Bělásek řepový (Pieris rapae) patří mezi naše nejběžnější motýly.
S běláskem řepovým se v přírodě můžeme setkat od března či dubna do října. Přemísťuje
se pomalým a klikatým letem. Tedy prakticky po celé vegetační období ve dvou až třech
pokoleních, která se navzájem částečně prolínají. Nejpočetnějším pokolením běláska řepového
je ale pokolení letní.
Bělásek řepový osídlil rozsáhlý boreální pás Evropy i Asie, od Britských ostrovů až po
Japonsko. Hojně se vyskytuje i v severní Africe. Zavlečen ale byl i do Severní Ameriky
a Austrálie, takže se dá říci, že osídlil téměř celou
planetu. Od nížin až po horské oblasti do výšek okolo 2 000 m n. m. Oblíbil si pole,
louky, ale i zahrady, kde patří k nejběžnějším druhům motýlů.
Sameček je o něco světlejší než samička. Na křídlech o rozpětí 40 až 50 mm má jednu
skvrnu a černé poprášení na špičce předních křídel, které však u některých jedinců zcela
chybí. Samička je tmavší se žlutavým nádechem. Na křídlech má narozdíl od samečka dvě
skvrny, takže je zaměnitelná s podobným druhem běláska, kterým je bělásek řepkový
(Pieris napi). Ještě více podobným druhem je bělásek jižní (Pieris mannii).
Samička klade až 150 vajíček na žírné rostliny, mezi které patří různé druhy zeleniny
(především zelí a kapusta) a pícniny. Proto je bělásek řepový, podobně jako příbuzný
bělásek zelný(Pieris brassciae),
často označován jako škůdce. V neobhospodařované krajině housenky běláska řepového
nalezneme na rezedě, huseníku, hořčici aj. rostlinách. Housenka se kuklí zpravidla
po čtvrtém svlékání, stadium kukly trvá asi jen týden. U přezimujících kukel pak až
6 měsíců.
