Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 4.12.2022
Treking > Tipy na výlet > Žďárské vrchy a přímo kouzelná podzimní příroda

Žďárské vrchy a přímo kouzelná podzimní příroda

Podzimní turistika na Vysočině - Devět skal, Žákova hora a Velké Dářko

Na úvod cestopisných vyprávění se většinou sluší něco zajímavého prozradit o daném území, proto hned, abych nechodil kolem horké kaše, uvedu příklad: Žďárské vrchy patří k Vysočině, což je v jiném podání Českomoravská vrchovina. Území protíná nejen historická hranice mezi Čechami a Moravou, ale i hranice evropského rozvodí Baltského a Černého moře, přičemž zde pramení řeky Sázava, Chrudimka, Svratka či Doubrava.

Podzimní Žďárské vrchy

Tak nějak to většinou na úvod vypadá, já však tentokrát začnu trochu jinak. Dovolím si na začátek objasnit, proč v nadpisu tohoto textu přibyl přídavek "na druhou". Věc se má jednoduše. Jednou jsem již danou oblast navštívil a přišlo mi správné tuto okolnost zdůraznit, přestože se obě trasy v jistých bodech lišily a na některá místa jsem zavítal prvně.

Tolik k samotnému názvu, poskočme dál. A protože jsem podrobnější popis území už učinil, vrhněme se rovnou do děje. Naše putování začíná v Hlinsku, kde najdeme i skanzen starých roubených domků. Sice pěkné, my se však v ulicích nijak nezdržujeme a obratem se vydáváme do terénu, pročež se o městě nerozepíšu. Za mlhy a sychravého počasí vyrážíme po modré turistické značce a kolem vodojemu vnikáme do lesa, následně procházíme obcí Hamry.

Les

Na jejím konci dochází k prvnímu zajímavému počinu, přičemž za něj nepovažuji skutečnost, že kvůli rostoucímu teplu nastává hromadné odstrojování, jemuž vévodí i svlékání spodků. Hned za vesnicí je totiž cedulka, že tady náš největší velikán Jára Cimrman nakreslil obraz "Krajina u Kameniček", což je obec vzdálená pár kilometrů. Že by měl malíř Slavíček tak silnou konkurenci?

Krakonošovo

A překvapením není konec, záhy pokračují. O kus dál v lesích narážíme na nápis, že je tady Krakonošovo. Proč to nepřiznat, vzhledem k vzdálenosti našich nejvyšších hor nám to připadá poněkud zvláštní, leda by zde vládce Krkonoš založil své výletní sídlo. I machr jako on si přece občas potřebuje odpočinout od Trautenberka, případně i od Anči, Kuby a hajného, neboť každý moc dobře ví, jak tato povedená trojka dokázala hrát na nervy svým nadřízeným. A jejich novým šéfem, jak si pamatujeme z Večerníčků, se nakonec stal právě Krakonoš.

Druhý nejvyšší vrchol Vysočiny, Devět skal

To už přes Lhotku a následně kolem rybníčku Šantrůček přicházíme do obce Herálec, kde se dřív těžila železná ruda. Sice zajímavé, nás však v tuto chvíli víc než Vrcholová skaliska, Devět skal hutnická činnost zajímají naše žaludky. I proto končíme v jedné z hospod, kde se náležitě posilníme před výstupem na druhý nejvyšší kopec Vysočiny, přičemž, a teď ať náruživí horalé raději nedočítají odstavec, aby nebyli zklamáni, zdoláme převýšení necelých dvě stě metrů.

A jak výstup proběhne? Úspěšně. Stoupáme a kus pod vrcholem míjíme studánku, již si pamatuji z mé předchozí návštěvy v této oblasti. Rozdíl spočívá pouze v tom, že tenkrát byla studánka příjemně čistá, nyní vypadá o poznání hůř. I proto vodu nedobíráme. Co se dá holt dělat, jak se zpívá v jedné písničce, časy se mění. To už zdoláváme samotný vrchol. Ten se nazývá Devět skal a dosahuje nadmořské výšky 836 metrů, z čehož mi i bez použití sčotu vyplývá, že nejvyšší hora Vysočiny Javořice má o pouhý metr víc. Čili si nemůže příliš vyskakovat, ačkoliv, a to nepopřeme, zlato jí nikdo nevezme.

Vylézáme na rulové skalisko s vyhlídkou, jež je plné turistů a bez výrazných výhledů, což má za následek, že se příliš nezdržíme a mažeme dál. No, s tím, že bychom mazali, to přeháním. Jelikož se konečně rozestupují mlhy a mezi mraky vylézá sluníčko, získává les tajemnou atmosféru, což nás nenechává chladnými. Obratem fotíme sluneční paprsky a zbarvené listí na opadávajících stromech, na snímcích nechybí ani smrky, keříky a tráva.

Žákova hora a Cikháj

Obohaceni o estetično překračujeme silnici u bývalého Rypoltova mlýna a poté míjíme i odbočku ke Stříbrné studánce, kde pramení řeka Svratka a stojí kámen s cedulí, že v těchto místech za přítomnosti tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody vyhlásili v roce 1970 Žďárské vrchy za chráněnou krajinnou oblast. Zastavujeme až na Žákově hoře (810 m). Z té se nenabízejí žádné výhledy a není k ní co dodat, pročež se přenesme do Cikháje.

Jedná se o menší obec, jejíž jméno se nám zprvu jeví býti těžko zapamatovatelné, vše se ale změní po prohlášení, že stačí zkrátit název na "cikánský háj", a jsme doma. Praktické, jen je trošku zarážející, že v odvozování neustáváme, načež docházíme k názoru, že možná brzy najdeme i pohřebiště romských občanů. No nic, dané téma už raději nechám bez komentáře, ovšem jako mnemotechnická pomůcka nám naše úvahy dobře posloužily.

Radostínské rašeliniště

V obci nejprve navštívíme jakýsi penzion, v němž je ubytovna Masarykovy univerzity. Tedy, aspoň doufám, že šlo o ubytovnu Masarykovy univerzity, a pokud se náhodou mýlím, jistě mi to bude spolucestovateli následně předhozeno, byť, a teď má neznalý čtenář smůlu, v textu už nic nezměním. Leč nevadí, nyní si dovolím rozebrat, z jaké příčiny se ubíráme do tohoto zařízení, ačkoliv jsme dávno odrostli školním lavicím. Pátráme totiž po občerstvovací stanici. Ta se však nekoná, a aby toho nebylo málo, dvě mladé studentky nám sdělují, že v Cikháji žádný restaurační podnik nenajdeme. No toto? Kam jsme se dostali? Dobíráme tedy pouze vodu a tradá dál, příroda volá.

Příroda? Tak to tedy ne! Jak se totiž vzápětí ukáže, radily nám studentky vysloveně nezkušené, neb nevědí, co mají za humny. Na okraji obce nás zastavuje vynikající restaurace Tisůvka. A proto hurá dovnitř, čas večeře se nedá odbýt. Dobrá polévka a ve většině případů i skvělý losos, poté, aspoň z mého pohledu, dochází k obžerství. Na rozdíl od ostatních, a teď mi možná vyčtou, že jsem špatný gurmán, vynechávám coby moučník talíř s trhanci, který mi svým objemem připomíná další hlavní menu. Ale co, hlavně že se máme dobře a pohodu nám přinášejí i obrovitá kachličková kamna. Příjemně hřejí, a aby bylo ještě o něco tepleji, tak do nich se svolením servírky přidáme i jedno z připravených polen.

Zádrhel nastane, když po čase hodláme znovu přiložit. Přižene se kuchař a prohlašuje, že mu pálíme okrasné dřevo, jež nám na rozdíl od něho nijak okrasné nepřipadá, zkrátka a jednoduše toho máme okamžitě nechat. A pokud i nadále toužíme přitápět, radí nám, ať si pro větve odskočíme do blízkého lesa.

Samozřejmě si s odstupem doby do lesa odskočíme, důvod je však úplně jiný. Ne, teď nemám na mysli záchody, toalety jsou v podniku, my míníme venku nocovat. A tak, co se dá dělat, restauraci opouštíme, což se děje za hluboké tmy. Aby nás ale nějaký "dobrák" nenařkl z flámování, tak dodám, že se ke konci října stmívá před šestou hodinou večerní, pročež není nijak velký problém opustit pohostinský podnik v noci.

Radostínské rašeliniště

Stany stavíme po pár kilometrech pěší chůze mimo civilizaci, pokud vynecháme vedle se táhnoucí cestu, jíž si ve většině případů všimneme až ráno. Zbývá si dát ještě doušek dobré vody a hurá na kutě, vzhledem k dobrým spacákům nás navzdory panujícímu chladu čeká příjemná noc.

