Výstup na horu Giewont (1 895 m) ze Zakopaného

Giewont (1 895 m), výstup na bělostný "tatranský Blaník"

Vysoké Tatry asi navždy zůstanou pro každého Čecha, zasaženého krásou vysokohorské přírody, těmi nejoblíbenějšími i nejvyhledávanějšími velehorami. Převážná část pohoří se sice rozprostírá na slovenském území, neméně zajímavé a rovněž atraktivní jsou však i partie na "odvrácené", tedy polské straně Tatranského národního parku.

Díky "schengenskému" otevření státní hranice je k nim nyní přístup zcela jednoduchý. Hlavním střediskem polské části Tater je město Zakopane, ležící na severním prahu pohoří. Turistice a zimním sportům slouží především jihovýchodní předměstí se střediskem Kuźnice, odkud vede i nejrychlejší cesta - lanovkou - k horským vrcholkům. Ovšem ten, kdo se hodlá vyvézt na Kasprowy Wierch (1 985 m), musí zejména v turistické sezóně počítat s několikahodinovou frontou u dolní stanice lanové dráhy.

Giewont - bělostný tatranský Blaník

Ze Zakopaného se však k horským velikánům docela dobře přiblížíme i "po svých", jednou z mnoha turistických tras. Doslova nadosah je zejména impozantní vápencový masív Giewont, jehož strmá, asi 600 m vysoká stěna se zvedá přímo od jižních okrajů města. Poláci považují tuto horu za vpravdě národní, a tak není divu, že ji obestřeli řadou pověstí. Ta nejznámější se hodně podobá u nás důvěrně známé legendě o bájném nitru Blaníku.

Čtěte také: Kasprowy Wierch versus Lomnický štít

Také v útrobách Giewontu prý podřimují udatní rytíři, připravení bránit svobodu vlasti… Největšího z rytířů lze spatřit - ovšem jen s patřičnou dávkou obrazotvornosti - v siluetě skalnaté hory při pohledu ze severního podhůří. Zdejší rytíře prý probraly z dřímot i nechvalné události za nedávného komunistického režimu. Například vyhlášení stanného práva v prosinci 1981 prý s nimi "zacloumalo" natolik, až se ze strmých srázů sypalo kamení…

Giewont je nejvýraznější severní rozsochou vápencové části Tater (zde konkrétně Kopy Kondracke, 2005 m), zvané Červené vrchy (Czerwone Wierchy). Úchvatnou scenérii však nevytváří jen nad podhorským střediskem Zakopane, ale nepřehlédnutelný je i z hlavní hraniční hřebenovky, vybíhající z Kasprowého vrchu směrem k západu. Horský masív tvoří tři částí. Ústřední partií je vlastní vrchol Giewontu, v západním sousedství ční nižší, ale výrazně členitý Mały Giewont a k východu vybíhá ostrý hřeben Długy Giewont.

Úchvatným světem vápencových skal

Výstup na Giewont patří k oblíbeným, ale ne zcela lehkým horským túrám. Bělostná vápencová hora je sice vysoká "jen" 1 895 m, ale na její vršek musíme ze Zakopaného zdolat téměř kilometrové převýšení. Nejkratší a patrně i nejatraktivnější výstup vede z jižního okraje města (s parkovištěm) po červeně značené cestě Strążyskou dolinou. Zprvu jdeme lesem a asi po 2 km se údolí rozšíří do malebného zákoutí Strążyska polana s odpočívadlem, několika seníky a krátkou odbočkou k vodopádu Siklawica.

Pak je už výstup mnohem strmější a od sedla hřbetu Grzybowiec jej doprovází úchvatné výhledy nejen na masív Giewontu, ale i na protější vápencové srázy a rozsochy Wielké Turni. Skalnaté je i další pokračování výstupu.

Stezka se vine řídkým porostem a přes skalní stupně Malého Giewontu, zdobené pestrobarevnou paletou horského kvítí. Přehoupneme se přes úzkou štěrbinu Siodlo a vydechneme si až v sedle Wyżnia Kondracka Przelęcz, odkud nám zbývá už jen docela krátký, ale nejstrmější úsek k vrcholku Giewontu.

Letecký pohled od ocelového kříže na hoře Giewont

Poslední část výstupové trasy vede zprvu labilní sutí a posléze po skalním srázu, kde jsou obtížnější úseky zajištěny řetězy. Byly zde vyznačeny dvě trasy - jedna je určená pro výstup (vede vpravo), druhá pouze pro sestup, a vzhledem k tomu, že tu bývá doslova "přelidněno", je toto řešení vskutku nezbytné.

Těsný skalnatý vrcholek je zvýrazněn 15 m vysokým a z dalekého okolí viditelným křížem, který už od počátku minulého století patří k neodmyslitelným symbolům Giewontu. Ovšem při bouřce se jeho ocelová konstrukce mění v "neodolatelný" terč pro blesky, takže každé blížící se hromobití by mělo být povelem k okamžitému sestupu.

Za jasného počasí vršek hory uchvátí nezapomenutelným kruhovým výhledem. Jižnímu obzoru dominuje křivka tatranských štítů - od snadno rozpoznatelné siluety Rysů a Kriváně, přes zvlněný hraniční hřbet s Kasprovým vrchem, pásmem Červených vrchů (s nedalekými dominantami Kondrackou Kopou a Malołacznikem) a o poněkud "ustupující" skupinou Roháčů.

Od horní hrany stametrových srázů severní stěny Giewontu se zase rozevírá doslova letecký pohled do podhorské kotliny, vyplněné Zakopaným a lemované prstencem dalších karpatských hřbetů a návrší.

Doliny s půvabnými loučkami pod Giewontem

Pokud nejsme při sestupu do Zakopaného nuceni vrátit se k zaparkovanému vozidlu, můžeme zvolit některou z dalších, poněkud delších tras kouzelnými horskými dolinami. Rozbíhají se ze sedla Kondracka Przelęcz, odkud stoupá cesta též na protější hraniční hřbet s Kondrackou Kopou (2 005 m).

Západním směrem klesá žlutě značená cesta, zprvu strmě pod skalními srázy Malého Giewontu a Wielké Turni až do Doliny Malej Łaky. Tam je půvabným zákoutím horská louka Wielka Polana se značenou odbočkou do sousední Doliny Kościeliska. Žluté značení pak končí u hájovny Mala Łaka při silnici do Zakopaného.

Pokud se pod Giewontem vydáme od sedla Kondracka Przelęcz po modrých značkách, klesneme do táhlé Kondratowé doliny, v jejíž horní části se pod příkrým svahem Długeho Giewontu rozprostírá loučka Hala Kondratowa. Zdejší horskou chatu obklopuje několik mohutných bloků a balvanů, které se sem zřítily při pádu kamenné laviny v květnu 1953. Jeden z nich (patrně ten nejhladovější) "navštívil" i zdejší jídelnu…

Cesta se noří do lesa a pod krasovou vyvěračkou Bystré prochází další horskou loukou Polana Kalatówki s jedním z nejstarších a dosud nejluxusnějších hotelů na polské straně Tater. Modré značky pak sledují dlážděnou silničku (neprůjezdnou) ke středisku Kuźnice na jihozápadním okraji Zakopaného.

V hlavním městě turistiky

Také Zakopane, v Polsku často uváděné jako "hlavní město turistiky" stojí za bližší poznání. Vzniklo v průběhu minulých století spojením a splynutím několika původně dřevařských a hornických osad a nyní nabízí statisícům každoročních návštěvníků opravdovou směsici zajímavostí - od pestré palety dřevených staveb, přes rozličná muzea, až po hodnotné církevní objekty.

K nepřehlédnutelným dominantám při hlavní ulici patří moderně pojatý kostel, zasvěcený P. Marii Fatimské a věnovaný památce papeže Jana Pavla II. Naopak nejstarší kaple a dřevěný kostel stojí v sousedství památného hřbitova, často označovaného "zakopanský Pantheon". Uloženy jsou tu ostatky mnoha osobností, jejichž život či dílo byly spjaty s polskou částí Tater.

Hora Giewont, turistická mapa