Treking > Treky, turistika > Túra na Vihorlat (1 072 m n. m.), nejvyšší horu ve Vihorlatských vrších na Slovensku
Túra na Vihorlat (1 072 m n. m.), nejvyšší horu ve Vihorlatských vrších na SlovenskuVýstup na Vihorlat z Remetských Hamrů, tentokráte s Jaroušem a Aljošou21.7.2011 | Otakar Brandos
Výstup na Vihorlat patří ke snům řady turistů. Tam kdesi daleko na východním Slovensku se skví tajemné pohoří Vihorlat (Vihorlatské vrchy) se stejnojmenným nejvyšším vrcholem. Turistická značka na něj nevede, navíc se nachází v přírodní rezervaci a ve vojenském výcvikovém prostoru… Již tyto informace řadu turistů odradí od cesty do blízkosti hranice s Ukrajinou i od výstupu na nejvyšší horu pohoří. Vyšlapaný chodník vedoucí k vrcholu ale dává tušit, že přesto existuje množství turistů, kteří se od výstupu odradit nenechali a k vrcholu se vydali. Jeden článek o výstupu na vrchol Vihorlatu na tomto webu sice již máme, ale dnes popsaná trasa je poněkud jiná. Nakonec opakování je matkou moudrosti. Na druhou stranu upozorňuji, že výstup na samotný vrchol je nelegální a určitě porušuje nějakou tu vyhlášku a snad i zákon. Na druhou stranu je však nutno dodat, že nemožnost legálního výstupu na Vihorlat je nepochopitelná. Vyrážíme z obce Remetské HámreRemetské Hámre (276 m) jsou naší oblíbenou základnou. Ubytování za 5 EUR v místní turistické ubytovně a restaurace s dobrou kuchyní hned naproti nemají chybu. Tedy pokud nevyžadujete luxus a vanu s bublinkovou koupelí… Po návštěvě Polany nabíráme síly ve zmíněné restauraci. Jídlo je skvělé a pivo docela ujde. Ráno po snídani se vydáváme na rozcestí v Remetských Hamrech a mezi domy se vydáváme po červené TZ směr Lyžiarska lúka (321 m) a dále po zpevněné lesní cestě nad obec, která nás táhne do celkem hustého bukového lesa. Stoupání je zprvu mírné, ale brzy nás přestává šetřit a přes jednu "kritickou" odbočku, na níž je potřeba pokračovat vpravo na lesní pěšinu postupujeme vzhůru. Stále strměji. Na konci opravdu prudkého stoupání se ukazuje světlina a výhled směrem ke Sninskému kameni. Člověk by si tady docela oddechl, kdyby tady nešajnilo slunce. Dnes je opravdu horko a dusno. Lysák (821 m)Brzy přicházíme ke Krčmě u Zdena, kde se pije zadarmo. Ano, jsme u upravené studánky, z níž se můžete napít zdarma. K dispozici máte dokonce nerez hrníček. Tady doporučuji se opláchnout i napít, další cesta bude opět stoupat poněkud strměji. Navíc v hustém maliní a kapradí. Objevuje se průhled k Zemplínské Šíravě, brzy nad námi dlouhá skalní stěna tvořena utuhlými tufy. Jsme pod vrcholem Lysák (821 m), na němž je pěkná vyhlídka s výhledy na Šíravu. Pěkný kout, vzrostlé buky a světlá doubrava zvou k odpočinku. Do sedla Rozdiel je to něco přes hodinu. Další cesta vede po pěkném lesnatém hřebínku s menšími roztroušenými skalisky. Navíc jsme tady v době, kdy zrají maliny. Ty vihorlatské jsou opravdu slaďoučké… Na konci hřebínku musíme slézt dolů vpravo. Cesta je tady hůře značená, navíc přes chodník jsou napadané mohutné buky, které je nutno přelézat. Nevadí, další úsek nám dává spočinout. Brzy se dostáváme na pěknou louku u lesácké chaty Voľa, jejíž verandu by šlo v případě nouze využít k noclehu. Lze tady posedět, rozdělat oheň i doplnit vodu z upraveného pramene. Orientačně náročnější úsekObejdeme chatu Voľa a po široké lesní cestě se dostáváme k prameništím. Za prvním potůčkem odbočujeme vpravo a pěkně podmáčeným terénem se probíjíme dále. Tento úsek je poměrně špatně