Jak zabalit batoh na trek? Na co nezapomenout?

Především pozor na rozložení váhy a netahat zbytečnosti

Z balení batohu na vícedenní trek se na webech zpravidla dělá složitá záležitost a hotová alchymie. Já si ale myslím pravý opak. Je to věc jednoduchá, prostá. Žádnou vědu ani alchymii v tom hledat netřeba. Stačí zdravý selský (turistický) rozum.

Jak si tedy zabalit batoh na vícedenní akci, trek? Za prvé platí - netahat zbytečnosti, "somariny". Za druhé - lehké a méně potřebné věci strkáme do spodní části batohu a těžké naopak do horní třetiny batohu a co nejblíže k lopatkám. Toť vše, to je celá "věda". Na více než dva kratičké odstavce textu to balení batohu opravdu není…

Netahejme zbytečnosti!

…no dobrá, otázce, jak si správně zabalit batoh, věnujme tedy ještě pár řádků navíc. Tak k bodu číslo jedna. Netahejme zbytečnosti. Kulmu, fén, šampón či půllitrovku oleje ani plechovku kaviáru či vývrtku na víno a vařečku s naběračkou potřebovat nebudeme. Když si nepamatujeme, co si s sebou vzít (vybavení na trek jsme věnovali jiný, samostatný článek), napišme si seznam. A pak škrtejme. A škrtejme. Nepotřebujeme čisté ponožky ani spodní prádlo, termotriko apod. na každý den týdenního treku. Stačí troje. Vždyť si ty ponožky a termotiko můžeme během treku přeprat.

Čtěte také: Outdoorové vybavení na vícedenní treky aneb co si s sebou vzít na hory

Opravdu. Škrtejme, škrtejme. Trek bychom si měli především příjemně užít, abychom se do hor rádi vraceli. Není cílem si toho naložit jako mezek a s jazykem až na vestě se pod tíží batohu kácet k zemi. A následně se bát do hor vůbec vyrazit, děsit se příštího treku. Každá zbytečnost se nakonec pěkně pronese… Druhým extrémem je "poučka", že co jsem zapomněl, to nepotřebuji. Nebral bych to tak doslovně, protože když zapomenu spacák, tak se nevyspím a když si nevezmu náhradní ponožky, koleduji si o puchýře. Čelovka mi ušetří bloudění nočním lesem a sirky umožní rozdělat oheň…

Přesto stále platí - škrtat, škrtat, škrtat. Nepotřebuji všechna hitech udělátka, kterými nás bombardují reklamy. Je zbytečné tahat kosmické nádobí s hrnečku vař, když každý den narazím na horskou chatu či budu procházet civilizací a nebo si budu moci uvařit na ohni. Opravdu potřebuji teplé jídlo dvakrát denně? Nestačí jedno denně a nebo dokonce jedno jednou za dva dny? Opravdu o chlebu nepřežijeme ani dva dny? Ušetřím pěkných pár kilo na vařiči, nádobí i jídle (v zimě ale neberme tato má slova doslovně). Chce to jen rozumně vyvážit nezbytný komfort s nadbytečným pohodlím.

Kdysi jsem napsal, že neexistuje tak velký batoh, který by žena nedokázala naplnit. Pak vězme, že není potřeba zaplnit celý objem batohu. Ano, je vhodné vyvarovat se prázdných míst v batohu, aby se nám jeho konstrukce nezhroutila, ale není potřeba jej naplnit až po okraj. Stačí více zatáhnout horní víko a je po zdánlivě "prázdném" prostoru batohu. Věci nepresujme do báglu násilím a zejména se vyvarujme "boulí". Především v oblasti zad batohu.

Pozor na správné rozložení váhy batohu!

Důležitý je nejen obsah batohu (a jeho hmotnost), ale i rozložení věcí a váhy v batohu. Obecně platí, že lehké a méně potřebné věci nacpeme do spodní části batohu, naopak těžší věci naskládáme do horní třetiny batohu. To umožní co nejlepší využití konstrukce zádového systému (a bederního pásu) k co nejlepšímu rozložení zátěže. Potřeby častého použití nastrkáme do horního víka či bočních kapes. Tak aby byly po ruce. Např. čelovku, toaleťák, mapu, GPS a nebo nezbytné "pišingry".

Těžké věci se snažím naskládat nejen do horní části batohu, ale také co nejblíže lopatkám. Nikoliv na vnější (přední) stranu batohu. Ano, vysoko položené těžiště může trochu snížit rovnováhu. Zejména nejsme-li na chůzi s takovýmto batohem zvyklí. Ale všimněte si, jak to dělají vysokohorští nosiči v Tatrách. Náklad podkládají polystyrénovými kostkami, aby těžiště posunuli co nejvýše.

Na vlastní kůži jsem si před léty vyzkoušel, že to tak opravdu funguje. Nechal jsem se překecat na vynášku na Chatu pod Rysy. Neuvážená to mladická nerozvážnost. Naskládáno po vzoru nosičů, jsem s krosnou málem nevybalancoval. Odstraníme tedy polystyrénové podložky a ouha - krosna mě táhne vzad a nejsem s ní schopen vůbec jít. Kostky nazpět a naučit se s takovouto zátěží pohybovat. Kousek od Chaty pod Rysy jsem již s takto naloženou krosnou kráčel vysloveně bravurně. Tedy pokud odmyslím to, že jsem byl na pokraji sil a s jazykem až na vestě…

Takže ještě jednou - těžké věci skládáme do horní části batohu! Do spodní části batohu, kde má většina i vnější zipy pro dolní plnění a snadný přístup zepředu, dáváme spacák. A nebo oblečení. Do střední části pak oblečení a další lehčí části výstroje. Vejde-li se, tak třeba i karimatku. Do horní části batohu pak jídlo, vaření apod. Zároveň dbáme na to, aby hmotnost byla rovnoměrně rozložená i po příčné ose - tedy vpravo a vlevo, aby nás batoh nepřeklápěl do stran!

Když již máme batoh naplněn vším potřebným, utáhneme (všechny) kompresní popruhy. A zbytečně dlouhé "camfoury" kompresních popruhů provlékneme přezkou ještě nazpět nebo případně zauzlujeme. Není nic příjemného, když vás dlouhé volné konce kompresních popruhů ve vichru každou chvíli "profackují". Pak utáhneme nosné popruhy, aby se batoh nekýval ze strany na stranu a pevně, a především pokud možno pohodlně, seděl na zádech. A můžeme vyrazit na hory…