Rana temporaria (skokan hnědý). Žáby Česka

Skokan hnědý (Rana temporaria; Linné, 1758), obojživelníci (Amphibia) České republiky

Skokan hnědý (Rana temporaria), slovensky skokan hnedý, je největším a nejotužilejším z našich skokanů. Vždyť se skokanem hnědým se můžeme u vody setkat již v předjaří, kdy na vodní hladině ještě plave ledová tříšť a nebo vysoko v horách. U nás i na hřebenech nejvyšších pohoří jako jsou Beskydy, Jeseníky, Krkonoše. V Karpatech a nebo v Alpách mohou skokani vystupovat do výšek až okolo 2 500 metrů nad mořem.

Skokan hnědý je žába z čeledi skokanovití (Ranidae). Dorůstá délky až 120 mm, velikost většiny jedinců se ale pohybuje obvykle v rozmezí 70 až 90 mm. Zbarvení skokanů hnědých je sice značně proměnlivé, ale udržuje se v různých odstínech hnědé. Od tmavě hnědé přes červenohnědou až po oranžovohnědou. Po těle jsou nerovnoměrně rozloženy různě velké tmavé skvrny. Zbarvení břicha skokanů hnědých je světlé, od světle šedé až po žlutavou barvu s výraznými skvrnkami. Na nohách má tmavé příčné pruhy.

V naší přírodě se se skokanem hnědým můžeme setkat od února / března do října / listopadu. Ideálním prostředím jsou menší rybníky s bohatými břehovými porosty, ale malou rybí obsádkou. Objevuje se ale i u lesních tůní, na prameništích a v zatopených příkopech. Setkat se s ním můžeme v lesích, na loukách, ale i na našich zahradách.

Areál jeho rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu a velkou část Asie. Ve vodě jej uvidíme ale jen v době rozmnožování, zpravidla v březnu. Mimo toto období žije na souši na rozmanitých, ale vlhkých lokalitách. Vyhýbá se suchým stanovištím. V říjnu nebo v listopadu, v závislosti na venkovních teplotách, si začíná hledat zimoviště. Buď na dně mělkých tůní (avšak hlubších než půl metru nebo pod kameny, kořeny či v norách po hlodavcích.

Rozmnožování skokanů hnědých probíhá zpravidla v březnu, krátce po procitnutí ze zimní hibernace. Jejich temné mručení "grook… grook… groook" se může od rybníků a nebo tůní ozývat již v únoru. Samci se ve vodě objevují dříve než samice, které k tůním lákají svým hlasem. Samice si svého partnera vybírá právě podle síly hlasu. Snůška obsahuje 1 000 až 2 500 vajíček, které mají tmavý pól a silný rosolovitý obal působící jako čočka. To proto, aby bylo v chladném období využito slunečního svitu na maximum a snůška nezmrzla.

Pulci se líhnou po třech až čtyřech týdnech, k metamorfóze v malé žabky potřebují v průměru dva až tři měsíce. Během tohoto období pulcům postupně narůstají zadní nohy a posléze nohy přední, naopak mizí ocas. Mizí také žábry a naopak se vyvíjejí plíce schopné přijímat vzdušný kyslík. Pohlavní dospělosti dosahuje skokan hnědý v třetím roce života, ve volné přírodě se může dožívat až 10 let.

Jídelníček skokanů hnědých je poměrně pestrý. Tvoří jej především hmyz, včetně larev komárů, ale také pavouci, drobní korýši a nebo slimáci a žížaly. Pulci se živí detritem, řasami, ale nepohrdnou ani mrtvolkami vodních živočichů a nebo vodními rostlinami. Samotní skokani pak mají v přírodě velkou řadu nepřátel. Jak na souši, tak ve vodě. Ať již jsou to čápi, káňata nebo různé druhy sov, ale i vydry, lišky či divoká prasata. Ve vodě se stávají kořistí užovek obojkových, pstruhů a nebo štik.

Skokana hnědého, který se díky silným končetinám umožňujícím mu až metr dlouhé skoky a snadné potápění může přesouvat v okruhu až jednoho kilometru, můžeme v naší přírodě zaměnit s dalšími dvěma druhy hnědých skokanů. A to se skokanem štíhlým (Rana dalmatina), který je menší a nemá skvrnité břicho a nebo se skokanem ostronosým (Rana arvalis), který je rovněž menší, má ostrý nos a odlišný hlas i kratší zadní končetiny.