Téměř neznámá romantická zřícenina hradu Osule

Malé velké cíle

Vážení čtenáři časopisu Treking. S Otou se znám již několik let a jsme přátelé. Víme o sobě toho dost. I to, že cestuji a toulám se po vlastech českých a moravských. Před několika roky jsem mu slíbil, že i já přispěji do časopisu. Trvalo mi to, ale to nemění nic na tom, že svůj slib plním.

Nejdříve se vám představím. Jmenuji se David, je mi lehce přes padesát. Před dvěma lety jsem se rozešel s partnerkou, se kterou jsme hodně cestovali. Mezi mé záliby mimo jiné patří i fotografování. To patří k cestování. Zaměstnání mi to vcelku umožňuje.

Ještě před rozchodem jsem měl drobné zdravotní problémy, které po rozchodu vygradovaly. Přibral jsem na váze 30kg, bojoval s lokálními záněty, od lékaře různá omezení. Rozhodl jsem se s tím bojovat. Jde to pomalu, ale jde. Lékům jsem se prakticky téměř vyhnul. Začínám znovu chodit, víc chodit. Nedám jako za mlada túru 20 km i víc. Stanovuji si cíle. Cíle, které doplňuji zážitky a fotografiemi. A o jeden ze zážitků se s vámi teď podělím.

Jsem na dovolené v jižních Čechách. Vzal jsem s sebou velmi dobrou kamarádku, přítelkyni... Po návštěvě zámku Kratochvíle, jsme přejížděli do Prachatic, kde jsme chtěli nakoupit nějaké potraviny na naše dočasné působiště.

Vím, již z dřívějška, že u Prachatic se nachází vrch a na něm zřícenina hradu Osule. Zajímavostí tohoto hradu je, že nebyl nikdy dostavěn, ale byl dvakrát zbořen během stavby. Hrad byl poměrně velký. Nebudu zde zmiňovat rozměry a historická data, to lze dohledat v literatuře a na internetu. Moje spolucestující nevěděla, co mám v plánu a nikdy jí dopředu nic neprozrazuji. Nechávám to vždy jako překvapení. Tak tomu bylo i teď.

U Vitějovic jsem odbočil dle ukazatele na boční cestu a zaparkoval nedaleko odpočívadla pro turisty a cyklisty. Od odpočívadla je to po rovince a asfaltové cestě cca 100 metrů k cestě odbočující do kopce a na hrad. Přezul jsem si u auta boty na pohodlný výšlap. Vzal pití, foťák přes rameno a vyrazili jsme. Mohu vám říct, že ukazatel ukazoval na hrad 500 m. Není to moc, ale někdy půl kilometru je víc než kilometry dva.

Zpočátku cesta vedla úvozem, mezi stromy, svítilo sluníčko a celkově bylo příjemné počasí. Cestou do kopce jsem se zadýchával. Je to na vrchol docela strmé stoupání. Nejsem hrdina a přiznám se, že i během takto krátkého výšlapu jsem třikrát zastavil, sednul na kámen či padlý strom a odpočíval. Projevilo se, že fyzička je špatná. Když už jsem byl na cestě, nechtěl jsem se zbaběle vrátit k autu a že to nevyšlápnu a nedám. V hlavě jsem si neustále říkal, ještě kousek. Nepotkali jsme nikoho. Cestou na hrad i zpět jsme byli sami. I tak mi to za to stálo. V hlavě se mi už honilo i to, že bych mohl napsat článek, příběh.

Na hrad jsem vyšlápnul. Dokázal jsem si, že když chci a nebudu to přehánět, budu zdolávat cíle postupně, že to dokážu. Tímto bych chtěl povzbudit i ty, kteří se k něčemu rozhodují a neví, jak dál. Je to ve vás. A to, že to za to stálo, dokládám přiloženými fotografiemi. Cesta dolů byla již s největší opatrností na pohodu.

Pozůstatky hradu se nachází nad obcí Vitějovice, východně od Prachatic směrem na České Budějovice. Na vrchol se dostanete po modré turistické značce a lze jít již z Vitějovic.

A perlička na závěr. Mám kamaráda v Prachaticích, věnuje se turistice. O hradu vůbec nevěděl. A věřte, že i ti, co vědí a žijí nedaleko, nikdy na něm nebyli.

Dejv… Tak mi říkají přátelé.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.