Výprava Apollo 14 přistála na Měsíci ve valové rovině Fra Mauro

Apollo 14, bloudění s rikšou mezi měsíčními kameny valové roviny Fra Mauro

Dnes je to rovných 44 let, co posádka Apolla 14 opustila měsíční povrch. Jednalo se o 3. pilotovaný let k Měsíci, jehož posádka přistála na povrchu Měsíce. Apollo 14 však již bylo 6. pilotovanou výpravou k našemu nebeskému souputníkovi.

Kosmická loď Apollo 14 odstartovala z mysu Canaveral 31. ledna 1971 ve 20.03 seč s pomocí obří rakety Saturn V. Jejím šéfkonstruktérem byl Verner von Braun, který nechvalně proslul konstruováním nacistických raket V1 a V2.

Apollo 14, jehož posádku tvořili Alan B. Shepard, Stuart A. Roosa a Edgar D. Mitchell, převzalo pomyslnou štafetu pilotovaných výprav k Měsíci pouhých devět měsíců po nešťastném letu Apolla 13, který postihla exploze nádrží palivových článků (ty sloužily k výrobě elektrické energie).

Po odpoutání se od horního stupně nosné rakety Saturn V činila hmotnost Apolla 14 rovných 44,5 tuny. Na přistávací modul připadala z těchto 44,5 tuny rovna jedna třetina, tedy asi 14,7 tuny. A z toho plných 10 600 kg tvořily pohonné hmoty nutné pro přistání na Měsíci a pro návrat z jeho povrchu. O technických parametrech a konstrukci Apolla se více dozvíte v jiném článku.

Čtěte také: Vznik a vývoj programu Apollo, pilotované lety na Měsíc

Přistávací modul Apolla 14, jenž se po oddělení od orbitálního modulu (Kitty Hawk) nazýval Antares, přistál na povrchu Měsíce 5. února 1971 v 08.18 seč v oblasti valové roviny (kráteru) Fra Mauro v poměrně těžkém a členitém terénu. Přistání se zdařilo v těsné blízkosti plánovaného bodu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Vědci se této výpravy slibovali získání vzorků hornin z měsíční pevniny (světlejší oblasti na Měsíci poseté krátery). K tomu mělo posádce sloužit náčiní používané již posádkami Apollo 11 (N. Armstrong a E. Aldrin) a Apollo 12 (Ch. Conrad a A. Bean) a nově také asi 9 kg těžká rikša, ručně tažený dvoukolák s dusíkem plněnými pneumatikami.

Okolí Antaresu (přistávací modul Apolla 14) je pokryto velice jemným regolitem, terén je mírně zvlněn. Astronauti měli za úkol navštívit kráter Cone s množstvím velkých balvanů na svahu. Právě na vzorky z těchto míst, které je vzdáleno asi 1,4 km od místa přistání a o 120 metrů výše, byli vědci nejvíce nažhaveni.

Během první vycházky na povrch Měsíce astronauti vztyčili vlajku, instalovali přístroje zařízení ALSEP včetně laserového koutového odrážeče a pasivního seismometru. První měsíční vycházka trvala celkem 4 hodiny a 48 minut.

Během druhé vycházky, která trvala 4 hodiny a 37 minut, měli astronauti zamířit ke kráteru Cone. Avšak ve spleti ohromných balvanů astronauti bloudili a nic jim nepomohla ani podrobná mapa s dvoumetrovými detaily… Navíc museli naložený vozík častokráte přenášet přes balvany.

Po dvou a čtvrt hodině bylo řídícím střediskem rozhodnuto, že se další namáhavý postup ke kráteru vzdá. Ironií je, že po návratu na Zemi se zjistilo, že od svého cíle byli astronauti vzdáleni pouhých 20 metrů… Po návratu k Antaresu se astronauti věnovali fotografování a dalším experimentům. Průlez lunárního modulu se definitivně uzavřel v 11.43 seč.

Posádka Apolla 14 strávila na povrchu Měsíce celkem 33 hodin a 31 minut. Během dvou měsíčních vycházek se podařilo nasbírat 54 kilogramů měsíčních hornin a pořídit stovky fotografií. Velice cenným úlovkem byl úlomek bílé skály, jehož stáří činilo neuvěřitelných 4,6 miliardy let. Tak staré horniny se na Zemi nenacházejí.

Ke startu z Měsíce došlo v 17.49 seč a ke spojení se servisním modulem, jenž zatím kroužil na orbitě kolem Měsíce, došlo po necelých dvou hodinách v 19.30 seč. 37 minut po půlnoci (7. února 1971) byly nad odvrácenou stranou Měsíce zapálen motor servisního modulu, který Kitty Hawk navedl nazpět k Zemi. Apollo 14 úspěšně přistálo po 216 hodinách a dvou minutách letu ve vlnách Tichého oceánu asi 1 400 km od Samoy (9. února 1971 ve 20.04 seč).

Další související články: