Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 8.11.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Vesmír > Kolidující galaxie

Kolidující galaxie

Nejlepší snímek kolidujících galaxií ve vzdáleném vesmíru aneb ALMA využívá metody Sherlocka Holmese

31.8.2014 | ESO 1426

Mezinárodní tým astronomů pořídil dosud nejlepší záběr kolize dvou galaxií, ke které došlo v době, kdy bylo stáří vesmíru poloviční než dnes. K výzkumu použili radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a řadu dalších pozemních i kosmických dalekohledů. Díky využití 'lupy galaktických rozměrů' (gravitační čočky) se vědcům podařilo zaznamenat dosud nespatřené detaily. Provedený výzkum galaxie H-ATLAS J142935.3-002836 prokázal, že tento složitý a vzdálený objekt svým vzhledem připomíná dobře známé nedaleké kolidující galaxie Antény.

Kolidující galaxie ve vzdáleném vesmíru zobrazené gravitační čočkou

Slavný detektiv Sherlock Holmes používal lupu k odhalování drobných ale podstatných důkazů. Astronomové zkombinovali výkon mnoha pozemních i kosmických [1] dalekohledů a s pomocí mohutné kosmické lupy vyšetřovali případ překotné tvorby hvězd v mladém vesmíru.

"Astronomové jsou často ve svých výzkumech limitování možnostmi dalekohledů. Ale v některých případech jsou jejich schopnosti značně vylepšeny přírodními čočkami, které jim poskytuje vesmír sám," vysvětluje hlavní autor studie Hugo Messias (Universidad de Concepción, Chile; Centro de Astronomia e Astrofísica da Universidade de Lisboa, Portugalsko). "Albert Einstein ve své obecné teorii relativity předpověděl, že světelný paprsek se kolem objektu s danou hmotností nešíří po přímce, ale je zakřiven podobně, jako když prochází běžnou lupou."

Tyto kosmické lupy vznikají díky koncentracím hmoty, jako jsou galaxie nebo kupy galaxií, které díky své mohutné gravitaci zakřivují paprsky světla přicházející z objektů ležících ještě dále. Tomuto jevu se říká gravitační čočka. Díky zvětšovací schopnosti této lupy pak astronomové mohou zkoumat objekty, které by jinak byly nepozorovatelné, a srovnat například velmi vzdálené galaxie mladého vesmíru s těmi nedalekými, současnými.

Čtěte také: Černá díra v centru Galaxie; VLT sleduje v reálném čase přiblížení oblaku…

Ale aby tyto gravitační čočky pracovaly, jak astronomové potřebují, je nutné, aby čočkující galaxie (objekt způsobující efekt gravitační čočky) a sledovaný objekt v pozadí ležely co nejblíže spojnice s pozorovatelem.

"Takto přesná uspořádání jsou poměrně vzácná a je obtížné je identifikovat," dodává Hugo Messias. "Nedávné studie však ukázaly, že s pomocí pozorování v daleké infračervené oblasti a v pásmu milimetrových vln je možné tyto případy hledat mnohem efektivněji."

Širokoúhlý pohled na oblohu kolem galaxie H-ATLAS J142935.3-002836 zobrazené gravitační čočkou

Galaxie H-ATLAS J142935.3-002836 (zkráceně H1429-0028) je jedním z těchto případů a byla objevena v rámci přehlídky H-ATLAS (Herschel Astrophysical Terahertz Large Area Survey). Ačkoliv tento objekt je ve viditelném světle velmi slabý, v infračerveném pásmu patří vůbec k nejjasnějším objektům zobrazeným gravitační čočkou. A to přesto, že tuto galaxii pozorujeme tak, jak vypadala v době, kdy stáří vesmíru bylo poloviční ve srovnání s dneškem.

Když se ukázalo, že se tento objekt nachází takřka na hranici možného, zahájil mezinárodní tým rozsáhlou kampaň, při které byla využita řada nejvýkonnějších dalekohledů jak na povrchu Země tak na oběžné dráze. Aby poodhalili tajemství tohoto neobvyklého objektu, zapojily se do výzkumu tyto observatoře: Hubble Space Telescope (HST, NASA/ESA), ALMA, Keck Observatory, Karl Jansky Very Large Array (JVLA) a další.

Snímky z HST a dalekohledu Keck odhalily prstenec světla obepínající galaxii v popředí, který vzniká v důsledku vzniku efektu gravitační čočky. Tyto záběry s vysokým rozlišením rovněž ukázaly, že čočkující galaxii (podobající se naší Galaxii) pozorujeme zboku a že díky mohutným oblakům prachu, které obsahuje, částečně blokuje průchod světla z objektů v pozadí.

Toto stínění však nepředstavuje žádný problém pro radioteleskopy ALMA a JVLA, jelikož ty pozorují oblohu na vlnových délkách, které zůstávají přítomným prachem téměř nedotčené. Využitím kombinovaných dat členové týmu objevili, že pozorovaný objekt v pozadí je ve skutečnosti dvojice galaxií, u kterých dochází ke vzájemné kolizi. A od tohoto okamžiku začaly hrát radioteleskopy ALMA a JVLA klíčovou roli při dalším výzkumu tohoto objektu.

Pozorování provedená radioteleskopem ALMA se soustředila na hledání oxidu uhelnatého, který umožňuje provést detailní průzkum mechanismů vzniku hvězd v galaxiích. Rovněž se podařilo změřit rychlost pohybu hmoty u tohoto vzdáleného objektu, což bylo velmi důležité. Díky tomuto měření bylo možné potvrdit, že gravitační čočkou zobrazený objekt je skutečně dvojice galaxií, ve kterých se díky vzájemné kolizi rodí stovky nových hvězd za rok. Navíc jedna z galaxií stále jeví známky rotace, a to znamená, že před kolizí utvářela rotující disk.

Tento systém kolidujících galaxií nápadně připomíná jiný, mnohem bližší objekt, známý pod jménem galaxie Antény (Antennae Galaxies). Jedná se o působivý případ kolize dvou galaxií, u kterých se předpokládá, že obě měly před setkáním tvar disku. Zatímco v galaxiích Antény se hvězdy rodí rychlostí jen několika desítek hmotností Slunce za rok, v galaxiích H1429-0028 se za stejné období zformuje do podoby hvězd až 400krát více plynu.

Rob Ivison (vědecký ředitel ESO) a spoluautor práce dodává: "ALMA nám umožnila tuto hádanku vyřešit. Poskytla nám informace o rychlosti pohybu plynu v galaxiích, což nám umožnilo odlišit od sebe části jednotlivých galaxií a odhalit tak typické známky kolize. Tato studie zachytila kolizi galaxií při činu, v okamžiku začíná mohutná epizoda formování nových hvězd."

Poznámky

Mezi dalekohledy, které pomohly získat důkazy a rozluštit tuto záhadu byly i tři dalekohledy ESO - ALMA, APEX a VISTA. Do výzkumu se zapojily tyto další teleskopy: NASA/ESA Hubble Space Telescope, Gemini South telescope, Keck-II telescope, NASA Spitzer Space Telescope, Jansky Very Large Array, CARMA, IRAM a SDSS a WISE.

Další informace

Mezinárodní astronomická observatoř ALMA je společným projektem Evropy, Severní Ameriky a východní Asie ve spolupráci s Chilskou republikou. ALMA je za Evropu financována ESO, za severní Ameriku NSF (National Science Foundation) ve spolupráci s NRC (National Research Council of Canada) a s NSC (National Science Council of Taiwan) a za východní Asii NINS (National Institutes of Natural Sciences) v Japonsku ve spolupráci s AS (Academia Sinica) na Taiwanu.

Výstavba a provoz observatoře ALMA jsou ze strany Evropy řízeny ESO, ze Severní Ameriky NRAO (National Radio Astronomy Observatory), která je řízena AUI (Associated Universities, Inc.), a za východní Asii NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan). Spojená observatoř ALMA (JAO, Joint ALMA Observatory) poskytuje jednotné vedení a řízení stavby, plánování a provoz teleskopu ALMA.

Výzkum byl prezentován v článku "Herschel-ATLAS and ALMA HATLAS J142935.3-002836, a lensed major merger at redshift 1.027" autorů Hugo Messias a kol., který byl publikován 26. srpna 2014 ve vědeckém časopise Astronomy & Astrophysics.

Složení týmu: Hugo Messias (Universidad de Concepción, Barrio Universitario, Chile; Centro de Astronomia e Astrofísica da Universidade de Lisboa, Portugalsko), Simon Dye (School of Physics and Astronomy, University of Nottingham, UK), Neil Nagar (Universidad de Concepción, Barrio Universitario, Chile), Gustavo Orellana (Universidad de Concepción, Barrio Universitario, Chile), R. Shane Bussmann (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, USA), Jae Calanog (Department of Physics & Astronomy, University of California, USA), Helmut Dannerbauer (Universität Wien, Institut für Astrophysik, Rakousko), Hai Fu (Astronomy Department, California Institute of Technology, USA), Edo Ibar (Pontificia Universidad Católica de Chile, Departamento de Astronomía y Astrofísica, Chile), Andrew Inohara (Department of Physics & Astronomy, University of California, USA), R. J. Ivison (Institute for Astronomy, University of Edinburgh, Royal Observatory, UK; ESO, Garching, Německo), Mattia Negrello (INAF, Osservatorio Astronomico di Padova, Itálie), Dominik A. Riechers (Astronomy Department, California Institute of Technology, USA; Department of Astronomy, Cornell University, USA), Yun-Kyeong Sheen (Universidad de Concepción, Barrio Universitario, Chile), Simon Amber (The Open University, Milton Keynes, UK), Mark Birkinshaw (H. H. Wills Physics Laboratory, University of Bristol, UK; Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, USA), Nathan Bourne (School of Physics and Astronomy, University of Nottingham, UK), Dave L. Clements (Astrophysics Group, Imperial College London, UK), Asantha Cooray (Department of Physics & Astronomy, University of California, USA; Astronomy Department, California Institute of Technology, USA), Gianfranco De Zotti (INAF, Osservatorio Astronomico di Padova, Itálie), Ricardo Demarco (Universidad de Concepción, Barrio Universitario, Chile), Loretta Dunne (Department of Physics and Astronomy, University of Canterbury, Nový Zéland; Institute for Astronomy, University of Edinburgh, Royal Observatory, UK), Stephen Eales (School of Physics and Astronomy, Cardiff University,UK), Simone Fleuren (School of Mathematical Sciences, University of London, UK), Roxana E. Lupu (Department of Physics and Astronomy, University of Pennsylvania, USA), Steve J. Maddox (Department of Physics and Astronomy, University of Canterbury, New Zealand; Institute for Astronomy, University of Edinburgh, Royal Observatory, UK), Michał J. Michałowski (Institute for Astronomy, University of Edinburgh, Royal Observatory, UK), Alain Omont (Institut d'Astrophysique de Paris, UPMC Univ. Paris, Francie), Kate Rowlands (School of Physics & Astronomy, University of St Andrews, UK), Dan Smith (Centre for Astrophysics Research, Science & Technology Research Institute, University of Hertfordshire, UK), Matt Smith (School of Physics and Astronomy, Cardiff University,UK) and Elisabetta Valiante (School of Physics and Astronomy, Cardiff University, UK).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie.

ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu.

ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra.

ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane "největším okem do vesmíru".

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba
národní kontakt
Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika
Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba
překlad
Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika
Email: jsrba@astrovm.cz

Hugo Messias
Universidad de Concepción, Chile / Centro de Astronomia e Astrofísica da Universidade de Lisboa, Portugal
Tel.: +351 21 361 67 47/30
Email: hmessias@oal.ul.pt

Richard Hook
ESO, Public Information Officer
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6655
Mobil: +49 151 1537 3591
Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1426. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.

Další související články:

+ Dalekohledy ESO přispěly ke vzniku nejlepší prostorové mapy centrální výduti Galaxie
+ Galaxie, vesmírné hvězdné ostrovy
+ Obří eliptická galaxie Centaurus A, pohled dalekohledu Hubble do nitra galaxie
+ NGC 1637, krásná spirála ozdobená slábnoucí supernovou
+ Trpasličí galaxie NGC 5477
+ Mladé, horké a modré…, stálice hvězdokupy NGC 2547
+ Podzimní hvězdná obloha
+ Nejtěžší známá hvězda ve vesmíru
+ IC 2177 mlhovina Racek aneb na křídlech racka
+ Směsice exotických hvězd, nový snímek hvězdokupy 47 Tucanae dalekohledem VISTA
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Reklama
Reklama
Výběr článků
Hory Přes Malý a Králický Sněžník do Kladského sedla, Jesenicko-králický sudetský trek (2)
Hory Krivánska Malá Fatra, trek kolem Vrátne doliny
Hory Tuláky mezi buky (2), treking v Bukovských vrších a Bieszczadech
Reklama
Témata našich článků…
Český ráj Krkonoše, ubytování Chata Borišov Hajnáčka Hukvaldy Kežmarská chata Krížna Pieniny Nízké Tatry, ubytování Praděd Sovinec Maroko Králický Sněžník Komety Sivá brada Grand Combin Tribeč Blesk Kremnické vrchy Jeskyně Na Pomezí Turistické boty Hrad Frýdštejn
Reklama
Doporučujeme ke čtení

Vliv větru na pocitovou teplotu, tabulka pro přepočet

Vítr patří k základním meteorologickým jevům. Vánek či slabý vítr je v letních parnech vítaným společníkem. Silnější vítr může být vítaným společníkem při chůzi nebo drápání se do kopce za předpokladu, že fouká po…

Solární nabíječky pro turistiku a treking - luxus nebo nezbytnost?

Hory

Solární nabíječky se v outdooru objevily poměrně nedávno. Se stále častějším používáním GPS, digitálních fotoaparátů…

Populární treky
1. Slovenské hory Baraniarky a Kraviarske, podzimní balada modré hřebenovky
2. České hory Ledopády v Pulčínských skalách; návštěva Pulčínských skal a ledopádů aneb úskalí turistiky na Valašsku
3. Rumunské Karpaty Maramureš, Suhard, Rodna a Sapinta, Sighet (1) - trek po hřebenech rumunských Karpat
4. České hory Králický Sněžník, procházka nad mraky - z Dolní Moravy k vrcholu Králického Sněžníku
5. Slovenské hory Roklinou Suchá Belá, Slovenský ráj a turistické trasy
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist