Tři pomníky v Chřibech a osud jednoho odvážného muže

Události, na které by se nemělo zapomínat

Památníky, vzpomínkové desky a křížky v Chřibech, stejně jako v jiných horách, nám připomínají události minulé. Události, na které by se nemělo zapomínat. Toto je stručný příběh tří památníků a jednoho studenta, letce RAF, vězně a partyzána v jedné osobě, Pavla Svobody z Bohuslavic u Kyjova.

Na červené turistické značce z Bohuslavic k Ostré ve Chřibech byl postaven v roce 2015 pomník, který označuje místo shozu zbraní a výstroje pro skupinu Carbon Bohuslavice. Shoz se odehrál 9. dubna 1945. Skupina Carbon byla navázána na kapitána Bogataje, který byl rok před tímto výsadkem, vyslán do tehdejšího Protektorátu z Anglie za účelem odboje proti německé okupační moci.

Z výsadku se sešel jen s četařem Šperlem, jeho druhové rotný Josef Vanc, rotný František Kobzík se v obklíčení zastřelili. Příjem a ukrytí zásilky zbraní, výbušnin a výstroje u Bohuslavic, organizovala skupina Carbon Bohuslavice, v čele s Antonínem Máčelem.

Mezi příslušníky této skupiny byl i bohuslavický rodák, letec 311. bombardovací perutě v Anglii Pavel Svoboda, který byl sestřelen nad Severním mořem ve Wellingtonu KX-B dne 28.12.1941 při náletu na přístav Wilhelmshaven. Posádka se, až na střelce Jiřího Skalického, zachránila v záchranném dinghičlunu.

Bez vody zemřeli po několika dnech navigátor Josef Mohr a druhý pilot Josef Tománek. Po šesti dnech, 3.1.1942, vyplavilo moře přežívajícího Aloise Šišku, Pavla Svobodu a Josefa Ščerbu na holandské pobřeží. Skončili v různých zajateckých táborech.

Z tábora v Heřmánkách, dnes Jakubčovice nad Odrou, se Pavlu Svobodovi, společně s kanadským letcem Vernonem Bastablem, podařilo v říjnu 1944, uprchnout. Po počáteční snaze dostat se na Slovensko, na území ovládané partyzány a vojáky SNP, se otočili a zamířili do rodiště Pavla Svobody. Do Bohuslavic ve Chřibech, odkud, po zavření vysokých škol nacisty v r. 1939, odešel do zahraničí.

Tady se ukrývali v bunkru společně s V. Bastablem, por. Z. Skřivánkem a uprchlým sovětským zajatcem Afanasienkem. Bunkr byl ve starém kamenolomu pod Ostrou, zvaném Kapucínka. Dnes je na místě bunkru stará deska se jmény těch, kteří se zde ukrývali.

Zapojili se činnosti skupiny Carbon a navazovali spojení s další odbojovou skupinou VELA, jejíž členové se scházeli v Ištokově chatě Vápenka na Zavadilce u Kameňáku. Tam měla 14. dubna 1945 proběhnout schůzka odbojářů. Tato schůzka byla ovšem prozrazena a protipartyzánské komando pod velením por. Wilyho Kunze všechny zajaté muže, mimo Pavla Svobody, popravili. Na pomníku v místě bývalé chaty jsou jména Ištoka Narcise, Škopa Františka, Havlíčka Rafaela, Skřivánka Zdeňka, Pirdeka Jiřího a Grufíka Vladimíra.

Pavel Svoboda přežil je díky tomu, že měl na sobě anglickou uniformu a mluvil anglicky. Zatčené ženy a děti byly odvezeny na brněnské gestapo, kde byly mučeny. Tamtéž byl odvezen i Pavel Svoboda. V těchto dnech to je 74 let od popravy na Kameňáku.

20. dubna probíhala evakuace vězňů brněnského gestapa před přibližující se Rudou armádou. Pavlovi Svobodovi se v nastalém zmatku podařilo uprchnout a dostat se k partyzánům na Vysočinu. Tam se dožil konce války.

Po válce se setkal se svou rodinou v Anglii, kam byl nucen po únoru 1948 i emigrovat. Esesák Willi Kunze, který nechal bez soudu popravit muže ze skupiny VELA, byl po válce, v Kyjově, odsouzen k trestu smrti a popraven. Pavel Svoboda zemřel v Anglii, ve věku 77 let, dne 8.1.1993.