značený, chce to bedlivě sledovat stopy i roztroušené značky. Nakonec vstupujeme do neprostupného bukového houští za nímž se brzy dostáváme do sedla Rozdiel (866 m). Tady definitivně opustíme dosavadní červenou TZ, dále se necháme vést zelenou značkou. Závěrečná část výstupu na VihorlatPo hranicích VVP pokračujeme vzhůru k vrcholu Tŕstie (951 m) a pak zvlněným terénem, ale po hřebeni směr Poľana pod vrcholem Malé Tŕstie (965 m). Tady dorážíme k altánku, přístřešku pod Vihorlatem. Objekt lze využít k nouzovému přespání. Od altánu pokračujeme vpravo do mírného kopce. To však po neznačené cestě. Prošlapaná pěšina dává tušit, že tudy chodí poměrně hodně lidí. Nikdo nechápe, proč ten poslední kilometr není proznačen. Ochrana přírody toho důvodem určitě není a vojáci by hranici VVP mohli klidně posunout. Tedy při dobré vůli. Vstupujeme do NPR Vihorlat o rozloze 50,89 ha, která byla vyhlášena v roce 1986 z důvodů ochrany jedinečných teplomilných i horských rostlinných i živočišných druhů. Konečně se dostáváme na vrcholový hřeben. Vysoká tráva se vlní v poryvech chladivého větru, je cítit změnu počasí. Slunce již tolik nehřeje a viditelnost se nápadně zhoršila. Výstup jsme tedy stihli tak tak. Již nás vítá vrchol Vihorlatu s betonovým pylonem a schránkou pro vrcholovou knihu. Zápisů je tady poměrně dosti. Přestože jsme dnes ještě nikoho nepotkali, je tady zápis i z dnešního dne. Dva turisté nás předběhli… Ve třech jsme na vrcholu jen krátce, brzy nás dochází cyklista. Jak jinak, také je z Čech. Vrchol zdolal pěšky, kolo kvůli špatné cesty nechal níže v lese. Kocháme se horšícími výhledy, leteckým pohledem na prázdnotou zející Zemplínskou Šíravu a dáváme vrcholové pivo. Dnes jsem tady již potřetí a věřím, že ne naposledy. Návrat do Remetských HamrůVracíme se stejnou cestou na rozcestí Poľana (940 m), ze kterého pokračujeme po zelené TZ. Kolem upravené studánky pod altánem se dostáváme na širší lesní cestu. Ta je však řádně strmá a plná kamení. Na kole se tudy opravdu jet nedá. Cesta nás přivádí k uzamčené chatě PZ Poľana, kde se naposledy loučíme s kolegou cyklistou (ještě jednou zdravím a děkuji za mail). Po široké, ale poměrně fádní cestě za vzdáleného hřmění dostáváme na rozcestí Stará koniareň (525 m), ze kterého budeme pokračovat vlevo po staré asfaltce. Naposledy do kopce. Na vrcholu stoupání odbočujeme vlevo a po lesáky silně rozježděné cestě plné mazlavého a žlutavého jílu se prodíráme dále. Obcházíme vrch Lomok (586 m) a začínáme sestupovat podél Lomockého potoka. Závěrečný úsek cesty je poměrně fádní a pro dva starší účastníky výstupu i úmorná. Opět slyším nějaké frflání, podobně jako vloni při krásné túře po jezerech Osturnianské brázdy. Chybí jen poznámky o kopání mělkého hrobu. Nakonec ale vystupujeme z lesa, procházíme starými ovocnými sady a konečně se dostáváme nazpět do obce Remetské Hámre. S prvními kapkami deště usedáme do naší hospůdky k pivu. To ale netušíme, že ani před deseti minutami odešel kuchař a že budeme muset vystačit se skývou chleba a konzervou. S pivem to ale nakonec bylo vynikající…
Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Svinský výstup na Sninský kameň+ Na Vihorlat, nejvyšší vrchol Vihorlatských vrchů + Vihorlatské vrchy křížem krážem + Vihorlat neboli Vihorlatské vrchy, turistické chaty, levné ubytování na Vihorlatě + Vihorlatská jezera a rašeliniště + Vihorlat, 25. ročník putování + Jasenov, Vihorlatské vrchy + Viniansky hrad, Vihorlat |
|