Českomoravská vrchovina na kole, cykloturistika

Cykloturistika a cyklotrasy u nás

Českomoravská vrchovina, nebo-li Vysočina, není jen centrum našeho běžeckého lyžování a především biatlonu díky Vysočina aréně v Novém Městě na Moravě, ale také je to ráj pro cyklisty všeho druhu.

My jsme letošní jarní dovolenou trávili ve Stanu. Ovšem pozor, není stan jako stan. Jedná se o část obce Vítanov, poblíž města Hlinsko v Čechách. Obec se nachází na rozhraní Železných hor a Žďárských vrchů.

Jako základna pro vyjížďky na kolech nám posloužil penzion Stanský Mlýn. Nechci dělat moc velkou reklamu, ale je to doslova oáza klidu a pohody na nádherném místě. První zmínka o mlýně je již tři sta let stará. Některé technické vymoženosti, které využívali sílu vodního toku stále pracují. Jedná se o stoletou vodní turbínu, která po složité a nákladné rekonstrukci slouží majitelům mlýna jako výrobce elektrické energie. Kdo chce mít prostě klid a pře noc načerpat síly na cyklotoulky, mohu jen doporučit.

Čtěte také: Podzimní Žďárské vrchy, turistika na Vysočině

Za týden našich vyjížděk jsme najeli něco málo přes čtyři sta kilometrů, ale byli jsme přece na dovolené a ne na závodech. Člověk by musel na Vysočině strávit několik měsíců a mít obstojné počasí, aby projel a shlédl co nejvíc. Nám počasí jakž takž přálo, i když poslední dva dny teplo moc nebylo.

O cyklisty je zde výborně postaráno. Široká síť cyklostezek, které vedou většinou po silnicích třetí třídy, ale i po lesních asfaltových i zpevněných cestách, jsou velice dobře značeny a pokud vlastníte mapu s cyklistickými trasami, není problém a dostanete se v pohodě všude v minimálním silničním provozu.

A jaká Vysočina vlastně je. Už sám název napovídá, že se nebude jednat o rovinu typu Polabská nížina, ale o kopcovitou krajinu, kde není žádný viditelný převyšující vrchol nad ostatními kopečky. Mírná stoupání i sjezdy, prostě žádné střechy. Aspoň tak to bylo v místech, která jsme projížděli. Nekonečné řádky brambor, rozlehlé lesy a louky, malebné vesnice a městečka, hrady, zámky, to vše je tady k vidění. Každý si prostě najde své.

My jsme navštívili historickou část Žďáru nad Sázavou s dominantní Zelenou horou a zámkem, samozřejmě nemohla chybět návštěva Vysočina arény v Novém Městě na Moravě. Při cestě na přehradní nádrž Seč můžou milovníci vánočních ozdob navštívit v Horním Bradlu výrobnu a prodejnu vánočních ozdob, kde si může člověk zakoupit vánoční výrobek kterýkoliv den v roce.

Přehradní nádrž Seč je položená v nádherném prostředí a okolí přehrady prostě nemá chybu. Ve zdejší kopcovité krajině je velká hustota rozhleden, snad nejvíc v okolí přírodní rezervace Toulovcovy maštale, které jsou zase rájem skalních lezců.

Rozhledny s názvy Borůvka, Toulovcova, Terezka jsou přístupny návštěvníkům od května a asi do konce září každý den. Je z nich nádherný výhled. Hlavně z Terezky jsou vidět Krkonoše, Orlické hory ale i Jeseníky. Rozhodně jsme si nemohli nechat ujít skanzen historických staveb Veselý kopec, které jsou také k vidění v historickém centru Hlinska, tzv. Betlém.

Samozřejmě jsme navštívili i vypálenou obec Ležáky, kterou stihl smutný osud za druhé světové války. Už při příjezdu za ceduli Ležáky, není člověku vůbec do smíchu. Je to prostě takové smutné místo.

Poslední den jsme si užívali a spíš se vozili z kopce, protože jsme se jeli podívat na Kunětickou horu u Pardubic a zpět k nám do Stanu jsme jeli zbaběle vlakem ze Slatiňan. Ale i jízda vlakem má na Vysočině své osobité kouzlo. Železnice se klikatí jako had a během jízdy se dá pořád na co dívat.

Týden utekl jako voda v Chrudimce, která nám tekla nedalo mlýna a my jsme se opět museli vrátit do reality. Vysočina je prostě nádherná a určitě ji ještě někdy navštívíme a myslím si že velice rádi.

Další související články: