Coronaviridae: Koronavirus, vir SARS-CoV-2 čili COVID-19

Koronavirus (Coronavirus), COVID-19, virus SARS-CoV-2 ze skupiny (čeledi) Coronaviridae

Koronavirus (coronavirus) je virus z rodiny (čeledi) Coronaviridae. Koronaviry získaly své pojmenování podle svého charakteristického vzhledu, kterým připomínají sluneční korónu (z latinského corona - haló) - viz připojenou ilustraci. K zobrazení koronavirů je však potřeba elektronového mikroskopu, neboť koronaviry jsem doslova nepatrné. V průměru totiž dosahují 120 nm (120 × 10^-9 m), tedy 0,000 120 mm. Na jednom milimetru tak vedle sebe "vyskládáte" přibližně 10 000. Genom koronaviru se skládá z jediného řetězce RNA (ribonukleové kyseliny). Koronaviry totiž patří mezi RNA-viry s pozitivní jednovláknovou RNA (+single stranded RNA-viry) (+ssRNA).

Koronaviry, které způsobují závažná onemocnění u savců a ptáků, byly objeveny na konci 60. let 20. století. Prvním objeveným koronavirem byl IBV u kuřat a koronavirus 229E a OC43 u lidí. V roce 2003 byly objeveny další dva viry této rodiny, včetně SARS-CoV. V roce 2004 se jednalo o HcoV NL63, v roce 2005 HKU1 a v roce 2012 MERS-CoV. Zatím posledním přírůstkem do této rodiny koronavirů, které nejsou ničím jiným než buněčnými parazity, je SARS-CoV-2 dříve zvaný jako 2019-nCoV z roku 2019, který má na svědomí aktuální epidemii (pandemii?) nemoci COVID-19 (zvané také čínská chřipka) v Číně a nyní i v Evropě.

Většina z uvedených virů způsobuje nejen závažné infekce dýchacích cest, ale mohou způsobovat i onemocnění jater, nervového systému aj. Nejen u lidí, ale i u dalších živočišných druhů jako jsou kočky, netopýři, skot a nebo pro nás do jisté míry exotičtí velbloudi. Tyto viry pravděpodobně pocházejí z netopýrů. Před přeskokem na člověka potřebují ještě jiného živočišného hostitele. Dynamika SARS-CoV-2 však v současné době není známa.

Přenos koronavirů probíhá prostřednictvím respiračních kapiček z kašle a kýchání. Aerosolový přenos je patrně možný v případě dlouhodobého vystavení zvýšené koncentraci aerosolů v uzavřeném prostoru. Podle zkušeností v Číně dochází k přenosu při úzkém kontaktu mezi jednotlivci. Především mezi členy rodiny a nebo zdravotnickými pracovníky.

Šíření koronavirů vzduchem v otevřeném prostoru možné není, neboť dochází k rozředění patogenů proudícím vzduchem a také k desinfekci prostřednictvím slunečního UV záření. SARS-CoV-2 je totiž, stejně jako jiné koronaviry, citlivý na ultrafialové záření a teplo. Tyto viry jsou také účinně inaktivovány etanolem, desinfekčními prostředky obsahujícími např. chlór, chloroform i lipidovými rozpouštědly s obsahem éteru (75%).

Inkubační duba nemoci COVID-19 je podle výzkumů čínského CDC obvykle 3 až 7 dnů, nejdelší doba od infekce do prvních příznaků činila 12,5 dne. Počet nakažených se u infekce koronavirem SARS-CoV-2 zdvojnásobí každých sedm dní. Základní reprodukční číslo tohoto koronaviru je 2,2. Každý pacient tak v průměru nakazí dalších 2,2 jedinců.

Použité zdroje:

• Features, Evaluation and Treatment Coronavirus (COVID-19)
• Coronavirus
• Coronavirus
• Molecular immune pathogenesis and diagnosis of COVID-19