Velké Dářko

Po probuzení zamáváme okolo projíždějícím traktoristům, vliv cesty je holt znát, a za zvuků sílící střelby se ubíráme lesem pod kopcem Tisůvka do Škrdlovic. Obec je zajímavá sklárnou a také novodobým kostelem, jehož věžičky nám připomínají šnečí růžky, zkrátka se architekt vyřádil. Navzdory získaným poznatkům však osadu pouze procházíme a zastavuje nás až největší rybník Českomoravské vrchoviny Velké Dářko (206 ha).

Ne že bychom se mínili koupat, zas takové teplo není, ačkoliv stejně jako včera dochází na sundávání spodků, pro nás je místo důležité i tím, že nastává dělení. Od základní jednotky v počtu jednoho muže se odtrhává zbytek výpravy. Nebo se naopak trhá od skupinky jeden člověk? Zkrátka, co to rozviřovat, zatímco se moji společníci ubírají do Žďáru nad Sázavou, já se kvůli lepšímu spoji pro návrat domů ubírám do Ždírce nad Doubravou.

Rybník Šantrůček

Kudy přesně šli oni, nyní nenapíšu, neb při psaní těchto zápisků netuším, zda dodrželi zamýšlený plán trasy, zato prozradím, kudy vedly moje kroky. Na blata! Prošel jsem skrz národní přírodní rezervací Dářko, což je významné rašeliniště. Tedy to tak aspoň tvrdí mapa i moudré knihy, já však dobrovolně přiznám, že mě území trochu zklamalo. Asi jsem od něj očekával víc. Co ale není, to může být.

Radostínské rašeliniště, jež následuje, je poněkud jiné kafe. Přidává se víc cukru i šlehačky, čili, abych vysvětlil přirovnání, mezi borovicemi, břízkami i smrky, kde vládne nejen žlutá, ale i rudá tráva (aspoň v říjnovém období), se nacházejí pěkná rašeliništní jezírka. Ta, jak se sluší a patří, ozvláštňuje zatuchlá voda a bahno, no není to paráda? Já se domnívám, že je, ačkoliv bych do toho sajrajtu spadnout nechtěl.

Obec Radostín

To už se ale ubírám do cílové stanice, jíž je pro mě vlakové nádraží ve Ždírci nad Doubravou. Pochoduji převážně po silnicích a nejprve procházím obcí Hluboká, následuje rybník s velmi zvláštním jménem Řeka. No je toto normální? Nevím jak vám, ale mně představa, že by se například Labe jmenovalo Rybník, připadá zvrhlá. Posléze zdolám osadu Staré Ransko, u níž se pro změnu vyskytuje Ranský rybník, a vzápětí mám vyhráno.

Vítá mě, jak jsem předestřel, Ždírec nad Doubravou. Domy, ulice, pár lidí a nějaká ta auta, jak si dovolím prozradit, já se s Vysočinou loučím v bistru alias cukrárně, kde si dopřávám pozdní oběd. A protože si nepřeji býti při jídle rušen a beztak nemám co dodat, končím tímto své zápisky o Žďárských vrších, kde sice nenajdeme kdovíjak vysoké hory, leč pěknou krajinu ano a navíc, teď nejde o skrytou reklamu, i příjemné pohostinské podniky. Tak ať jim to vydrží!

Žďárské vrchy na turistické mapě

Treking.cz - diskuze
Reklama
Témata našich článků…
Aktuální počasí Zverovka Sněžka Krkonoše, ubytování Soumrak Karlštejn Kamenná chata Roháče, ubytování Macocha Hranická propast Letní obloha Zámek Hluboká Elbrus, Kavkaz Kráľova studňa Javorníky Porubský bludný balvan Beskydy, ubytování Spacáky Gran Paradiso
Reklama
Populární treky
1. České hory Přechod Rychlebských hor a Králického Sněžníku po pěšinkách pohraničníků
2. Slovenské hory Přechod hlavního hřebene Nízkých Tater
3. Ukrajinské Karpaty Horhany (Gorgany) - výstup na dvojvrchol Syvulja
4. Via ferraty Naturfreundesteig a Traunsee Klettersteig na Traunstein, via ferraty v Rakousku
5. Rumunské hory Capatini, přechod dvou zapomenutých národních parků v Rumunsku
Reklama
Túry a lokality podle pohoří
Hledej podle pohoří
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist