Tři pomníky v Chřibech a osud jednoho odvážného muže
Události, na které by se nemělo zapomínat
17.4.2019 | Pavel Čupr
Památníky, vzpomínkové desky a křížky v Chřibech,
stejně jako v jiných horách, nám připomínají události minulé. Události, na které by se
nemělo zapomínat. Toto je stručný příběh tří památníků a jednoho studenta, letce RAF,
vězně a partyzána v jedné osobě, Pavla Svobody z Bohuslavic u Kyjova.
Na červené turistické značce z Bohuslavic k Ostré ve Chřibech byl postaven v roce
2015 pomník, který označuje místo shozu zbraní a výstroje pro skupinu Carbon Bohuslavice.
Shoz se odehrál 9. dubna 1945. Skupina Carbon byla navázána na kapitána Bogataje, který
byl rok před tímto výsadkem, vyslán do tehdejšího Protektorátu z Anglie za účelem odboje
proti německé okupační moci.
Z výsadku se sešel jen s četařem Šperlem, jeho druhové rotný Josef Vanc, rotný František
Kobzík se v obklíčení zastřelili. Příjem a ukrytí zásilky zbraní, výbušnin a výstroje
u Bohuslavic, organizovala skupina Carbon Bohuslavice, v čele s Antonínem Máčelem.
Mezi příslušníky této skupiny byl i bohuslavický rodák, letec 311. bombardovací
perutě v Anglii Pavel Svoboda, který byl sestřelen nad Severním mořem ve Wellingtonu
KX-B dne 28.12.1941 při náletu na přístav Wilhelmshaven. Posádka se, až na střelce
Jiřího Skalického, zachránila v záchranném dinghičlunu.
Bez vody zemřeli po několika dnech navigátor Josef Mohr a druhý pilot Josef Tománek.
Po šesti dnech, 3.1.1942, vyplavilo moře přežívajícího Aloise Šišku, Pavla Svobodu
a Josefa Ščerbu na holandské pobřeží. Skončili v různých zajateckých táborech.
Z tábora v Heřmánkách, dnes Jakubčovice nad Odrou, se Pavlu Svobodovi, společně
s kanadským letcem Vernonem Bastablem, podařilo v říjnu 1944, uprchnout. Po počáteční
snaze dostat se na Slovensko, na území ovládané partyzány a vojáky SNP, se otočili
a zamířili do rodiště Pavla Svobody. Do Bohuslavic ve Chřibech, odkud, po zavření
vysokých škol nacisty v r. 1939, odešel do zahraničí.
Tady se ukrývali v bunkru společně s V. Bastablem, por. Z. Skřivánkem a uprchlým
sovětským zajatcem Afanasienkem. Bunkr byl ve starém kamenolomu pod Ostrou, zvaném
Kapucínka. Dnes je na místě bunkru stará deska se jmény těch, kteří se zde ukrývali.
Zapojili se činnosti skupiny Carbon a navazovali spojení s další odbojovou skupinou
VELA, jejíž členové se scházeli v Ištokově chatě Vápenka na Zavadilce u Kameňáku. Tam
měla 14. dubna 1945 proběhnout schůzka odbojářů. Tato schůzka byla ovšem prozrazena
a protipartyzánské komando pod velením por. Wilyho Kunze všechny zajaté muže, mimo
Pavla Svobody, popravili. Na pomníku v místě bývalé chaty jsou jména Ištoka Narcise,
Škopa Františka, Havlíčka Rafaela, Skřivánka Zdeňka, Pirdeka Jiřího a Grufíka Vladimíra.
Pavel Svoboda přežil je díky tomu, že měl na sobě anglickou uniformu a mluvil anglicky.
Zatčené ženy a děti byly odvezeny na brněnské gestapo, kde byly mučeny. Tamtéž byl odvezen
i Pavel Svoboda. V těchto dnech to je 74 let od popravy na Kameňáku.
20. dubna probíhala evakuace vězňů brněnského gestapa před přibližující se Rudou armádou.
Pavlovi Svobodovi se v nastalém zmatku podařilo uprchnout a dostat se k partyzánům na Vysočinu.
Tam se dožil konce války.
Po válce se setkal se svou rodinou v Anglii, kam byl nucen po únoru 1948 i emigrovat.
Esesák Willi Kunze, který nechal bez soudu popravit muže ze skupiny VELA, byl po válce,
v Kyjově, odsouzen k trestu smrti a popraven. Pavel Svoboda zemřel v Anglii, ve věku
77 let, dne 8.1.1993.
Vlaky jedou na čas, takže po dvou přestupech vystupujeme s úderem
desáté v Hlinsku pod Hostýnem (295 m). Akorát včas, protože právě otevírají příjemnou
restauraci Na Žebračce, kam zamíříme na startovní pivko a polévku
…
Hřeben tady utvořil oblouk a i cesta se na chvíli stočila jakoby
zpátky a vyšla z lesa, takže jsme najednou měli nádherný pohled na celou hřebenovku
Bukovské poloniny. Před nějakou dobou tady asi hořelo, stromy byly ohořelé
…
Jarní období roku začalo, a právě to se nedá zpečetit ničím
jiným než nějakou túrou v přírodě. Vzhledem k velmi příznivým předpovědím na
víkend jsem již v průběhu týdne v hlavě vymýšlel, kudy bych se mohl
…
Považský Inovec nepatří k příliš navštěvovaným pohořím na
Slovensku a to je přesně to, co já osobně na horách vyhledávám. Dnes vám tu
popíšu pěkný dvoudenní výšlap v jižní části tohoto pohoří, který jsme absol
…
Západní okraj Moravskoslezských Beskyd zvaný Veřovické vrchy
je vhodným cílem túr a procházek i v předjaří. Sníh rychle taje a objevují se první
poslové jara - sněženky, petrklíče, babočky či žluťásci. Bylo by škoda
…
Stewart Lee Udall byl mormon. Narodil se v roce 1920 v rodině
významného právníka a předsedy Nejvyššího soudu státu Arizona, studoval krátce
na univerzitě. Po vypuknutí 2. světové války, narukoval k letectvu, i když
…
V Malých Karpatech je mnoho míst, které stojí za návštěvu.
Já bych rád dnes představil hezký a hlavně opět nenáročný výlet, který vás
zavede do okolí obce Dobrá Voda. Trasu, kterou zde popíšu, je možné si
rozdělit do
…
Starohorské vrchy stojí tak trochu bokem turistického zájmu.
Tak trochu ve stínu vyšších Nízkých Tater či atraktivní Velké Fatry, vyplňujíce
zhruba prostor mezi známým lyžařským střediskem a sedlem Donovaly
…
Další cesta vede k městu Seeb a poté směrem přímo k jihu do
města Bidbid a Izki. Už těsně za Seebem začíná dálnice prudce stoupat do Hadžárských
hor, aby v Izki dosáhla rovinatější polopouštní ráz. Kromě toho jde o oblast
…
Pokud máte zájem zajet si některý jarní nebo letní víkend na
pěkný dvoudenní čundr a nemáte právě potřebu zdolávat velká převýšení, nebo se
toulat v nekonečných lesích, můžete se s klidem vydat do turisticky stále
…