przelecz Lipnicka) prochází silnice č. 957 spojující obce Zubrzyca Górna a Wilczna, takže přístupnost vlastním přibližovadlem je dobrá. V sedle jsou dvě parkoviště, kiosek se základním občerstvením a informační centrum s kasou, ve které je nutné zakoupit vstup do národního parku (Babiogorski park narodowy, v r. 2015 to bylo 5 zlotých). Nakonec v Polsku se platí za vstup do všech národních parků.

Směr Sokolica

Hned úvodní stoupání je docela svižné. Po upravené pěšině se stoupá po červené turistické značce nejprve západním a pak jihozápadním směrem. Výstup na Babí horu (Diablak) od severu je českým turistům znám poměrně málo.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Chodník je dlážděn kameny. Přesně tak jak to znáte z polských Krkonoš či Vysokých a Západních Tater. Proto mohu vřele doporučit, pokud nechcete mít brzy okopané palce, pevné a vysoké pohorky. Ty "kachlíčkované" chodníky jsou opravdu neštěstí.

Pozorného návštěvníka jistě zaujmou staré hraniční kameny, kterými jsou spárovaná jednotlivé kamenná pole turistického chodníku. A ještě více zaujme písmenko D na prvním z nich. Na některých hraničních kamenech kousek výše je zase písmenko S. Že by D jako Deutschland? Co by tady dělalo Německo?

No - vzpomeňte na rok 1939. Nejprve vznik klerofašistického Slovenského štátu (15. březen) a o půl roku později (1. září) napadení a následná likvidace Polska a začátek II. světové války. No a noví páni v této oblasti, kteří počítali že nový stav zůstane navěky a nebo alespoň tisíc let si pěkně vyznačili hranici - slovensko-německou a posunuli ji o kus dále ve prospěch Slovenska. Po šesti letech pak asi Poláci s velkým gustem nové hraniční kameny vyvrátili a později využili k úpravě turistického chodníku. Toť celá záhada…

V zápalu přemítání a krvavé historii 20. století jsme se dostali až na vrchol Sokolica (1 367 m). Ono je to spíše taková kóta v hřebeni Babí hory (Diablaku). Ovšem kóta, ze které se otevírají fantastické výhledy směrem k Babí hoře i Malé Babí hoře přes ve větru se vlnící husté smrkové lesy. Nádherné výhledy umožňuje skalní plošina na skaliscích Sokolice. Připojuje se tady zeleně značená spojka od severozápadu.

Les pomalu ustupuje a objevují se nekonečné porosty kosodřeviny. Přes kótu Kepa (1 521 m) se probojováváme konečně i k výhledům na slovenskou stranu. Z mlžného oparu se jako přízraky vynořují rozeklané tatranské štíty. Úchvatné a nezvyklé pohledy zároveň. Jasně vidím Kriváň (2 494 m), Rysy (2 499 m) co by nejvyšší horu Polska a řadu dalších tatranských štítů.

Diablak neboli Babia hora

Za další terénní vlnou se vynořuje konečně Diablak neboli Babi hora. Vrchol je ojíněný a asi tam bude pěkná kosa. Již tady o necelých 200 metrů níže fouká strašně ledový vichr. Na začátek října nečekaně ledový. Defilé Tater se otevírá ještě více a objevují se dlouhé hřebeny Západních Tater. Jasně poznávám nejvyšší Bystrou (2 248 m) i Jakubinou (2 194 m), dva nejvyšší vrcholy Západních Tater. Fakt nádhera. A k tomu lesknoucí se oko Oravské přehrady.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Následuje kóta nezvyklého jména - Gówniak (1 617 m). Na vrchol Diablaku je to již jen kousek. Ledový severák fičí ještě o poznání intenzivněji, kosodřevina i tyče turistického značení jsou pokryty námrazou. Sluníčko se sice činí, ale severák je zatím silnější.

Stoupání se zmírňuje, chodník napřimuje a na vrcholku Babí hory se objevují důvěrně známé kamenné zídky a rozcestníky. A také kopa lidí, kteří dnes měli stejný nápad a zatoužili se rozhlédnout z nejvyššího vrcholu druhého nejvyššího pohoří Polska či chcete-li - z třetího nejvyššího pohoří Slovenska. K výhledům se přidávají Chočské vrchy, Oravská Magura, Malá Fatra.

Markowe Szczawiny a sedlo Krowiarki

Výhledy jsou sice ohromující, ledový vichr je však paralyzující. Po půlhodině zmrzlý jako rampouch (no dobrá - jako cencúľ či chcete-li sopelek…) ale zvedám kotvy a mířím za naší skupinou, která si to již namířila do sedla Brána (Przelecz Bróna).

Za neustálých výhledů na (do podzimních barev oděnou) Malou Babí horu (1 517 m) a do severních srázů Babí hory, které v poslední době ledové modeloval ledovec pokračuji do výše zmíněného sedla. Krajinově se jedna o opravdu neobyčejně malebný úsek hřebene Babí hory a celých Oravských Beskyd. Navíc ty barvy!

V sedle Bróna konečně nefouká a sluníčko hřeje. Je možné shodit bundu. Po krátké kochačce následuje strmý sestup po červené značce k turistické chatě Markowe Szczawiny. Téměř po spádnici. Za asi 20 minut se ale objevuje chata a naše grupa degustující místní pivo.

Od chaty na Markowych Szczawinach je to nazpět do sedla Krowiarki tak hodina a půl svižné chůze. Po vrstevnici po širokém a nově upraveném šotolinovém turistickém chodníku, který se tady vlní jako vyplašený had. Míjíme Mokry Stawek, jedno z malých jezírek ledovcového původu, kterých bychom v této oblasti nalezli ještě několik.

Túru na Babí horu, nejvyšší horu všech Beskyd lze tak ze sedla Krowiarki pěkně zokruhovat. Středně náročnou túru v této části Západních Karpat zvládne každý, kdo je uvyklý pravidelnému pohybu. Vždyť celá trasa měří jen něco přes 13 kilometrů a převýšení činí asi 890 metrů.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.