Veľký Choč, Chočské vrchy a turistika

Na Slovensku bychom jen těžko hledali druhý takový vrchol, jakým je Veľký Choč. Téměř osamoceně se tyčí k nebi obklopen mnohem menšími sousedy sotva přesahujícími tisíc metrů. Až v dáli mu v ústrety vystupuje Veľký Rozsutec v hřebeni Malé Fatry. Díky tomu Veľký Choč poskytuje fantastické rozhledy, které jsou jedněmi z nejlepších na celém Slovensku.

Nezaměnitelná vápencová pyramida Velkého Choče je dobře identifikovatelná nejen z celého Liptova, ale i při pohledy z Velké Fatry či Malé Fatry, Nízkých Tater a Západních Tater, ale také při pohledu z Oravy. Vydejme se tedy společně na nejvyšší vrchol Chočských vrchů, abychom se mohli pokochat jeho krásou a jeho fantastickými rozhledy.

Obec Valaská Dubová je jedním z nejvýhodnějších nástupních míst na vrchol Velkého Choče. Tuto středně náročnou túru, která nám zabere jen něco okolo 5 až 6 hodin zahájíme u Jánošíkovy koliby (těsně u kostela) a napříč vesnicí se zbytky dochované dřevěné lidové architektury budeme pokračovat po modré turistické značce. Za vesnicí budeme stoupat po vozové cestě napříč velkými loukami s roztroušenými jalovci. Výstup není příliš prudký, ale již brzy se objeví krásné pohledy nazpět na obec i okolní zalesněné vrcholy.

Vstupujeme do řídkého lesa a záhy se dostáváme do sevření strmých vápencových skal, u kterých budeme přecházet malé suťovisko. Tady se cesta jednak obloukovitě stáčí a zároveň procházíme hranicí národní přírodní rezervace Choč, na což nás upozorní tabule. Stoupání nabývá na strmosti, chodník vede lesem prakticky bez výhledů. V nejužším místě zvaném Tesné skalky má "dolina" podobu malého kaňonu.

Poslední část výstupu je již poněkud mírnější, ale i tak dá poměrně dost zabrat. Stále vede lesem. Teprve v části zvané Stredná poľana, jenž je poměrně rozlehlá, se konečně otevírají výhledy, především k východu na samotný vrchol Velkého Choče. V případě zlého počasí se tady můžeme ukrýt v salaši (Koliba pod Velkým Chočem), která stojí opodál vpravo u modře značeného chodníku vedoucího na Predný Choč a do sedla Spuštiak.

Z této polany budeme v dalším výstupu pokračovat již po zelené turistické značce. Přejdeme přes louky mírně doleva a již se noříme do lesa. Tady chodník stoupá v několika serpentinách po poměrně kamenitém chodníku. Na konci prudkého stoupání se objevuje menší skalní práh, kde určitě přijdou ke slovu i ruce. Konečně se les opět otevírá, dostáváme se na poměrně velkou louku ve strmé strání, ze které se otevírají výhledy na Malou Fatru, Oravu i Nízké Tatry. Rozsutce, Stoh a další známé vrcholy jsou tady doslova jako na dlani.

Pokračujeme jihovýchodním směrem. Objevuje se kosodřevina, po levé ruce vápencové skalky a škrapová pole, která jsou v jarních měsících poseta záplavou chráněných květin. Hustými porosty kosodřeviny se pak prodíráme až k samotnému vrcholu, který je jedním z nejfantastičtějších rozhledových bodů nejen na Liptově, ale na celém Slovensku. To nakonec dokumentuje i jedna z doprovodných fotografií. Na vrcholu je schránka s vrcholovou knihou, rozhledovou růžici, která tam před dvěmi lety ještě byla, stačil někdo "odstranit". Škoda.

Z vrcholu Velkého Choče budeme nyní sestupovat k jihu po červené značce. Sestup je poměrně prudký a vede hustými porosty kosodřeviny. Kousek pod vrcholem narazíme na skalní hranku, jejíž překonání nám usnadní natažený řetěz. V četných serpentinách pak sestupujeme do sedla Vráca (1 422 m) oddělující vrcholy Velkého Choče a Malého Choče (1 465 m).

Po cestě se v jarních měsících objevují velké trsy hořců Clusiových, jejichž velké modrofialové kalichy nelze přehlédnout. V sedle narazíme na duralový vrak větroně (křídlo), který se tady rozbil někdy v sedmdesátých letech minulého století. Mladý pilot při nehodě zahynul, o čemž nás informuje malá deska na kameni pod trsem kosodřeviny (při sestupu po chodníčku blíže k vrcholu Velkého Choče).

Sestupujeme dále do převážně bukového lesa se vzrostlými stromy. Chodník se vlní v četných serpentinách k loukám na Žimerovej. Tady se nejen otevírají fantastické výhledy na Liptov, ale i nazpět na vápencové masívy Velkého a Malého Choče. Navíc si tady lze odpočinout v dřevěném přístřešku. Následný sestup je poměrně fádní, prudký a celý vede lesem. Během sestupu do doliny Jastrabá přecházíme vozovou cestu. Po té co narazíme na potok, pokračujeme kolem jeho rozbahněného koryta na rozcestí lesních cest, kde se vydáme napravo dolů k asfaltové cestě. Po ní již dojdeme až do Lúčok.

Jako druhou variantu výstupu na Choč můžeme využít varianty ve směru Lúčky – Velký Choč – sedlo Spuštiak – Likava. Po přečtení předchozího textu je výstup na Velký Choč z Lúčok poměrně jasný, byť byl popsán v opačném směru. Stejně tak je jasný sestup na Strednú polanu. Z této polany ale budeme nyní pokračovat vlevo k jihovýchodu po modré turistické značce.

Obejdeme salaš a přes louku pokračuje ve velice povlovném stoupání k okraji lesa. Tady cesta stoupá o něco prudčeji. Objevují se další louky. Vlevo od cesty stávala před II. světovou válkou Hviezdoslavova chata, kterou však již dávno vzal čas. Upozorňuje ale na ni alespoň malá cedulka na okraji lesa.

Za ní pokračuje lesní cesta, která nás v případě potřeby přivede k prameni s pitnou vodou (asi 350 metrů). My budeme pokračovat lesem po poměrně kvalitním a širokém chodníku. Objevují se další mýtiny. Podcházíme vrchol Zadního Choče (1 288 m) a pokračujeme do sedla Spuštiak, kde se k naší červené připojuje modrá značka z Martinčeka. My ale pokračujeme stále po červené v prudkém sestupu ke kótě Predný Choč (1 249 m). Neustále sestupujeme po staré lesní cestě. Přicházíme k menším mýtině s oplocenou lesní školkou, od které se otevírá pohled na zříceninu hradu Likava.

Dostáváme se na lesní cestu, která nás přivádí na rozcestí prašných cest dole v dolině. My si vybereme tu, která nás vede přímo k hradu. Před tím, než cesta začne opět stoupat musíme odbočit doleva do lesa a dolů. Pak již procházíme kolem přírodního amfiteátru a po loukách do Likavy a následně do Ružomberka, kde u železničního nádraží červená značka končí.

K výstupu (či sestupu) na Velký Choč lze ještě využít zeleně a červeně značených turistických chodníků z Vyšného Kubína, ale vzhledem ke špatné dopravě do těchto míst tuto variantu v našem popise neuvádíme. Navíc se jedná o poměrně dlouhé úseky.