Koniklec slovenský úzkolistý (Pulsatilla subslavica), slovensky
poniklec prostredný, je rostlina z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae).
Koniklec slovenský úzkolistý je západokarpatský endemit, blízký příbuzný druhu koniklec
slovenský (Pulsatilla slavica).
Na řadě společných lokalit se koniklec slovenský úzkolistý rád kříží
s příbuznými druhy jako již zmíněný koniklec slovenský (Pulsatilla slavica)
a nebo koniklec velkokvětý(Pulsatilla grandis). Někteří autoři dokonce soudí, že tento druh
vznikl křížením dvou výše uvedených. V době květu jsou tyto druhy pro laika prakticky
nerozlišitelné. Odborníci je dokáží rozeznat podle listů z minulé vegetační sezóny.
Koniklec je vytrvalá rostlina, která dosahuje výšky 10 až 20 cm, po odkvětu až 50 cm.
Ze silného oddenku vyrůstá stříbrně chlupatá lodyha s velkými květy fialové barvy (objevují
se i jedince s bílými květy) s průměrem 4 až 7 cm. Okvětní lístky jsou vejčitého tvaru
a 3 až 5 cm dlouhé a 1 až 2 cm široké. Přízemní růžice listů vyráží obvykle až po odkvětu
rostliny. Rostlina kvete, v závislosti na expozici a nadmořské výšce, od února do dubna
/ května.
Tato rostlina roste přirozeně pouze na Slovensku s centrem výskytu na západním
a částečně na středním Slovensku. Naopak příbuzný koniklec slovenský má těžiště
výskytu na středním a východním Slovensku. Nejhojněji koniklec slovenský úzkolistý
roste v Súlovských vrších, Strážovských vrších a v bradlové části Velké Fatry.
V menší míře roste tento druh v Malých Karpatech, Bílých Karpatech a Javornících
(vrch Klapy nad Nosickou přehradou), na Malé Fatře, ale také v Ďumbierských Nízkých
Tatrách, na Muránske planině i ve Slovenském ráji. Významné a stabilní populace se
nacházejí ve Slovenském rudohoří (Kňaží stôl, Galmus, Spišskopodhradské travertíny aj.).
Koniklec slovenský úzkolistý preferuje slunečné a teplé lokality, zásadité půdy na
vápencovém a nebo dolomitovém podkladě. Upřednostňuje skály, místy roste hojně i na
travnatých stráních. Obvykle se objevuje v oblasti pahorkatin až hornatin ve výškách
od 350 po zhruba 1 000 metrů nad mořem.
Po prohlídce skalního hradu Pařez vyrážíme dále. Vracíme se
do centra Prachovských skal, bereme to ale trochu oklikou. Nemůžeme minout sice
malou, ale opravdu fotogenickou skalní bránu, která se nachází přímo naproti
…
Pomocí dalekohledu ESO/VLT astronomové objevili malou černou
díru, kterou prozradil pohyb jejího hvězdného souputníka. Tuto detekční metodu
použili vědci k odhalení černé díry hvězdné hmotnosti ležící mimo Mléčnou
…
Pomocí radioteleskopu ALMA, jehož evropským partnerem je ESO,
nalezl tým astronomů fluor v galaxii vzdálené 12 miliard světelných let. Jejímu
světlu tedy trvalo 12 miliard let, než dolétlo až k nám. V takto
…
Letos řadu treků plánuji do Jeseníků. Nejinak tomu bylo
i v pozdním létě, kdy se mně zastesklo nejen po Mravenečníku a Dlouhých stráních,
ale také po Pradědu, na kterém jsem letos ještě nebyl. No a protože přes všechny
…
Vrch Čtyři palice (732 m, na turistickém rozcestníku 752 m)
patří k nejznámějším vrcholům Žďárských vrchů, geomorfolo- gického podcelku Hornosvratecké
vrchoviny. Ne ani tak pro svou výšku, ale díky ikonic
…
Po kamzičím představení pokračujeme dále na Dlouhé stráně.
Čekají nás dlouhé schody vedoucí k horní nádrži. Tuším že jich je 168, Míša
je poctivě počítala. Na schodech opět potkáváme ženské, se kterými jsme se
…
Podzim je nejlepším obdobím k návštěvě Ďáblovy prdele. Ano.
Čtete správně. Přesně tak je, mimochodem velmi trefně, pojmenován jeden z nejbizardnějších
skalních útvarů České Kanady. Cesty k této přírodní kuriozitě,
…
