Turistika: Myjavská pahorkatina a kopanice

Turistika v málo známých končinách Slovenska - víkend na kopanicích

Pokud máte zájem zajet si některý jarní nebo letní víkend na pěkný dvoudenní čundr a nemáte právě potřebu zdolávat velká převýšení, nebo se toulat v nekonečných lesích, můžete se s klidem vydat do turisticky stále ještě opuštěného kraje Myjavské pahorkatiny na hranicích České a Slovenské republiky. Velmi příjemným výletem je cesta po zdejších kopanicích s možností přespat na zřícenině hradu Branč.

Ideálním výchozím bodem pro dvoudenní výlet je železniční stanice Vrbovce, kam můžeme buď dojet vlakem, nebo se tu dá zaparkovat auto. Po modré turistické značce se kolem potoka, který mají plně ve své moci bobři, dostaneme až do samotné obce Vrbovce. Zde je možné posedět na náměstí v místní hospodě vedle kostela, než se vydáme na výstup pod Ostrý vrch.

Na náměstí opustíme modrou turistickou značku a přecházíme na zelenou. Kolem vodní nádrže Vrbovce stoupáme loukami nahoru na Ostrý vrch. Turistická trasa vrchol obchází, ale pokud si chcete užít výhledy, tak malá zacházka není určitě k zahození. Zelenou značku opouštíme v místě, kde se napojí na červenou.

Pastvinami a poli scházíme na silnici, která spojuje Vrbovce a Turú Lúku, kde cestu přejdeme. U starého hnojiště si musíme dávat pozor na sledování značení. Červená trasa vede v mapě přímo skrz pole, ale cesta, která tu kdysi dávno možná byla, je už zaorána. Možností je tak projít osadou Števkovci a na trasu se opět napojit až na louce za osadou. Nebo je možné pokračovat dál po cestě do osady Kožíkovci a dále do osady Kršlica a nakonec jen tak na divoko zdolat Lipový vrch odkud je krásný výhled na zříceninu Branč a okolní kopce. Pak už po polní cestě sejdeme zpět na červenou do osady Lipová.

Všechny osady, kterými budete procházet, mají své kouzlo a v některých to ještě dnes vypadá, jakoby se tu zastavil čas. Staré kopaničářské stavení občas kontrastují s novou výstavbou, ale čím dál jste od silnice, tím víc se propadáte do minulosti.

Po červené jdeme stále až do osady Polákovci, kde v případě, že jsme se po cestě moc flákali, můžeme přejít na žlutou a zkrátit si tak cestu k cíli tohoto dne, jímž je právě zmiňovaný Branč. Pokud máte ale stále dostatek času, je vhodné pokračovat dál po červené až do Sobotiště. Tato trasa vede bohužel po asfaltce, ale naštěstí zde skoro vůbec nejezdí auta.

V Sobotišti vás asi nejvíc zaujme místní dětské hřiště, které jakoby splývá se hřbitovem a říčka Teplica, ve které si při slunečném počasí hoví na hladině hejna pstruhů. V centru si můžete ještě na chvilku sednout na nějaké to pivo nebo kofolu. Podniků je zde dost a dál až do Myjavy nenarazíte už vůbec na žádnou hospodu ani obchod.

Z červené značky přejdeme v Sobotišti na modrou (podle rozcestníku je to odsud 1:40 hod na hrad) a kousek za obcí můžeme případně dobrat vodu v pramenu Anička. Dále pokračujeme skrz pole a louky do dědiny Podbranč, lesem vystoupáme do dědiny Podzámok, kde se nachází cíl naší dnešní cesty. Na samotnou zříceninu je dobré přijít až někdy v podvečer. Vyhnete se tak počtu turistů, co jen zaparkují auto dole pod hradem a vyběhnou si tu tříminutovou štreku nahoru.

U brány hradu se vybírá vstupné něco kolem 1 eura, ale byl jsem tu už asi 4× a platil jsem pouze jednou, takže službu zde mají asi jen v sezónu a do určitého času. V podvečer zde už většinou skoro nikdo není a je tak čas si zříceninu projít v klidu a nerušeně si najít místo na spaní. Není tu žádný přístřešek, takže je nutné mít buď vlastní stan, nebo to uděláte jako my a u jednoho z ohnišť, kterých zde je několik, prostě přespíte pod širákem. Dříví tu je poskrovnu, ale na malý ohníček se tu vždycky něco najde.

Z hradu jsou hezké výhledy do okolí na Malé Karpaty, Bílé Karpaty a v noci uvidíte v dálce poblikávat větrné elektrárny až z Rakouska. Na hradě jsem já sám osobně spal už 3× a pokaždé tam slušně fučelo, takže před ulehnutím je dobré si najít závětrné místo.

Druhý den ráno sejdeme zpět na modrou trasu a pěknou lesní pěšinou, která posléze přejde v lesní cestu, dojdeme až do osady Škarítkovci. Zde se rozloučíme s lesem a cesta dál vede po loukách až k polím u Turé Lúky. Tady začíná dlouhá a dost otravná cesta městem až na myjavské vlakové nádraží.

Pokud vám vlak na Vrbovce jede až za delší dobu (o víkendu jezdí každé 2 hodiny), můžete si čas zkrátit přímo v nádražní hospodě, která má svou osobitou atmosféru. A jako třešničku na závěr se vlakem, který vás odveze zpět na Vrbovce, projedete tunelem generála Milana Rastislava Štefánika, který byl ve své době s délkou skoro 2,5 km nejdelší v tehdejším Československu.

Závěrem

Trasa, tak jak jsem ji popsal, má zhruba 38 km, přičemž první den zdoláte 27 km a druhý den zbylých 11 km. Po cestě většinou na žádné další turisty nenarazíte, alespoň mě se to teda ještě nepovedlo.

Trasa na turistické mapě.