Slovenské Chočské vrchy, trek úžasným pohořím křížem krážem

Přes Vyšný Kubín a Leštiny na Bačov stolec, Malatinou a Pajtu (2)

Noc se mně zdála klidná, jen jsem se vzbudil, když jedna z šílených Polek svítila baterkou a máchala ji prudce sem a tam. To se ji chroustal pustil do zásob. Nevím, proč si baby nepověsily jídlo na některou ze skob, aby myši nemohly ochutnávat. Míša však byla nevyspalá, prý nemohla spát, Polky že békaly dlouho do noci. To jsem naštěstí neslyšel.

Ráno fotím po okolí, na návštěvu přilétla i zajímavá pipuša - kukačka obecná. Pár solidních fotek mám možnost udělat. Kolem je klid, žádní lidé, sluníčko vysouší rosou promočenou trávu. Balíme, je čas vyrazit na další cestu. Opouštíme útulný bivak, Hotel Choč. Čeká nás sestup směr Vyšný Kubín a pak cesta po hřebeni sousedního pohoří - Oravské vrchoviny. Na část dne tak opustíme Chočské vrchy, které máme v plánu přejít křížem krážem.

Vyšný Kubín a Leštiny

Prosmýkneme se okolo rozcestníku Prostredná poľana (1 248 m) a míříme po pohodovém lesním chodníku směr Vyšný Kubín. Právě včas, protože ze směru od Valaské Dubové přicházejí nějací řvouni. Za občasných výhledů na úchvatné strmé vršky Šípské Fatry a k Malé Fatře výškové metry rychle ubývají, takže zakrátko na rozcestí Drapáč (1 147 m) jsme již o 101 metrů níže. Cestou fotím motýly a nějaké houby, zmínku si zaslouží poměrně vzácný ryzec ďubkovaný (Lactarius scrobiculatus), který roste především na vápencích.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Sestup po zelené turistické značce je sice svižný, ale poměrně pohodový. Tu a tam menší skalky, jinak široká, jehličím vysypaná pěšina. Míjíme pár hezkých kousků masáků, muchomůrky růžovky (Amanita rubescens), nejsme však vybavení na jejich zpracování, takže je ponecháváme v lese.

Na rozcestí Zásadce (745 m) vycházíme na louky a po široké lesní cestě pokračujeme světlým lesem doprava dále. Míjíme krásnou chatu a již jsme na široké lesní svážnici, která nás zakrátko přivádí na další louky. Z nich se otevírají výhledy nejen na Oravskou Maguru s nepřehlédnutelnou Kubínskou holí, ale i na Malou Fatru s nepřehlédnutelným Velkým Rozsutcem. Nechybí ani pohled na nápadná skaliska Ostrá a Tupá skala, v dávné minulosti (v době železné) se zde mělo nacházet výšinné sídliště.

Cestou se kocháme pohledy nejen na Ostrou a Tupou skálu, ale i na neuvěřitelně strmé homole Šípské Fatry, parádního geomorfologického podcelku Velké Fatry. Nechybí ani úchvatné zpětné pohledy na Velký Choč. V obci Vyšný Kubín si to zamíříme u památníku osvobození a kostela doprava do pomyslného středu obce, kde se vedle penzionu nacházejí potraviny Cengelová. Nanuky a něco k pití tak bude! Je sice teprve poledne, ale vedro je již pořádné.

U potravin paní Cengelové se zasekneme dobrou hodinku. Nanuk a tekuté osvěžení jednou otočíme. Pak nás ale čeká poměrně fádní úsek po cestě. Asfaltové cestě. Míjíme místo, kde stával Hviezdoslavov rodný dům, a po cestě pod Ostrou a Tupou skálou a okolo Oravských mlékáren (zde se mléko ještě vyrábí z mléka, kolegové Slováci mají tyto produkty mnohem kvalitnější, než co pořídíme v Hytlermarketech a z dovozu u nás) se přesouváme do sousední obce Leštiny (586 m), která je prvně písemně připomínána již v roce 1325. Zde se nachází nádherný dřevěný artikulární kostel, jehož prohlídku mohu vřele doporučit.

Po hřebeni Oravské vrchoviny směr Bačov stolec a Malatiná

Z Leštin stoupáme po strmé, kamenité svážnici na hřeben Oravské vrchoviny. Slunce pere jako zběsilé, síly rychle ubývají. Michalka hodnotila tuto etapu, která vedla z větší části po sluníčku, za nejtěžší. Ano, záběr to byl.

Kravičky se spokojeně pasou, Velký Choč se postupně zmenšuje. Po hezkém hřebeni s nevelkými převýšeními se přes rozcestí Pustá poľana a Dielce (753 m) dostáváme k rozhledně Bačov stolec. Výhledy jsou hezké, rozhledna je však něco mezi žebřinami a mysliveckým posedem. Uvidíme, jak dlouho tady tato stavba vydrží. K dispozici je i houpačka. "Zaujme" i velká tabule - Prevádzkový poriadok výhliadky "Bačov stolec". To je opravdu šílené, že každý posed má svůj provozní řád. Evropský blázinec je paralyzován nařízeními Bruselského politbyra, přebujelými regulacemi a nesmyslnými nařízeními. Podobně tupé jako za RVHP… A smutný pohled na to, jak socialismus v EU opět ničí nejen průmysl, ale i mravy a pluralitu názorů.

Výhledy se postupně mění. Skrývají se výhledy k Malé Fatře, zato se otevírají výhledy k Tatrám. Posunuli jsme se již hezký kus na východ. Opouštíme vršek s rozhlednou Bačov stolec a vydáváme se k silnici, která míří z Leštin do obce Malatiná. Následuje stoupání do sedla, hezká kaplička a rozsáhlé louky, na kterých se stále pase. Však na jedné z nich právě bača vyvádí své ovečky na pastvu. My ale valíme kolem Božích muk a vysílače některého z rádiooperátorů do obce Malatiná (780 m), která se skrývá v hlubokém dolíku na pomezí Oravské vrchoviny a Chočských vrchů.

Neomylně míříme k Hostinci pod Lípou, ten má však právě dnes z technických důvodů zavřeno. To fakt nevymyslíš. Naštěstí v místních potravinách mají otevřeno, takže hlady ani žízní rozhodně nezhyneme. K posezení využijeme rozložených slunečníků místního hostince. Kupuji oravskou slaninu na večerní opékačku, částí krmím přítulnou kočku, která vypadá pohuble. Potřebovala borak trochu požrat. No však zakrátko po vydatné krmi spokojeně usíná…

Pajta

Asi po hodince zvedáme kotvy a vyrážíme vstříc poslednímu úseku dnešního putování, směr dnešní bivak. Tím je známá Pajta. Po opravě tohoto stavení, které světlo světa uzřelo až někdy ve 40. letech 20. století, zde dokonce zavedli turistickou značku. Žlutou.

K Pajtě na Grúni se dostaneme po široké polní cestě. Cestou potkáváme kolaře, místní z Malatiné. Dozvídáme se, že zde trávili prodloužený víkend, že pozorovali Perseidy. No mají to kousek, 3 či 4 kilometry. Pajta, kterou využili i filmaři při natáčení pohádek Perinbaba (1986) a Sokoliar Tomáš (2000), stále stojí na svém místě. Za ty roky, co jsem zde nebyl, se ale změnila. Po rekonstrukci. Naposledy jsem zde spal při jednom z přechodů ze Západních Tater do Chočských vrchů, ale to je již opravdu hodně dávno…

Chystáme dřevo na oheň, abychom to tady trochu "vyčmoudili" a odradili medvědy od případné noční návštěvy, a kocháme se fantastickými výhledy k Tatrám, Velkému Choči i k Malé Fatře. A jedinečným západem Slunce. Dnes budeme v bivaku sami, žádná neočekávaná návštěva nás nepřijde poctít svou přítomností a rušit majestátné ticho hor. Na zítřek, kdy nás očekávají úžasné krasové doliny zvané Kvačianska a Prosiecka, tak budeme docela dobře odpočatí.

• Předchozí (1.) část článku
• Pokračování článku
• Dokončení článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie